Termín trauma sesazeného prince vymyslel psycholog Alfred Adler. Jistou gender nekorektnost v názvu – nezohledňujícího princezny – lze vysvětlit prožitkem malého Alfreda. Matka ho obskakovala a chránila před nároky nepříliš empatického otce. Pak se narodil mladší bratr. Býval dosti nemocný, vyžadoval mnoho péče. Dostával ji a matce se pro dokonalý emočně ochranitelský servis prvorozenci nedostávalo sil.
Dítě, které bylo donedávna pomyslným princem nebo princeznou, se naráz cítí zavrženo. Nic neprovedlo a najednou svou pozici ztratilo kvůli někomu, kdo je objektivně méně výkonný.
Dětská žárlivost není jen trauma sesazeného prince
„Sesazení z trůnu“ a jeho následky nemusí být dramatické. Závažné problémy se odhadují zhruba u jedné desetiny sourozeneckých konstelací. Jednoduché to ovšem nebývá u zhruba poloviny dětských „seniorů“. Obvykle je možno změnit pocit ohrožení staršího dítěte na ochranitelské postoje. Navíc v dětském věku je přinejmenším špetka sourozenecké žárlivosti normální. Je lépe, pokud ji dítě může projevit, než je-li tabu a skrývá se. Nacvičit se dá i její zvládání. Jinak se může projevovat po celý život, i když v přestrojené podobě. Někdy vede ke zbytnělému egoismu, kdy „jen já sám jsem dost dobrý, pečlivý a jen sám na sebe se mohu spolehnout“. Jindy přispívá k „single“ izolaci.
Do sebe zamilovaný Narcis vedle sebe nesnese plnohodnotného partnera ani v manželství. Chce jen „zrcadlo“, v němž se bude moci zhlížet. Takové, jež mu patřičně odpoví na otázku, kdo je na světě nekrásnější, nejchytřejší, nejpotřebnější. Kdo je jednička…
Vezmi si příklad z Pepíčka
Žárlivost dětí bývá někdy dospělými neúmyslně podporována. Častý a chybný tu je rádoby výchovný postup „dávání za vzor“ – vezmi si příklad z… Žárlí mj. děti frustrované, podceňující se. Nemusí jít o dítka neúspěšná. Častěji jde o děti, jež mají pocit, že nenaplnily očekávání rodičů.
Žárlivost podporuje přístup charakterizovaný slovy „lásku si musíš zasloužit“. Tj. máme tě rádi, jen když si to zasloužíš. Ne tedy proto, že jsi to ty. Někdy se dospělí žárlivci vracejí chováním do infantilních časů a jako by testují: „Když udělám to a to, budeš mě mít ještě rád(a)?“
Projevy dětské žárlivosti
Spektrum dětských projevů je široké. Od návratu na nižší vývojové stadium s jeho projevy – od šišlání po pomočování až k útěku do vlastních agresivních fantazií. Mohou se objevit nejrůznější poruchy připomínající fyzické onemocnění. Od nespavosti přes nechutenství, nebo naopak bulimii, po průjmy a bolesti břicha. Žárlivost se může projevit i v obráceném gardu. Cituji z kazuistiky dívky uveřejněné v časopisu Psychologia a patopsychológia dieťaťa: „Své starší nevlastní sestře během spánku ostříhala vlasy, řasy i obočí a kružítkem ubodala k smrti dva sestřiny křečky.“ (Více o případu v článku Potíže s diagnózou Aspergerův syndrom.)
Platí i obecné konstatování: Pokud se mi nedaří získat běžným chováním dostatečnou pozornost, budu zlobit. Představa, že výše zmíněné lze zlomit přísností, je mylná. Spíše je nutno projevovat zájem i o staršího. Mluvit s ním i o tom, jakou je vám oporou a bez něj by to prostě nešlo. I když času je málo, věnujte mu osobní čas, jen pro něj.
