Vyzkoušeli jsme si, jak se cítí dítě v inkubátoru. Teplo a hlasité zvuky zvenčí

„Kdysi rodiče trnuli doma, čekali na telefonát z nemocnice a po třech až čtyřech měsících si přišli pro své miminko. Dnes je ta situace úplně jiná a chceme, aby se rodiče podíleli také na běžné ošetřovatelské péči,“ říká Zbyněk Straňák, primář novorozeneckého oddělení Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze a předseda České neonatologické společnosti ČLS JEP.

V souvislosti s letošním Světovým dnem předčasně narozených dětí, který připadl na 17. listopadu, lékaři upozorňují právě na potřebu spolupráce zdravotníků s rodiči.

Přečtěte si také:

Je fascinující, že máme tak málo handicapovaných dětí, říká primář o předčasných porodech

„Současná moderní neonatologie zachraňuje děti s neuvěřitelně nízkou porodní hmotností. Na našem pracovišti jsou to i novorozenci s váhou okolo 500 gramů. Pro zdárné prospívání předčasně narozených dětí je kromě špičkové technologie a lékařských zákroků důležitá i péče o celkový vývoj novorozence, na které se podílí vyškolený nemocniční personál, ale i rodiče. Snažíme se o to, aby rodiče mohli pravidelně pečovat o své předčasně narozené děti přímo na odděleních neonatologické intenzivní péče,“ vysvětluje přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze David Cibula.

Maruška se narodila o 10 týdnů dřív

Jednou z maminek, která si oddělení neonatologie dosyta užila, je Petra Kašparová. Před šesti lety zde přivedla na svět svou dceru Marušku.

„Přestože se dlouhodobě léčím na nefrologii s ledvinovou nedostatečností a bojuji s vysokým krevním tlakem, probíhalo těhotenství až do 25. týdne v naprostém pořádku. Pak se to ale nějak zvrtlo. Jednou večer mi vyletěl tlak a nic nepomáhalo. Raději jsme proto jeli na pohotovost, kde to šlo ráz na ráz. Při vyšetření ultrazvukem jsem slyšela: Nulové průtoky, řeknu sestřičce, ať paní píchne kortikoidy. To mi došlo, že je zle… Byla jsem ve 27. týdnu, váhový odhad miminka – necelé kilo.“ Další dny Petra Kašparová trávila na oddělení rizikového těhotenství.

„Dny byly všechny stejné. Ráno na lačno ultrazvuk, kde jsem pokaždé slyšela to samé: Nulové průtoky, normální množství plodové vody, plod živý. Vzpomínka na tyto dny je naprosto tíživá, zahalená do smutku, zoufalství a strachu. Vzpomínám si, jak jsem si poprvé troufla hledat informace o nedonošených dětech, dívala jsem se na fotky těch maličkých tvorečků v průhledných krabicích… A v duchu jsem si říkala: Tak na to se připrav. Ale dá se na to připravit?“

Přečtěte si také:

Jídlo jako nepřítel. Nedonošené děti mají problémy se lžičkou i přechodem na pevnou stravu

Nakonec se malá Maruška narodila deset týdnů před termínem. Týden těhotenství 29+6, 1010 gramů, 36 centimetrů.

Holčička ihned putovala do inkubátoru.

„Poprvé jsem ji spatřila asi 27 hodin po porodu, kdy jsem se za ní nechala dovézt na kolečkovém křesle. Byla velká bojovnice, už dýchala sama, začala trávit mlíčko, které jsem odsávala. První setkání s ní bylo neuvěřitelné. Poprvé jsem viděla takhle malé miminko v inkubátoru a bylo moje. Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to hrozné. Naštěstí na tom Maruška byla dobře a už po třech dnech byla přeložena z ARO na IMP, tedy oddělení o něco blíž domovu,“ vzpomíná Petra Kašparová.

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

Klasické hlazení nedonošence ruší

V inkubátoru děvčátko strávilo několik týdnů, domů ji lékaři pustili po 57 dnech, přesně dva týdny před plánovaným termínem porodu. „Já u ní na neonatologii trávila hodiny a hodiny a učila se s ní manipulovat, přebalovala ji, klokánkovala. Sestřičky to se mnou neměly lehké, byla jsem opravdu hodně vystrašená maminka,“ říká.

Přečtěte si také:

Její miminko vážilo ani ne půl kila: Prosila jsem ho, aby se mnou zůstal

Jak s tak drobounkým miminkem zacházet, se musela učit. A nešlo jen o samotnou manipulaci, ale i takové úkony, jako jak přistupovat k inkubátoru, na co si dát pozor při otevírání a uzavírání okének nebo i jen to, jak své děťátko pomazlit.

