"Zcela záměrně jsem uvedl v článku případ černého kašle (studie Bisgard, Srugo) proto, že u černého kašle vysoká proočkovanost nemá téměř žádný vliv na šíření původce onemocnění a kolektivní imunita je zde minimální. Proto tyto studie (u černého kašle) nejsou "...naopak známkou toho že ona kolektivní imunita funguje". My víme, že tam kolektivní imunita není a přesto se děti častěji nakazí od rodinných příslušníků než od jiných dětí. Vysvětlení tohoto jevu nemáme."
Tedy, je-li v kolektivu kolektivně neimunním dostatek individuálně imunních jedinců a zároveň projevy nemoci jsou závažnější než v jiné populaci, nemoc se šíří výrazně méně než u té části populace, kde účinnost očkování při očkování stávající vakcínou vyprchává a projevy nemoci jsou obvykle méně závažné a tudíž je její incidence z části nepodchycená?
Je to záhada.
Mně nezajímá slovíčkaření a procentuální magie. Uvědomuji si, že nelze vytvářet obecné modely za situace, kdy se očkuje proti více různým nemocem, které mají vlastní specifika. Povinné očkování dětí proti chřipce žádnou dlouhodobou ochranu přinese jen těžko a to i individuální, natož kolektivní, zato jiné nemoci se podařilo omezit velmi účinně (včetně oné "nefunkční" vakcíny proti TBC - společně s použitím antibiotik naopak zjevně fungovalo celospolečensky významně). Pro mně není zásadní rozlišení kolektivní imunity od individuální, pokud je výsledek stejný. Ale jak říkám, já jsem medicínský laik a problematika mně zajímá proto, že je pro mně aktuální.