Neexistuje věkový rozdíl, který by zabránil žárlivosti
Není prokázáno, že by na výskyt žárlivosti mělo jednoznačný vliv postavení mezi sourozenci nebo pohlaví dítěte. Vliv mívá pocit odstrčení a nezájmu. V rodinách s velkým počtem dětí bývá méně žárlivosti, než je-li potenciální sourozenecký soupeř jen jeden. Za optimální věkový rozdíl mezi dětmi bývají považovány o něco víc než tři roky. Souvisí to s obdobím primárního dětského negativismu – podle Komenského „vášniček všelikých“ – objevujícího se právě před třetími narozeninami.
V dětském věku je přinejmenším špetka sourozenecké žárlivosti normální. I když je času málo, věnujte dítěti pozornost
Lidskou spokojenost zvyšuje přístup „já jsem v pořádku a ty jsi také v pořádku“. Nestačí situace, kdy „já jsem v pořádku, ale ty nejsi v pořádku“. Citované zjištění psychoterapeutů koresponduje s faktem – sourozeneckou rivalitu omezuje schopnost matky uspokojit psychické potřeby mladšího i staršího dítěte. Oba – ovšem i matka – musí být OK.
Neexistuje žádný věkový rozdíl, který by zabránil žárlivosti. I z dvojčat je jedno starší a druhé mladší. Lze experimentovat s poměrně značným věkovým rozdílem. Tím riskujeme výchovu dvou jedináčků. Navíc je otázkou, zda starší dítě v prepubertě, či dokonce v pubertě, má míru své psychické zralosti na to, aby bylo rozumnější a přijalo sourozence bez rivality.
Co s tím? Netrestat
Tvrdé potrestání dítěte za agresi vůči sourozencům do budoucna jeho agresi zvyšuje. Ne tedy snižuje.
S výjimkou dvojčat či jiných vícerčat děti nevstupují do totožné rodiny. Nejde jen o věk rodičů. Mění se jejich zdraví, ambice, čas, který mohou dětem věnovat, psychická odolnost, existence a míra využitelnosti prarodičů, ekonomický status, vliv politických změn, nabízející se šance a možnosti. Rozdíly v komfortu dítka mohou být velké.
Dle současných žáků Alfreda Adlera platí následující obecné principy (volně dle W. D. Nicoll: Výcvikový program):
Sourozenecká žárlivost:
- Čím je větší soutěživost v rodině, tím větší je sourozenecká rivalita.
- Prvorozenec a druhorozenec mnohdy jdou jako by po opačné cestě, každý k jinému cíli, zejména pokud jsou stejného pohlaví. Snažme se, aby si každý z nich našel své místo ve světě bez nadměrného porovnávání a rivalství se sourozencem.
- Handicapované dítě zaujme psychologickou pozici dítěte mladšího, respektive nejmladšího. Takto se úspěšně dovolává ochrany a snižuje riziko žárlivosti na mimořádnou péči.
- Když jeden ze sourozenců je v určité oblasti mimořádně nadaný, druhý mívá tendenci prosazovat se jinde, tj. zaplnit odlišnou niku. Pomáhá to proti žárlivosti.
- Velmi úspěšné děti jsou pro své sourozence „unikátní výzvou“. Akceptují je ale někdy s až překvapivými osobními výhradami. Ostatně sourozence známe „v nedbalkách“. Tudíž „víme své“.
- Věkový rozdíl pět a více roků mnohdy místo žárlivosti vede spíše k ochranitelskému přístupu. Může vést i k formování specifické sourozenecké konstelace – dva jedináčci.
Celý tatínek, celá maminka?
V zátěžových situacích více žárlí ti, kdož se se žárlivostí setkali u svých rodičů, zejména pak u rodiče shodného pohlaví. Podhoubí žárlivosti dítěte podporuje matka náladová a nedůsledná, trestající odepřením lásky. Překvapivě tak může působit i matka důsledná, důrazná, „akorátní“. V prvním případě posiluje negativní tlak otec podobného typu. V druhé variantě nechtěně posiluje záporné matčino působení otec vlídný, všechno dovolující.
ČLÁNKY DO MAILU