Nechte přerůst ředkvičky, vzniklé lusky chutnají líp

Zatímco první svazky ředkviček bývají k mání už v dubnu, ředkvičkové lusky se sklízejí mnohem později. A obojí je doslova nabité cennými látkami. Plody obsahují velké množství vitamínu C a vitamínů skupiny B. Lusky jsou zase výjimečné vysokým obsahem kyseliny listové, která je nezbytná pro správné fungování našeho těla.

Cenné látky v ředkvičkách

Co se týče dalších cenných látek, nechybí u ředkviček ani minerální látky, jako je vápník, hořčík, selen a draslík. Ředkvičky působí v těle jako antioxidant. Zbavují jej těžkých kovů, podporují produkci hormonů štítné žlázy a pečují o zdravý zažívací trakt. Obsahují i spoustu vlákniny, takže jsou skvělou prevencí proti zácpě. Jsou močopudné a nízkokalorické.

Díky svému složení jsou také schopné chránit tělo před virovými nákazami. A své místo mají pochopitelně i v dietním jídelníčku. Pomáhají tělo odvodnit, díky obsažené vláknině zasytí na delší dobu a tím mohou být dobrými pomocníky při hubnutí.

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Přerostlá ředkvička

Jsme však zvyklí na to, že jíme výhradně ředkvičkové bulvy. Ostatně v obchodě ani nic jiného neseženeme. Vypěstujeme-li si tuhle chutnou zeleninu sami, pak můžeme využívat i čerstvě utržené listy. Z nich můžeme připravit vynikající pesto nebo je použít například do čerstvého salátu. Listy se hodí i do polévky, můžeme je použít jako přísadu do špenátu nebo si je dát jen tak čerstvé na chleba s máslem.

Možností využití je mnoho. Rozhodně stojí za zkoušku nechat ředkvičku se vším všudy v zemi tak dlouho, dokud se na ní nevytvoří květy a následně i zelené lusky.

Květy, nebo lusky?

Květy se dají použít zejména jako ozdoba mnohých jídel či přísada do netradičních salátů. Oproti tradiční bulvě jsou mnohem jemnější, a tedy i lépe chutnají. Avšak ještě lepší variantou je nechat je, aby se přeměnily v lusky. Teprve v tuto chvíli získáte z běžné ředkvičky skutečnou lahůdku.

Toto netradiční pěstování ředkviček se osvědčilo i Vítu Janoušovi, který dodává bylinky do vyhlášených restaurací včetně michelinských: „Když necháte ředkvičku růst dál a nesníte ji v její obvyklé barvě a velikosti, stane se z ní rostlina, která vám ve skleníku klidně zabere tři metry čtvereční a začne kvést. Ty květy jsou chuťově dvakrát lepší a jemnější než samotná ředkvička. A když kvítka nesesbíráte, tak se vytvoří lusky. Čerstvé jsou to nejlepší, co můžete z ředkvičky mít. Na povrchu mají pevnou dužnatou slupku, a když do ní kousnete, ucítíte esenci ředkvičky. Na jedné kytce jich vyroste kilo a půl až dvě kila,“ popsal Vít Janouš v článku Pěstovat ředkvičku kvůli ředkvičce považuji za blbost.

Galerie: Takhle pěstuje „plevel“ michelinský bylinkář 

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

Ředkvičkové lusky dorůstají zhruba čtyři až pět centimetrů na délku a jsou maximálně jeden centimetr tlusté. Když ochutnáte, budete překvapení mírně ostrou ředkvičkovou chutí, avšak stále lahodnou. Jsou křupavé a šťavnaté. Jíst je můžeme buď samotné, nebo je přidat do čerstvého zeleninového salátu. Pokud je podusíme na másle, pak je můžeme využít jako lahodnou zdravou přílohu k mnoha pokrmům. Hodí se však i k jídlu pražené, jen tak nebo s bramborami. V podstatě je můžeme používat i všude tam, kam bychom běžně dali klasické fazolové lusky. Oproti nim jsou však ty ředkvičkové mnohem nabitější cennými látkami a na chuť jemnější.

Kalendář: Kdy co roste – české ovoce a zelenina

• 
• 
• 

Dalších 42 fotografií