Nejedlá houba, která zachránila lidstvo. Jiná dokáže hostitele zotročit

Houby jsou významnou součástí lidského jídelníčku odpradávna. Mají však mnohem kurióznější vlastnosti než jen chuť. Mohou zaujmout svou podobou, bizarním způsobem života, ale i účinky na psychiku nebo zdraví vůbec. Kolik z následujících druhů hub znáte? 

Za dobroty vděčíme kvasinkám

Když se řekne kvasinka, mnoha lidem se vybaví spíše nepříjemné věci. Například Candida albicans, která se může přemnožit v pohlavním ústrojí a způsobovat bolestivé podráždění. Druhy z rodu Candida, Histoplasma, Malassezia a dalších rodů také mohou za mykózy úst, střev či pokožky, včetně lupů na hlavě.

Kvasinky jsou ale široká kategorie jednoduchých hub, které civilizace vděčí za mnohé. Právě díky nim totiž máme víno, pivo, dokonce i chleba. Bez kvašení a kynutí by gastronomie byla úplně jiná. Podle archeologických důkazů jsou kvasinky jedny z nejranějších pěstovaných druhů živé přírody. V Izraeli se našly dosud žijící kolonie kvasinek v nádobách na nápoje, datovaných do doby před 5000 lety! Aby toho nebylo málo, kvasinky jsou nenahraditelné v ekologii. Některé mohou sloužit i jako probiotikum, jiné dokonce absorbovat těžké kovy ze životního prostředí.

Přečtěte si také:

Plísně v domácnosti mohou způsobit zdravotní problémy. Jak s nimi zatočit?

Převratný vynález penicilinu

Na bakteriální infekce už se dnes moc neumírá, a to díky jedné obzvlášť užitečné plísni. Řeč je samozřejmě o penicilinu – plísni rodu Penicillium, kterému česky říkáme štětičkovec. Ten vylučuje baktericidní chemikálie. Skotský lékař Alexander Fleming jej objevil v roce 1928 a tím naprosto změnil moderní medicínu. Plísně přitom proti infekcím používaly už evropské, indické a čínské starověké národy, dokonce i australští Aboriginci. Až ve 20. století jsme však do těchto účinků nahlédli hlouběji. Naštěstí však vývoj antibiotik nezůstal u penicilinu – někteří lidé jsou na něj alergičtí a některým nezabírá kvůli rezistenci bakterií. 

Halucinogenní lišejník

O psychedelických lysohlávkách a muchomůrkách červených se toho už ví mnoho. Muchomůrku mají v oblibě především šamani sibiřských národů, lysohlávka sloužila mexickým Mazatékům a velké popularitě se těší jako potenciální léčivo na úzkosti. Existuje však nějaká jiná houba s podobným účinkem?

Internetové hledání zjevilo ještě jednu kategorii houbových drog. Zvědavci by se však museli prodírat amazonskou džunglí. Dictyonema huaorani je lišejník – společenství mikrohub s mikrorostlinami. Jeho tradiční užití poprvé popsali etnobotanici Wade Davis a James Yost v rámce své expedice v 80. letech.  Ekvádorský kmen Waorani mu říká nɇnɇndapɇ a používá jej prý podobně jako mnohem dostupnější ayahuascu. 

Halucinogenní rituál se mezi Waorani považuje za neslušný, takže jej šaman provádí sám či ve společnosti manželky. Dictyonemu je tak těžké najít, že vědci mají ve sbírkách pouze jeden vzorek. Podle analýzy z roku 2014 lišejník obsahuje podobné látky jako lysohlávka, ale výsledky nebyly velmi průkazné.

Houba, která zotročuje mravence

Oblé a barevné hlavičky houbových plodnic v nás mohou evokovat roztomilost a lesní romantiku. Tento příjemný pocit se může rozplynout, utrpí-li některý zmatený houbař otravu špatně určeným druhem. Jed ale není to jediné, čím nás lesní houby mohou vyvést z míry. Tropický Ophiocordyceps unilateralis šokuje tím, že napadá nervy mravenců a ovládá jejich chování.

Ophiocordyceps na mravencích nejen parazituje, ale přizpůsobuje si je tak, aby jí umožnili se optimálně rozmnožovat. Tito mravenci často žijí na stromech, ale scházejí na zem při hledání potravy. Přijdou-li tam do kontaktu se sporami této houby, houba díky enzymům pronikne exoskeletem mravence a rozrůstá se. V centrální nervové soustavě mravence pak dosud nedostatečně popsaným způsobem převezme kontrolu a donutí hmyz vylézt na rostlinu do optimální výšky. V poslední fázi se mravenec zakousne do listu, aby z něj nespadl, a z jeho těla vyroste plodnice houby. Napadení mravenci se často scházejí na ta samá místa a vytvářejí „mravenčí hřbitovy“.

Inspirovali se tím tvůrci série her a následně i televizního seriálu The Last of Us, kde houba to samé způsobuje lidem a mění je v zombie. Začalo se i uvažovat, jak moc je člověk vlastně náchylný na nebezpečné plísňové infekce a jestli zombie scénář není vlastně realistický. 

Tisíce různých pohlaví

Příroda dokáže být důmyslná a složitá, často za hranicemi lidské snahy o jednoduchý popis. Ani dichotomie mezi samcem a samicí není na biologické úrovni samozřejmostí. Říši hub se toto však nemůže rovnat. Některé houby totiž mají ne dvě, ne tři, ale až tisíce různých pohlaví. 

Schizophyllum commune, klanolístka obecná, je houba rostoucí na dřevě, jejíž plodnice lze zahlédnout v lesích po celém světě, i u nás. Představuje typický druh hub s tetrapolárním množením. Její pohlavní chromozomy mají dvě pozice pro geny, každá se kóduje na jeden ze dvou typů. Na první pozici se nachází 9 alel při typu a asi 32 alel při typu b, na druhé dalších 9 alel. Tyto genetické kombinace dávají celkem více než 23 000 možných pohlavních kategorií a pouze některé mohou spolu zplodit novou houbu. Na klanolístce je zajímavé i to, že může po vdechnutí spor způsobit mykózu plic. 

Podívejte se, jak fungují antibiotika

„Chytrá houba“ šetrně zabíjí plíseň

Trápí vás plísně na stěnách? Nemusíte si otravovat domácnost chemickými žíravinami. Můžete totiž použít „chytrou houbu“ – mikroorganismus, který se plísněmi živí. Vědecky se nazývá Pythium oligandrum a svou zajímavostí si zaslouží místo na tomto seznamu i přes to, že vlastně není typickou houbou. Jde o řasovku, mikroorganismus sdílející některé vlastnosti s houbami a jiné s prvoky, který ale patří do své vlastní taxonomické říše.

Ještě více než v domácnostech se používá na zahradách a polích. Ukazuje se,  že jde o mimořádně slibnou formu ochrany úrody před houbovými i bakteriálními infekcemi rostlin. Český vědec Dáša Veselý se v 70. letech zasloužil o zjištění, že Pythium napadá houby a nikoliv rostliny. V 90. letech pak probíhaly experimenty na možnost léčby mykóz lidské pokožky. Dnes jsou volně dostupné přípravky na bázi pythia, kterými lze léčit mykózy nohou, úst i jiných míst na těle bez nežádoucích účinků.