Souhlasím s tím, že klíčové je, aby měl člověk pocit životního naplnění. Už ale nesouhlasím s tím, jak prezentujete možné volby: hodnotné je podle Vás jen „dítě pokračující obohacené o životní zkušenosti rodiče“, naopak třeba naplnění prací vlastně znamená radování se z toho, jak za někým lidé dolézají kvůli penězům. Odmyslí-li si, že je sporné, zda lze životní zkušenosti opravdu předat (děti obvykle nezačínají tam, kde my jsme skončili, začínají odpočátku, už jen proto, že jdou svoji a ne naší cestou), nechápu, odkud se bere to pohrdání jinými činnosti kromě rození a výchovy dětí, např. kvalitní prací. Vám se v např. v práci nikdy nic nepovedlo, že jediné, s čím ji spojujete, jsou maximálně služební cesty nebo dolézání? To je opravdu smutné. Co pak chcete těm potomkům předávat?