Dobrý den,
asi sám/sama cítíte rozdíl mezi nenarozeným dítětem a ledvinovým kamenem.
Asi taky nejlépe víte, proč pokládáte otázku tímto provokativním způsobem, místo toho, abyste sdělil/a svůj názor a podpořil/a jej argumenty, či osobní zkušeností.
a) Setkala jsem se osobně s několika ženami po umělém potratu a všechny prožívaly podobné věci plynoucí z odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Toto rozhodnutí a emoce - většinou potlačené, podvědomé - jim ovlivňovaly celý následující život, včetně dalších partnerských vztahů apod. Ani jedna z nich nebyla labilní a k potratu se rozhodly, protože neviděly jinou možnost.
b) "Dělat si citové pouto" je obrat, který je velmi nepřesný. Citové pouto vznikne přirozeně na základě fyziologických procesů, vylučovaných hormonů (pokud Vám jiné důvody přijdou nesmyslné a člověk schopný cítit podle Vás = labilní), alespoň toto je neoddiskutovatelný fakt. City nejsou něco, co si "vyrobíte" hlavou, na základě porovnání plodu s ledvinovým kamenem. Vznikají v jiných částech těla a většinou to vůbec neovlivníte. Můžete s nimi umět zacházet a nepodléhat každému citovému hnutí (a nebýt labilní), ale to neznamená, že zmizí a nebudou ovlivňovat Váš život.