„Hlavním cílem bylo ukázat širší veřejnosti, jak vlastně vypadá moderní výuka studentů medicíny. Tedy že se nejedná jen o biflování z učebnic, ale že studenty učíme, jak se chovat v konkrétních situacích,“ říká děkan 2. LF UK, profesor Marek Babjuk.
Film dlouhý dvaadvacet minut sleduje sedm mediků a mediček 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kteří se, často poprvé v životě, dostávají do dramatických a emočně náročných situací. Sdělují velmi závažné diagnózy, jako je kupříkladu rakovina plic, komunikují s hodně nervózní pacientkou, kterou zanedlouho čeká operace, nebo pracují s vystresovanou matkou, která přichází s kolabujícím malým dítětem. Cvičně, ale i tak to pro ně bylo náročné.
„Byla jsem mimo, byl to chaos“
V posledním jmenovaném případě musí medici nejen dát dítěti první pomoc, zjistit jeho diagnózu, ale současně se vyptat jeho matky, co se přesně stalo, a také ji uklidnit, protože začíná postupem času čím dál více panikařit. Ukazuje se, že pod tlakem času a okolností, a navíc za „dohledu“ nervózního rodiče, není jednoduché zjistit, co s dítětem je a jak mu pomoci. A ještě k tomu komunikovat věcně, slušně a dobře, právě proto, že je situaci přítomná řada lidí.
„Byl to chaos, nebyla jsem schopná vnímat maminku a současně řešit dítě. Byla jsem mimo,“ popisuje pak svoje pocity jedna z mediček.
„Je to nenahraditelný prožitek“
„Je to styl výuky, se kterým jsme dosud neměli šanci se setkat a je to prožitek naprosto nenahraditelný nějakou prezentací nebo když vám někdo říká, jak se máte chovat. Emocemi je to vlastně dost reálné. A je to docela tíživé, člověk se u toho vůbec necítí dobře. Nedovedu si představit, jaké je sdělovat reálnou diagnózu,“ popisuje zase své pocity medik, který v nácviku sděloval pacientce, že má zřejmě rakovinu plic.
Medici se neučí jen knihy zpaměti
Ve filmu jsou zaznamenané teoretické i praktické části výuky v rámci předmětů K10 (Klinických deset dní neboli stínování lékaře), Profesní komunikace a Simulace kritických stavů. Jak moc jsou důležité pro budoucí práci mladých lékařů, přiblížil děkan Babjuk: „Všechny tyto předměty jsou klíčovou součástí praktické výuky na naší fakultě. Připravují budoucí lékaře na řešení konkrétních situací, medicínských i komunikačních. Moderní výuku si bez nich dnes již těžko umím představit.“
Kupříkladu klinický předmět K10 se začal na fakultě vyučovat v roce 2014. Spočívá ve „stínování“ lékaře: pod vedením zkušeného sekundárního lékaře nebo asistenta, kterého po celou dobu sledují při práci, se studenti účastní vizit a seminářů, jsou přítomni u odborných ambulantních vyšetření, seznamují se s chodem kliniky. Zároveň získávají hlubší vhled do oboru, ve kterém by potenciálně mohli po ukončení studia působit.
„Viděl jsem, jak jsou medici nadšení“
„Snažil jsem se porozumět tomu, co prožívají budoucí lékaři, jakou výuku oceňují a jakou třeba ne. Zjistil jsem, že mají hodně teoretické výuky, kdy si toho moc nevyzkouší ani neprožijí. Ale právě to prožití znamená stát se lékařem a jim to chybí. Když jsem s nimi potom absolvoval několik zážitkových typů výuky, viděl jsem, jak jsou nadšení. To rozhodlo, že jsme se nepustili do přehledového dokumentu o tom, jak studium medicíny vypadá, což by v krátké stopáži stejně nešlo dobře uchopit, ale zaměřili jsme se na progresivní metody, které můžou působit jako pozitivní příklad,“ uzavřel režisér Jindřich Andrš.
Film Tělo-duše-pacient vznikl v koprodukci 2. lékařské fakulty UK a společnosti Gamma Pictures. Tvůrci ho představili v soutěži na 27. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Dokument vznikal jeden rok: na podzim 2022 probíhaly přípravy, natáčelo se na jaře 2023 na několika ústavech a klinikách, v létě byla hotova první střihová verze. Nyní je film dostupný zdarma na YouTube.
ČLÁNKY DO MAILU