To chce nechodit do supermarketu. Vždyť převážná většina toho, co k jídlu potřebujeme, se dá udělat doma (a ještě před padesáti, sedmdesáti lety se to také doma dělalo).
Sušenky? Taková kakaová a žloutková kolečka, jaká se dají upéct doma, neviděli v Opavii ani v těch nejdivočejších snech. Paštiky? Libovolná příchuť, devadesát pět procent masa, žádný problém - kdo má mlýnek a troubu, je na svém. Domácí dušené šunky? Stačí pěkná kýta, kořeněný nálev, plastový rukáv na tlačenku a šunkovar. Kysané mléčné výrobky? Kefírová houba se sežene za dobré slovo, jogurt se dá donekonečna vyrábět z "násady" lžíce kvalitního živého jogurtu. Limonády? Svařit ovocnou šťávu s cukrem a vodou, za horka plnit do láhví - vydrží měsíce (a ještě lépe vynechat vodu a dělat přímo sirupy, ty vydrží léta). I zmrzlina jde, dokonce jsou na to šikovné mašinky co nepotřebují elektřinu, stačí jen led a sůl. A kdo má k dispozici odkouření, nemusí se bát ani domácí udírny. A nejkrásnější na tom všem je, že se to všechno dá vyrábět najednou.
Onehdy jsem přitáhl od známého řezníka na rameni půlku prasete, jeli jsme spolu tramvají a děsili předškolní děti... myslel jsem, že mě žena zabije, ale když potom druhý den v koupelně na prkně chladly do řady vyrovnané tlačenky, pekáčky prejtu a hrnce se sádlem, hned se tvářila přívětivěji.
A napřesrok mám ještě jeden vychytralý plán: nechám si u kovoobráběče udělat mandl na bonbóny, jako mají ve skanzenu v Rožnově. Na jedné straně se do toho cpe plát vlažného svařeného sirupu nebo karamelu a na druhé straně padají cukrátka. Jestli se to povede, tak už mě v supermarketu uvidí akorát v oddělení piva, protože na domácí varnu si zatím netroufám. :-)
Lidi, nebuďte líní a vyražte s Unileverem dveře. A veďte k tomu děcka, ať to v téhle zemi zase k něčemu vypadá.
Nemám, museli jsme ji prodat. Ale mívali jsme - vlastní rajčata, rybíz, meruňky, okurky, jablíčka, králíky, slepice a kachny. Ale to bylo ještě za bolševika. Dneska už bych na to stejně nestačil, už jsem dědek. :-)
ČLÁNKY DO MAILU