Asi se, Lído, budete divit, ale z velké části s Vámi souhlasím. Taky si myslím, že je smutné, když se lidé starají jen sami o sebe a neberou ohledy na společnost, ve které žijí. Domnívám se ale, že k obecnému blahu, nebo jak to nazvat, lze přispět různými způsoby, nejen rozením a výchovou dětí (jejichž hodnotu ovšem nijak nesnižuju!). A že dělící čára v této oblasti neleží mezi dětnými a bezdětnými, ale uvnitř každé kategorie. Rodič 5 dětí, který své ratolesti vede jen ke konzumu a sebestřednosti (ano, i takové případy dnes jsou…), sotva přispěje k „obecnému blahu“ více než třeba bezdětný člověk, který se dobrovolně stará o opuštěné seniory (kteří, mimochodem, obvykle nebývají bezdětní).
A s tím cestováním a bavením se: zajímalo by mě, kde se bere pocit, že tohle je nějakou výsadou bezdětných. Já mám naopak pocit, že cestování a bavení se se někdy mají problém zřeknout někteří dětní: končí to tím, že své děti už od malinka tahají po zakouřených restauracích, nákupních centrech a exotických dovolených. A na internetu vykřikují, jak se ti hnusní bezdětní mají, že mohou cestovat a bavit se „bez přítěžku“. Vtip je v tom, že mnozí bezdětní se třeba vůbec bavit netouží a ve volném čase radši pomáhají třeba těm seniorům, na které jejich dětní potomci nemají kvůli všemu bavení se čas.