Pes podle mě do panelákového bytu nepatří a sousedku seshora, co to nechápe a její zvíře budí dům ve tři ráno, jednou rozhodně uškrtím. Šílím z nezodpovědných tupců, kteří neumí po svém miláčkovi uklidit. A už vůbec nechápu, proč lidé povyšují psy na členy rodiny.
Čtěte také: Panebože, prosím, já chci být pes!
Jenomže: půjčila jsem si psa na pár hodin a vyrazila na procházku. A pochopila jsem, že neexistuje lepší seznamka, než taková sedmiletá, přátelská labradorka.
Za tři hodiny, které jsem s ní venku strávila, se se mnou dali do řečí tři cizinci, dva mladé páry, jedna babička, čtyři děti i s rodiči, jedna slečna a dva fakt hezcí chlapi bez snubního prstýnku. Mrzlo, ale všichni sundavali rukavice, aby si mohli zvíře pohladit a mě se ptali na věci, na které jsem nebyla schopná odpovědět, jelikož nejsem majitelka zvířete. Ale bylo to fajn.
Můj názor na zvíře na sídlišti se sice nezměnil, ale uvědomila jsem si, že pes je v dnešní době důležitý komunikační prostředek.
Pes už nehlídá, ale boří bariéry
Došlo mi, že v době esemesek, chatů a facebooku, kdy se s druhými lidmi vídáme častěji virtuálně než ve skutečnosti a ještě hůř se seznamujeme, protože to v návalu práce nestíháme, je pes ideální způsob nenásilného seznámení. Má kamarádka takto u popelnic potkala jednoho majitele retrívra a pak spolu strávili hezkých osm let. Dnes už sice pán venčí fenku s jinou, nicméně psí kouzlo rozhodně funguje.
Přečtěte si: Můj virtuální svět
„No jistě, pes už dávno neplní svou funkci hlídače, a možná by to dnešní přešlechtění psi už ani neuměli, ohlídat stádo krav. Dnes má pes jinou roli – sociální,“ říká psycholožka Nina Šebková.
„Pes je důležitý komunikační prostředek pro seniory. Když po letech jeden z páru zůstane sám, pes pomůže samotu přežít. Děti se díky péči o něj učí zodpovědnosti. A je pravda, že třeba u manželů po dvaceti letech, když děti vyletí z hnízda, a najednou není o čem se bavit a co řešit, pes zaplní prázdné místo a zase je o čem mluvit,“ říká psycholožka.
Pes je sice člen rodiny, ale musí ctít pána
Pro mnohé lidi sice tedy může být legrační, co všechno jsme ochotni psům pořídit a podřídit, včetně chodu domácnosti. Ale pes je dnes prý už skutečně léčebný prostředek na lidské vztahy.
„V dnešním světě nám chybí pozitivní emoce. A ty pes umí vytvářet. Hřeje, tulí se, vždycky má dobrou náladu a nadšeně nás vítá doma, na rozdíl od manželky, s níž jsme se včera pohádali. A když je nemocný, strachujeme se o něj. Je to generátor emocí, a to je důvod, proč snad neexistuje panelákový vchod, kde by nežil nejméně jeden pes,“ říká Šebková.
Tipněte se: Kolik psů je v Praze? …více
Podle veterináře Pavla Kopla je však důležité, aby pes nešéfoval rodině. Vůdcem smečky musí být člověk.
„V rodině musí být jedna osobnost, kterou pes poslouchá a respektuje. Bereme psy coby členy rodiny a já proti tomu nic nenamítám, sám to doma mám taky tak. Ale pes musí mít stanovené hranice, jinak nám přeroste přes hlavu a v okamžiku, kdy se rozpomene na to, že je šelma, ho nedokážeme zastavit. Je dobré si uvědomit, že je to stále jen zvíře a v hierarchii domácnosti tudíž musí mít poslední místo až po lidech,“ říká veterinář.
Dobrá rada. Asi dám sousedce kontakt na Pavla Kopla. A já si rozhodně další víkend půjčím Aimy a zase s ní někam vyrazím, protože rozhodně není na škodu seznámit se se spoustou nových, zajímavých lidí.
ČLÁNKY DO MAILU