To celkem chapu i bez poruchy osobnosti. Dnesni svet je tak (dle meho nazoru) prekomplikovany ze fakt nechapu jak nekdo muze zvladnout k tomu jeste vychovavat dite, davat mu vse co potrebuje, vcetne emocni stranky, nepretvarovat se pritom a nezcvoknout se z toho.
Navic – me by jako rodice desilo, ze ve vychove nezvladnu nejaky detail a dite bude nejak dusevne poskozene, porucha osobnosti, nedostatek citu apod.
Asi by to chtělo pro začátek smířit se s tím, že nejste a nikdy nebudete dokonalý. Ani nebudete mít dokonalé děti. Ale i nedokonalí lidi leccos vydrží a chyby, byť vážné, jsou zřídka kdy fatální. Pokud dítě budete mít rád (a instinkty v tom člověka hodně podporují), a bude vám na něm záležet, není prostě možné, aby vyrostlo duševně poškozené.
Jednoduše, prostředí mu ukáže, že s toho má zisk/výhodu... (on pak bude dělat co je pro něj výhodné i to "hezky chovat/vychovávat). Co se nejprve naučit co to je a hlavně to pochopit... Chápu, že jste se neučil/a přečtením psanou definic, ale nepochopila obsah...
V práci je vždy poznat, když máme školeníé vedoucích od psycholožky co to má naučené vs co chápe co se naučila. Podle vaší odpovědi, vy jste ta/ten co se pouze učil citovat neučil se pochopit... To je rozdíl mezi diletantem vs odborníkem :D
p.s. i takový jako vy mezi námi jsou, blb ví že má pravdu, chytrej pochybuje, že ynteligento ci ví, že ostatní jsou hloupý :D
ČLÁNKY DO MAILU