Myslím, že toto je pro dostupnost zdravotnické péče podstatně větší problém než poplatková politika - ta se dá kompenzovat v oblasti sociální péče, ale když doktor není, tak to je prostě konečná.
Souhlasím, už se mi stalo několikrát, že jsem nemohla pro sebe, své děti nebo rodiče najít odborného lékaře. Např. endokrinologa, ortodontistu, alergologa, zubaře. Hlavně u důchodců a dětí se někdy lékaři vyhýbají jejich přijetí. Otec nemohl dlouho najít zubaře, volali jsme i na pojišťovnu a tam nám skoro vynadali, že není pravda, že by zubaři nebyli, že se musíme snažit... Seznam dali, ale nikdo z uvedených stejně otce nechtěl přijmout.
Právě. My jsme museli ortodontistku ukecávat, aby děti vzala, když už tam chodí jiné z příbuzenstva. Přitom ordinuje 4 hodiny denně a řekla třeba, že musíme přijít na půl osmou, že pokud nedorazíme do osmi, zavře, jinak že už ten den nikoho nemá - asi to byla výjimka, bylo to o prázdninách, ale věřím, že by tam leckdo rád vzal dítě i tehdy. Napadá mě jedině to, že jí více pacientů neumožňuje vzít pojišťovna - rovnátka sice hradí lidé sami, ale pojišťovna proplácí práci okolo apod.
No vidíte, a já zas musím k zubaři chodit 4x ročně, jinak mne seřve jak malého kluka... A když se podívám na výpisy z pojišťovny, tak se vůbec nedivím - poklábosí se mnou, zubní kámen oškrábne, a pojišťovně naúčtuje pětikilo za výkony spojené s paradentózou...
A samozřejmě ho neprásknu, protože bych pak na tom byl stejně jako Vy.
ČLÁNKY DO MAILU