„Nedonošená miminka nehladíme stejně jako donošené novorozence. Hlazení je vyrušuje a naopak stimuluje. Ideální je kontakt formou položení dlaní na hlavičku dítěte a na tělíčko – ať už zabalené, nebo nahé. Ruce může mít na miminku buď jen maminka, nebo tatínek, ale je možné, aby se takto dotýkali oba rodiče současně,“ říká Zuzana Tomášková, sestra-školitelka pro neonatologii, která na 1. LF UK a VFN v Praze vede kurz vývojové péče.

Jako první cítíte teplo

Během kurzu si sestry mohou samy vyzkoušet, jaké to v inkubátoru vlastně je. Pak si totiž lépe uvědomí, na co si dát během své práce pozor. I já jsem měla možnost si do jednoho inkubátoru lehnout, respektive se do něj od pasu nahoru položit. A jaké to tam bylo?

Jako první cítíte teplo. Vzhledem k současnému venkovnímu pošmournému podzimu je více než příjemné. V inkubátoru je okolo 34–36 stupňů Celsia, i podle týdne těhotenství, ve kterém se miminko narodilo. Zajímavé je, že při otevření okénka na ruce hned neucítíte závan chladného venkovního vzduchu. Na druhou stranu kůže dospělého člověka a nedonošeného novorozence se nedá srovnávat.

Přečtěte si také:

Děti, co se vejdou do dlaně

Děťátku dá také mnohem více práce udržet svou tělesnou teplotu. I proto lékaři upozorňují, že stačí pár minut s takto otevřenými okénky a teplota miminka může klesnout až o jeden stupeň. Inkubátor by se proto obecně měl otevírat co nejméně, především podle toho, co dítě vzhledem k nezralosti a stabilitě životních funkcí zvládne.

Inkubátory jsou po většinu času zakryté speciálními potahy, aby světlo děti nerušilo. Novorozenec narozený ve 24. týdnu těhotenství má oči stále zavřené, přesto je nutná jejich ochrana. Světlo totiž prostupuje i skrze zavřená víčka. Přehoz inkubátoru se proto odkrývá vždy pomalu a postupně tak, aby světlo nešlo přímo do očí děťátka a nepoškodilo zrak. Je to totiž podobné, jako by vám někdo o půlnoci rozsvítil v ložnici lampu přímo do obličeje. Vystavení takovému přímému světlu může způsobit i velkou bolest.

Velmi specificky v inkubátoru slyšíte zvuky. Jakékoliv poklepání na inkubátor, odložení propisky na box nebo třeba jen nešetrné zavření okénka zní mnohonásobně hlučněji a nepříjemně se rozléhá všude kolem vás. 

Aby mělo miminko co největší klid, neměl by zvuk na oddělení přesáhnout 50 dB. Cokoliv hlasitějšího má pro dítě „budící“ efekt, narušuje spánkové cykly a navíc zvyšuje srdeční akci. I pokud na miminko personál či rodiče mluví, měli by to dělat potichu, nejlépe jen šeptem.

Přečtěte si také:

Přibývá porodnic, kde dají matce dítě hned po narození, ale také vyvolaných porodů

Před kontaktem s miminkem si zdravotníci vždy dezinfikují ruce. Jenže to s sebou nese další nepříjemnost. Pokud dezinfekce dostatečně neuschne, ruce jsou nepříjemně mokré. Především je ale dezinfekce rychle cítit v celém inkubátoru a není před ní úniku. A to ať už jste dospělý, který se do boxu jen tak tak nasouká, nebo děťátko, které se ještě neumí vědomě hýbat a dávat najevo, co se mu líbí a nelíbí. I proto lékaři doporučují nepoužívat silné parfémy.

Citlivě miminka vnímají i jakékoliv drcnutí do inkubátoru, například i jen pokud uklízečka mopem zavadí o jeho kolečko. Celý box se pak otřese. A přesun celého boxu pak děťátko vnímá pomalu jako zemětřesení.

Pro miminko je podle sestry Zuzany Tomáškové důležité, aby mohlo co nejvíce spát a nabírat síly. Děťátka něco vyruší průměrně až osmnáctkrát za den. Ideálně by přitom měla být v klidu až šest hodin. I proto si Tomášková cení toho, že kurz vývojové péče už od roku 2019 absolvovaly stovky zdravotníků a zájem o toto téma stále roste.