Ve 20, ve 30, možná i ve vyšším věku se ženám zdá normální nemít děti, mnoho hrdě hládá, že do koncepce kariéry jim nezapadá…fajn, jenže přijde 40,50tka, muž odejde za mladší, s tou má děti a co udělá žena sama, začne se trápit, začne chlastat…milé dívky, vy co si plánujete strmou kariéru…kam ji chcete v ČR dotáhnout? sundejte si klapky z očí a přemýšlejte. Je mi 46, mám dvě děti dospělé, teprve teď doháním všechna studia /dříve to kvůli malým dětem nešlo/, ale jsem bohatá, jsem jedna z nejbohatších – mám děti. Nečekala jsem, až budu mít byt, auto, zahr. dovolenou, chatu atd…prostě jsem normálně žila. Pravda, bylo to mnohem těžší vyjít z minima, ale přežila jsem a děti jsou už od mala cílevědomé, studují a dcera také plánuje kariéru jako Vy- nejdříve ing, pak Ph.D., pak zahraniční pobyt…říkám jí – zařiď si život po svém, ale nezapomeň beruško být matkou. Mít dítě, to člověka obohatí, není už sobec, ví o životě své. Lituji těch, kteří ho chtějí a nemohou mít, mám také takové kamarádky, ale cíleně dítě nemít považuji za sobectví a pak také za „vydírání“ partnera, který děti možná chce…moje starší kamarádky pijí, ze žalu, že jsou sami na stáří, a stejně jako narůstá vělký počet singl, tak narůstá velký procent alkoholiček, co pijí na žal…smutné
Chechtalko, kde berete jistotu že se o Vás Vaše děti na stáří postarají?
Berete na vědomí že ve 40 či 50 může chlap odejít za mladší i když sám má děti a ona je nemá? Je tzv." svobodná dračice" a věřte mi, že tohle chlapům hoodně imponuje.
A stejně tak narůstá počet „dětných“ alkoholiček co pijí na žal a říkají si „kdybych bývala byla…co by bývalo ze mě bylo“. A to mi přijde ještě smutnější kvůli těm dětem (i když dospělým).
Nenadarmo již říkal moudrý Sokrates (pokud jej ovšem znáte) „Ať uděláš ve svém životě cokoliv, vždycky budeš litovat“.
Život není nic jiného než utrpení