Samozřejmě, většinou se lidé obávají běžnějších diagnóz, jako je třeba rakovina, obavy vzbuzují také dystrofická svalová onemocnění či možnost, že se světem začne šířit vážná infekční choroba.
Kdysi to byl třeba mor, dnes vzbuzuje obavy spíše ebola. Ale strach budí i popis infekcí, jako jsou vzteklina, vozhřivka, pravé neštovice, tyfus a samozřejmě i mnohé další. Pojďme si některé z nich blíže představit.
Budete trpět jako kůň
Jedním z děsivých, vysoce nakažlivých a smrtelných onemocnění je vozhřivka. Už samotný její název zní děsivě, slovensky se mu říká sopľavka, latinsky malleus. Způsobuje jej bakterie Burkholderia mallei, a ačkoliv jde o onemocnění vyskytující se převážně u lichokopytníků (hlavně kůň a osel), je přenosné na člověka. Nakazit se můžete velmi snadno, stačí přijít do kontaktu s výtokem z nosu koně anebo s jeho výkaly. Že jste nemocní, nepoznáte hned, inkubační doba je sice u zvířete několik týdnů, a dokonce i několik měsíců, ale u člověka je kratší a trvá pár dnů.
Samotné onemocnění u zvířete může mít akutní, anebo také chronický průběh. Chronická vozhřivka napadá nos, kůži nebo plíce a vyznačuje se tvorbou vředovitých uzlíků, které krvácejí. Akutní vozhřivka postihuje nejprve plíce, v pozdějším stadiu nos a kůži.
Mezi typické příznaky patří vysoká horečka, krvácení z nosu a vykašlávání krvavého hlenu, také tvorba hnisavých vředů. Akutní nemoc mívají spíše oslíci, u koní vozhřivka probíhá v chronické podobě. V akutním stadiu zvíře umírá většinou za dva až tři týdny od nákazy. V chronickém případě se zvíře trápí celé měsíce až roky, přičemž i chronická forma může rázem přejít do akutní a koně dříve zahubit.
Ale můžete být klidní, vozhřivka u nás už od roku 2000 neexistuje. Tehdy byl zaznamenán její poslední případ. Setkat se s ní ale můžete v pasteveckých oblastech východní Evropy, například Mongolsku, Číně, Iráku nebo Indii. Léčba nemoci i vakcína proti ní je stále v rukou vědců, kteří si v období druhé světové války, ale i později, užili své, protože se řada z nich při pitvě nakažených zvířat i lidí rovněž nakazila a zemřela. Málokdo ví, že se vozhřivka také používala jako biologická zbraň.
Vzteklina na Slovensku
Další podobně krutou nemocí, která se přenáší ze zvířat na člověka, je vzteklina. Rovněž vzteklina byla u nás vymýcená, a to pomocí pečlivého očkování domácích zvířat. Vyskytuje se ale kromě divoce žijících zvířat i u netopýrů, takže ještě v roce 2001 byla vzteklina na našem území zaznamenána, a to právě u netopýra. Znovu se u stejného druhu zvířat objevila letos v Ostravě, šlo ale formu jen velice vzácně přenosnou na člověka.
Oficiálně je Česká republika prostá vztekliny přesně dvacet let, ale zhruba před dvěma roky se vzteklina objevila u jezevce u našich sousedů na Slovensku a také v Polsku. V jiných světadílech ale na vzteklinu stále umírají lidé, přibližně 50 tisíc lidí ročně v Africe a Asii.
Mezi příznaky vztekliny patří zuřivost, absence strachu, křeče, nadměrná produkce slin, výrazné změny chování a další poruchy osobnosti. Zvíře, která má vzteklinu, se proto vždy dalo poznat tak, že se chovalo nezvykle, bylo příliš krotké či agresivní nebo mělo pěnu u tlamy. Pro člověka proti vzteklině dlouho neexistovalo žádné preventivní očkování.
