Nejstarší známý případ rakoviny. A kdy se o této nemoci poprvé psalo?

Rakovina postihuje lidi už po celé věky. Vědci objevili mnohé lidské pozůstatky, které vykazují přítomnost tohoto onemocnění. Podívejme se na dosud nejstarší známý případ rakoviny a také na to, kdy se o ní naši předkové šířeji rozepsali v lékařských textech.

Osteosarkom z jeskyně

Nejranější důkaz rakoviny pochází od předchůdce lidí, žijícího asi před 1,7 milionu let. Tento jedinec, pravděpodobně druhu Paranthropus robustus neboli Australopiték robustní, měl zhoubný nádor v prstní kosti levé nohy. Archeologové objevili kosterní pozůstatky uvnitř jeskyně Swartkrans, vápencového ložiska v Jižní Africe. 

O místu se často mluví jako o kolébce lidstva, protože je zde obrovská koncentrace pozůstatků předchůdců lidí v porovnání se zbytkem světa. Vědci se rozhodli použít výpočetní tomografii (CT) a poté porovnali výsledky s moderními případy osteosarkomu. Zjistili, že jsou identické. 

Přečtěte si také:

Tetují ženám po rakovině prsu nové bradavky, vrací jim tím sebevědomí

Těžko říct, zda právě osteosarkom způsobil smrt tohoto hominina, každopádně mu nádor podle vědců způsoboval velké bolesti. V současné době je osteosarkom jedním z nejčastějších druhů rakoviny kostí, která se může objevit v jakémkoliv věku, avšak nejčastěji to bývá mezi 10. a 20. rokem. Kolik let bylo tomuto prehistorickému jedinci, není známo, podle všeho však byl dospělý.

Papyrus o rakovině prsu

Zatímco v uvedeném případě šlo o maligní (zhoubný) nádor, ještě starší benigní (nezhoubný) nádor byl nalezen u dokonce 1,9 milionu let starého lidského předka, známého jako Australopithecus sediba, taktéž nalezeného v Jižní Africe. Není divu, že nejstarší známý případ rakoviny byl nalezen v kostech, protože kosti jsou odolnější vůči rozkladu než orgány, kůže a další měkké tkáně. 

I když je 1,7 milionu let starý zhoubný nádor nejstarším známým případem rakoviny, první písemný záznam o tomto onemocnění se objevuje mnohem později, a sice ve starověkém dokumentu, známém jako Papyrus Edwina Smithe. Jde o lékařské záznamy ze starověkého Egypta, pojmenované po americkém obchodníkovi a sběrateli starožitností Edwinu Smithovi, který tento svitek koupil v roce 1862. Pochází z období okolo roku 1600 př. n. l. a předpokládá se, že by mohlo jít o kopii mnohem staršího dokumentu, napsaného zhruba mezi lety 3000 př. n. l. až 2500 př. n. l., jehož předpokládaným autorem je učenec a lékař Imhotep.

Rakovinu znali už ve starověku

Papyrus Edwina Smithe je lékařský text ze starověkého Egypta popisující řešení 48 chirurgických případů. Pochází zhruba z roku 1600 před naším letopočtem a je pojmenovaný po svém nálezci, americkém egyptologovi Edwinu Smithovi.

Autor: Wikimedia Commons, podle licence: Public Domain CC0

Jde o téměř pětimetrový svitek a drtivá většina papyru se zabývá traumaty a chirurgií, je zde popsáno 48 případů zranění. Každý případ podrobně popisuje typ poranění, vyšetření, diagnostiku, prognózu a léčbu. Ve spisu se objevuje také krátká část o gynekologii a kosmetice, dále je zde osm kouzel. Ta jsou výjimkou z praktické povahy tohoto lékařského textu, zaklínadla mohla být použita jako poslední možnost v terminálních případech onemocnění. A to zejména rakoviny. 

Papyrus Edwina Smithe popisuje chirurgické odstranění nádorů prsu. Zmínky o nádorech jsou také v takzvaném Ebersově papyru ze zhruba stejného období, kde je však kladen důraz spíše na farmakologickou léčbu, podpořenou magií. Na základě informací zaznamenaných na papyrech byli starověcí Egypťané schopní rozlišit maligní nádory od benigních nádorů a používali také různou léčbu, včetně chirurgie.

Po úpadku Egypta byly další kapitoly lékařských a vědeckých dějin napsány v Řecku a Římě, kde se objevila jména velkých lékařů, jako byl Hippokrates nebo Galén.