Možná si ještě vzpomenete na loňský průzkum neziskové organizace Ekumenická akademie (EA), která se rozhodla zmapovat vztahy mezi dodavateli a řetězci. Viz náš článek Vysát, ale nezabít. Opravdu tak řetězce přistupují ke svým dodavatelům? Její výzkumníci trávili s dvaceti devíti dodavateli celé hodiny, aby zjistili, jak moc po nich řetězce dupou. A podle tehdejších výsledků dupaly dost. Jak jsme na tom o rok později? Ministerstvo zemědělství (MZe) si nechalo zpracovat studii, do níž se koncentrovaly názory sto šedesáti čtyř dodavatelů maloobchodních řetězců.
Není na hodnocení trochu brzy?
Ministerstvo prý zajímalo mimo jiné, zda hodnocení ovlivnila novela zákona o významné tržní síle. „K zadání tohoto prvního nezávislého průzkumu jsme přistoupili zejména proto, abychom si ověřili to, co nám říkají naši výrobci a dodavatelé, a také abychom ověřili, zda novela zákona o významné tržní síle nějak změnila vztahy mezi dodavateli a obchodníky,“ vysvětluje Viera Šedivá, náměstkyně pro řízení sekce potravinářských výrob z Úřadu pro potraviny.
Jenže ono na nějaké hodnocení a utrácení bylo trochu brzy. Novela zákona o významné tržní síle totiž začala platit teprve v březnu letošního roku, přičemž smlouvy museli obchodníci podle v zákoně uvedených kritérií poupravit do konce června. A průzkum pak spatřil světlo světa v polovině srpna. Těžko pak čekat nějaké výsledky… Potvrdilo se to i ve studii, která žádné významné zlepšení vztahů neukázala.
Kvalitu potravin v Česku ovlivňují řetězce, říkají výrobci
Větší část rozsáhlé studie, jejíž obsah jsme dostali k dispozici, však shrnovala praktiky řetězců při vyjednávání. A ty byly výrazně zajímavější než reakce na novelu. Přestože loni dala EA dohromady výpovědi jen dvaceti devíti dodavatelů a MZe letos sto šedesáti čtyř, mnohdy se výsledky shodovaly. Třeba když přišla řeč na to, co dodavatelům vadí. Stále jde o vyhrožování tzv. vylistováním, tedy vyřazením produktů z nabídky obchodu, pokud nepřistoupí na navrhované, často nevýhodné smlouvy. S podobnými výhrůžkami se setkala třetina dodavatelů.
Loni i dnes (a jistě i v budoucnu) výrobci/dodavatelé neradi přistupují na fakt, že na ně řetězce přenášejí náklady na vývoj privátních značek a že tlačí na snížení kvality ve prospěch nižších cen (letošní průzkum ukázal, že se s touto praktikou setkala více než čtvrtina dodavatelů). I proto se nadpoloviční většina dodavatelů domnívá, že obchodní politika řetězců negativně ovlivňuje kvalitu potravin v Česku. Možnost ovlivnit výsledný produkt je velmi malá, takže se více než polovina dodavatelů necítí být pro řetězce rovnocenným partnerem. „Člověk toto bohužel od představitelů zemědělských a potravinářských firem slyší často,“ konstatoval ministr zemědělství Marian Jurečka a potvrdil tak výsledek studie.
Uzavírání smluv je lítý boj na ostří nože
Nerovný boj se odráží už při samotném dojednávání smlouvy, zkušenosti s psychickým vydíráním, vulgárním, arogantním či jinak nevhodným nátlakovým jednáním ze strany představitelů maloobchodních řetězců má dle studie třetina dodavatelů. Vyjednávání považují za obtížná a tvrdá tři čtvrtiny dodavatelů, jen šest procent uvedlo, že jde o jednání velmi jednoduchá.
Někdy ale k žádnému řádnému domluvení podmínek ani nedojde, dvacet procent dodavatelů totiž ani nemá možnost před podpisem do rámcové smlouvy nahlédnout. Ti, kteří se se smlouvou seznámit mohou, do ní zas dost často nemohou významně zasáhnout. To zažilo už více než padesát procent oslovených dodavatelů.
Pohyb cen řídí řetězce, dodavatel se musí přizpůsobovat
Mezi další negativně vnímané praktiky patří nevyrovnaný přístup k úpravě cen a možnosti vyvázat se ze smluvního vztahu. Zatímco řetězec může spolupráci rozvázat téměř okamžitě, dodavatelé bývají vázáni dlouhou výpovědní lhůtou. Co se cen týče, nemůže je dodavatel zvyšovat, jak se mu namane, byť se jedná o jeho výrobek a jeho riziko. „Pokud chce dodavatel z objektivních důvodů navýšit cenu, například zvýšení ceny vstupní suroviny, jde o jednání s řetězcem, která jsou dlouhá několik měsíců. Snižování cen však probíhá v řádu dní. Ta férovost tu moc vidět není,“ říká Marian Jurečka.
Řetězce často přenášejí obchodní riziko na dodavatele i tím, že negarantují objem odebraného zboží. Obchodník může objednat, kolik chce, dodavatel musí jakékoliv množství pod hrozbou sankce dodat, přičemž obvykle nemá žádnou garanci minimálního ročního odběru. Mají-li ji, téměř polovina z firem uvedla, že řetězce alespoň někdy toto ujednání porušily.
Nejhorší jsou Němci
A kde je situace vůbec nejhorší? Z pohledu férového a oboustranně vyváženého přístupu vůči dodavatelům jsou nejhůře vnímány řetězce Lidl a Kaufland. Zjevně proto, že mají obdobné smlouvy a vyjednávací taktiku, spadají totiž pod jednu střechu, tou je skupina Schwarz, vlastněná druhým nejbohatším Němcem Dieterem Schwarzem. Nejlépe hodnocené jsou naopak prodejny Coop, Globus a Billa. Tesco a Albert podle autorů studie stojí někde uprostřed žebříčku.
Obchodníci pak ve svých reakcích závěry ministerské studie odmítají.
ČLÁNKY DO MAILU