Dnes již existuje, ale není běžně dostupné. Člověk, kterého pokousalo nějaké zvíře či neočkovaný pes, tak v rámci preventivní léčby dostával bolestivé injekce do břicha a mohl jen doufat, že zvíře nebylo nakažené. Nakazit se lze slinami, proto právě pokousání představuje jistou nákazu. Inkubační doba se pohybuje od deseti dnů do několika měsíců. Virus vztekliny pak napadá nervovou soustavu a pro nakaženého to představuje muka vedoucí k jisté smrti.
Nebezpeční kočkodani
Podobně krutě dokáže usmrtit člověka také marburgská nemoc, která se na člověka přenáší z opic nebo netopýrů. Žádná vakcína dosud neexistuje. Onemocnění získalo své pojmenování podle města Marburg v Německu, kde se vyskytlo u laboratorních pracovníků pracujících s tkáněmi kočkodanů v roce 1967. Epidemie této nemoci vypukla například v letech 1998 až 2000 v Africe, o pět let později pak znovu v Angole. Nakazily se stovky lidí a většina z nich až na vzácné výjimky zemřela.
Marburgská horečka se projevuje podobně jako chřipka. Začíná jako vysoká horečka, slabost, bolesti svalů a kloubů i hlavy, dochází k zánětu hltanu, dále přichází zvracení, průjem a vyrážka na trupu a pažích. Následně se objevuje krvácení vnitřních orgánů a jejich těžké poškození. Člověk umírá v bolestech na selhání vnitřních orgánů nebo šokový stav. Nemoc mohou přenášet netopýři, kteří stejně jako opice nebo i další zvířata bývají zdrojem nákazy. V České republice se tato hrozná nemoc naštěstí nevyskytuje, ale není vyloučeno, že ji sem nemůže zavléct dovezené zvíře z Afriky.
Nejhorší nemoc světa
Nebezpečná krvácivá horečka ebola je dalším krutým smrtelným onemocněním, na které neexistuje žádný lék. Stejně jako u marburgské horečky zemře po nákaze 90 procent nakažených a projevuje se v podstatě podobně. Vyskytuje se především v Africe a kromě lidí také u primátů a opic. Je právem považována za jednu z nejstrašnějších smrtelných nemocí. Způsobuje ji virus, v současné době je známo pět kmenů tohoto viru. Člověk se může velice snadno nakazit, a to nejen od nakaženého člověka, ale také od infikovaných opic, antilop či dikobrazů.
Poprvé byla ebola zaznamenána v roce 1976 v jižním Súdánu. Obrovská epidemie propukla v letech 2013 až 2014 v západní Africe, odtud se rozšířila třeba až do Německa. U nás se zatím nikdy ebola nevyskytovala nebo nebyla prokázána. Neexistuje bohužel na ni žádný lék ani očkování.
Podívejte se na nejjedovatější strom světa
Nemoc zkamenělých lidí
Poslední výčet strašných nemocí uzavře FOP, které se u nás říká nemoc zkamenělých lidí. Její název zní opravdu děsivě. Nejde tentokrát o žádnou infekční chorobu, ale o vzácné genetické onemocnění. Zkratka FOP pak znamená Fibrodysplasia ossificans progressiva. Tato nemoc způsobuje kruté postižení měkkých tkání a kloubů. Po počátečních otocích dochází doslova takřka k jejich zkamenění, tedy zkostnatění. Kromě chronické silné bolesti samozřejmě nastává ztráta úplné pohyblivosti. Nejhorší je, že takto zkostnatí také žvýkací svaly a svaly na hrudi, takže člověk nemůže vůbec přijímat potravu a posléze ani dýchat.
Objevují se kosterní výrůstky, ale medicína po zkušenostech prokázala, že jejich odstranění nevedlo k úlevě pacienta, ale naopak k dalšímu růstu kostí. Zkamenělý člověk byl opravdu jako zakletý. Toto patologicky nadměrné kostnatění člověka vede k velkému utrpení a smrti. Naštěstí tato nemoc je poměrně vzácná a objevuje se zhruba u jednoho ze dvou miliónů lidí.
Zdroje: denik.cz; prolekare.cz; stoplusjednicka.cz,wikipedie.org;
ČLÁNKY DO MAILU