Proč by nemohla? Myslím, že čím si člověk život naplní, je věcí každého z nás. Rozhodně to ale nemusí být pouze děti. Ostatně vidět smysl života jen v reprodukci mi přijde stejné jako vidět ho jen v jídle, pití nebo spaní. To vše jsou nástroje udržování života (jednotlivce nebo druhu), nikoli „důvod“ nebo smysl tohoto života.
Potřebujeme ale vlastně nějaký důvod? Nemůžeme prostě jen žít, jak se nám líbí, a nechat druhé, ať si počínají stejně (lhostejno zda s dětmi či bez dětí)?
Tak důvodem jsou ty emoce, které nás činní nejlépe šťastnými. Pro někoho je to v první řadě potřeba seberealizace, tedy např. dítě, kariéra (vědecká, umělecká, „stádová“, sportovní …), byznys, filantropie … a je ochotný kvůli tomu často i velmi riskovat, pro někoho je to naopak především touha po soc. jistotách, zábavě apod. Nějaký konkrétní důvod musí mít ale myslím každý.
No, vy jste rozhodnutá nemít děti. Prosím, nikdo Vás určitě nebude nutit. Zajímalo by mě pouze, jak jste ke svým názorům dospěla a co na to Vaši rodiče. Vaše dětství bylo buď dost kruté, nebo jste byla rozmazlený fracek, který dostal vždy, co chtěl. Nemít děti je fakt každého rozhodnutí a hlavně pokud má názory, že dítě je přítěž, je lepší, když je nemá. Byl by to nešťasný človíček a toho by mě bylo líto. Vás ne.
Čtu tuhle diskuzi a nestačím se divit jak se do Vás někteří „tolerantní“ spoluobčané obouvají. Trochu mi to připomíná dialog atheisty a křesťana či svědka Jehovova. Písek v očích, v mysli temno a před sebou jediný cíl… vtlačit tomu dotyčnému SVOJI PRAVDU, protože kdyby to přece nebyla pravda tak by byl život dotyčného úplně zbytečný a bezcenný a to přece není v případě dotyčného absolutně možné, absolutně!!!!
Tož asi tak… to že s Vámi absolutně souhlasím je už věc druhá a na mém názoru na netoleranci ve společnosti to nic nemění
PS: Přemýšlím kdy se stanu opravdu dospělým. Snad tehdy, kdy to uzná i mé drahé okolí a přestane mi radit jak mám žít svůj život… obávám se tedy že nikdy nedospěju.
MOTTO: žij a nech žít
ČLÁNKY DO MAILU