Skončily prázdniny a začal nový školní rok. Primář dětské chirurgie a traumatologie Nemocnice Na Bulovce Karel Harvánek uvádí na pravou míru, jak moc je toto období rizikové z hlediska dětských úrazů, kde a za jakých okolností k nim obvykle dochází i které vyžadují záchranku.
Jaké úrazy se u dětí nejčastěji objevují začátkem školního roku v souvislosti s nástupem do školy?
Jednoznačně autonehody! Poslední týden prázdnin bývá oproti jiným trochu atypický. Rozdováděné děti jsou většinou již z prázdnin doma a nastává tvrdší realita. Děti se postupně začínají přizpůsobovat běžnému celoročnímu režimu, nicméně v duchu jsou stále ještě na prázdninách a obezřetnost mají sníženou. Navíc se začátkem školního roku výrazně stoupá frekvence provozu na silnicích oproti prázdninám, obzvláště ve velkých městech.
Jaké úrazy na školách jsou vůbec ty nejčastější a jaká věková skupina je nejvíce ohrožena? Je to jiné na základních a středních školách?
Asi nejohroženější skupinou jsou děti druhého stupně základních škol, tedy šestá až devátá třída, u nichž nejčastějším úrazem bývají zlomeniny horních končetin, vzniklé z různých „strkanic“ a následných pádů. U středoškoláků tolik úrazů neevidujeme, nicméně také k nim dochází a bohužel u dětí středoškolského věku je velké procento úrazů spojené s požitím nemalého množství alkoholu.
Čím jsou nejvíce ohroženi prvňáčci, kteří do školy teprve přicházejí? Jak poučit právě je, aby předcházeli zraněním?
Možná je to překvapivé, ale u prvňáčků je úrazů minimum. Také se občas stanou, ale spíše nežli z tzv. „strkanic“ je to např. z pádu ze židle při houpání (pokud tedy škola nemá lavice). U prvňáčků jde spíše o jiné starosti, a to psychického rázu. S nástupem do neznámého prostředí a do nového kolektivu se může objevit nejen pláč, ale i noční počůrávání, kousání nehtů, zvracení, bolest hlavy či břicha. Přestože se dítě může vymlouvat, aby do školy nemuselo, nelze nad jeho stížnostmi jen mávnout rukou. Vždy se musí nejdříve vyloučit organický podklad potíží, aby bylo možno problém uzavřít jako psychogenní. Tedy u bolestí hlavy vyloučit třeba i neuroinfekci způsobenou klíšťaty, potíže od páteře či problémy se zrakem a u bolestí břicha vyloučit především infekční onemocnění. Obvykle však nástup do první třídy není problémem, pokud děti nejsou dopředu nepřiměřeně stresovány svým okolím.
Na co by si děti měly dát ve škole pozor, aby pokud možno předešly úrazům? Jak se správně chovat o přestávkách?
Nezaměňovat školní chodby za dětská hřiště, sportoviště nebo louku či zahradu u babiččiny chalupy. Takže neběhat, neskákat po schodech, nelézt na šatny, nepostrkovat se…
Mohou rodiče něco udělat proto, aby co nejvíce bránili školním úrazům? Například vhodnou obuví a podobně?
Obecně platí vodit děti pravidelně do školy a ze školy (myšleno spíše na prvním stupni základní školy). Pobyt ve škole už rodiče moc neovlivní, i když například obuv určitě svou roli hraje. Za nejméně vhodné platí nejrůznější „crocsy“, plážová obuv… jedním slovem „vyzouvací“ boty.
Velká většina úrazů vzniká při tělocviku. Dá se jim vůbec nějak vyvarovat?
Možná si to může řada lidí myslet, ale není to pravda! Z organizovaných hodin, jako například z tělesné výchovy, je mnohem méně úrazů nežli ze školních přestávek nebo mimoškolních aktivit.
Když se dítěti stane ve škole úraz, jak by se správně mělo postupovat? Co má udělat dítě a co rodiče?
Vždy informovat přítomného pedagoga nebo dozor a ten už musí rozhodnout, jak dál. Pedagog by měl rozhodně vědět, že při vážnějších úrazech, např. zlomeninách nebo tzv. dutinových poraněních, tj. poranění hlavy, břicha nebo hrudníku, je třeba bezpodmínečně volat záchranku, aby se včas zjistilo, jestli nedošlo také ke skrytému krvácení.
Zdroj: Nemocnice Na Bulovce
ČLÁNKY DO MAILU