V 16ti letech bych ji odsoudila jako největší mrchu na světě, v 24ti bych si klepala na čelo že opouští vztah který je vzácně klidný a trvalý a teď, o dalších 5 let později, ji chápu… Mám překrásnou téměř 3letou dcerku a přítele pro kterého jsem stále přitažlivá ale nejraději bych sbalila kufry a vrhla se do náručí někoho s kým bych měla znovu pocit že žiju… a dokonce i kdybych věděla že to nebude mít dlouhého trvání. Budu ten poslední kdo bude své dceři jednou doporučovat budování vztahu a rodiny ve 20ti letech. Ale třeba ona najde někoho s kým se citově i názorově shodnou. Mně se podařilo jen to druhé :-(