Nejslavnější alchymisté pracovali pro císaře, ale stejně skončili otrávení nebo v bídě

Alchymisté nezřídka usilovali o dosažení věčného života a taky o pochopení smyslu lidské existence. Hnacím motorem podobných snah odedávna byla i touha po moci. Kteří nejznámější alchymisté působili u nás v Čechách a co je to vlastně ten pověstný kámen mudrců?

Lék na všechny smrtelné choroby

Víte, co znamená alchymie? Je to syntéza různých látek, nebo naopak jejich oddělování a přeměna. Je to vlastně spojení fyziky, chemie, přírodovědy, filozofie, magie, astrologie a možná nakonec všech vědeckých i nevědeckých disciplín. Cílem alchymistického bádání nebyla vždy jen touha vyrobit zlato a tím získat moc a zbohatnout, ale i získat vládu nad životem a smrtí, najít kámen mudrců jakožto univerzální návod k dosažení nesmrtelnosti. 

Alchymie tak spočívala také v míchání různých lektvarů a hledání léků na smrtelné nemoci, přičemž kámen mudrců měl být tím jediným lékem univerzálním.

Uřezané uši a přeměna kovu ve zlato

Jedním ze známých a oblíbených alchymistů byl Edward Kelley (1555–1597), který byl pozván na dvůr císaře Rudolfa II., aby předvedl své umění, kde pracoval po boku neméně známého alchymisty Johna Dee (1527–1608). Ti dva ale nebyli zase takoví kamarádi, jak by se mohlo na první pohled zdát, a dokonce byli podezřelí z toho, že byli tajnými agenty královny Alžběty I., která je nasadila na Rudolfa II. 

O tom, zda skutečně ovládali magii a alchymii či uměli vyrobit zlato nebo kámen mudrců, by se také dalo spekulovat. Edward Kelley byl již za své četné podvody v Anglii potrestán tím, že mu byly uříznuty obě uši, což více či méně úspěšně skrýval pod dlouhými vlasy. Jak to bylo ve skutečnosti, nikdo neví.

Přečtěte si také:

Magické rostliny, ochranné amulety a recepty proti duchům, kterým věřili naši předkové

Kelley napadající na jednu nohu působil charismaticky a jako pravý černokněžník. John Dee si z něj udělal médium, skrze nějž komunikoval s anděly. Tedy, tvrdil to. 

U císaře se moc dlouho neohřáli, ale nakonec se do Čech oba vrátili, kde se uchýlili na dvůr Viléma z Rožmberka. Toho údajně Kelley vyléčil z vážné nemoci, a Vilém se tak stal Kelleyho doživotním ochráncem. Zprávy o schopnostech alchymisty se dostaly až k císaři, který opět oba mágy přijal. Traduje se, že Kelley skutečně císaři předvedl transmutaci kovu ve zlato, Dee zase předváděl komunikaci s bytostmi na dálku pomocí černých obsidiánových zrcadel. Na dvoře Rudolfa II. to zkrátka žilo. A objevil se tam i významný polský šlechtic, lékař a alchymista Michael Sendivoj (1566–1636), který údajně rovněž před zraky císaře provedl úspěšnou transmutaci – přeměnu chemických prvků na prvky jiné.

Celý příběh je velmi zajímavý, roli v něm hrají také ženy. Avšak alchymisté Kelley a Dee skončili neslavně, i přes své četné znalosti alchymie, magie, přírodních věd a medicíny upadli v nemilost císaře. Kelley si při útěku z vězení při pádu z věže zlomil nohu, byl dopaden a než mu stihla být udělena milost, zmrzačený po rozloučení s manželkou a dcerou vypil jed. Dee se vrátil do Anglie, kde znovu nastoupil do služeb královny, zemřel však v chudobě a osamění. 

Po všech zmíněných alchymistech působících na dvoře Rudolfa II. se ale dochovaly zajímavé spisy, přičemž třeba práce Michaela Sendivoje dokonce studoval i vědec Isaac Newton.

Alchymista, nebo kuchař?

Císař Rudolf II. byl alchymií přímo posedlý. Proto se kolem něj motali také další a další alchymisté. Jedním z nich byl například rytíř Bavor Rodovský z Hustiřan (1526–1600), rovněž autor zajímavých alchymistických prací, ale i spisu Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají z roku 1591. Tato kniha se úspěšně zařadila mezi nejstarší české kuchařky vůbec. Navíc přece jen i vaření a míchání různých pokrmů vlastně takovou alchymií je. Jinak jako spousta jiných alchymistů byl i Bavor Rodovský silně ovlivněn učením věhlasného německého alchymisty Paracelsa, který v té době pobýval v Moravském Krumlově, kde léčil Jana z Lipé.

Přečtěte si také:

Astrologie a medicína: když dobové poznání nestačilo, využil lékař hvězdy

Jako chudý rytíř si však Bavor nemohl dovolit nákladná studia, a tak se učil sám. Talent mu rozhodně nechyběl a brzy se svými vědomostmi vyrovnal svým alchymistickým současníkům. Jeho pokusy ale vyžadovaly finance, brzy se tak ocitl ve vězení pro dlužníky. Až po sňatku si z věna zařídil nejen domov pro svou budoucí rodinu, ale také alchymistickou dílnu. 

Zadařilo se mu a začal pracovat také pro císaře i Viléma z Rožmberka. Doma si sestrojil měděný astroláb k určování polohy hvězd a Slunce, pracoval též na výrobě univerzálního rozpouštědla alkahestu. S finančními problémy se ale potýkal celý život a znovu se brzy zadlužil a dostal do vězení. Ve vězení alespoň psal a překládal, mezi jeho významná díla patří překlad Smaragdové desky Herma Trismegista, takzvané bible alchymistů.

Otázka, co jest kámen filozofický. Jest merkuryáš (rtuť), bílej, červenej, střepina prostřední, vysvětloval alchymista svému dobrodinci Vilému z Rožmberka, který stejně jako císař Rudolf hostil u sebe doma alchymistů více. Bavor se pak přemístil do Budyně k šlechtici Zajícovi z Hazmburka, kde pokračoval ve svém alchymistickém bádání a kde sepsal i svou proslulou kuchařskou knihu. Kromě přípravy lahodných jídel s pestrostí barev a chutí připravoval také vodu života z „vína páleného s medem, jalovcem, anýzem, muškátovým květem, pepřem a pelyňkem“.

V kuchařce lze najít recepty na osmdesát druhů kaší, například mandlovou, malinovou, běžné bylo také pozlacování nejrůznějších pokrmů, což s alchymií tedy rozhodně souviselo. Jeho specialitami byl třeba i vařený bobří ocas s medem a zázvorem nebo medvědí tlapy s hořčicí, kterou si Bavor Rodovský sám vyráběl. Další z receptů zněl třeba takto: Přebeř maliny, čistě pro červy a vsyp je do vína, rozdělaj mlékem a vejci, daj stejně tolik pepře a medem oslaď. Pospi trágí (anýz).

Léčba těla i duše pomocí alchymie

Nakonec je potřeba zmínit onen velký vzor všech alchymistů, kterým byl věhlasný lékař, mág, alchymista a astrolog Paracelsus (1493–1541). Paracelsus se velice vyznal v přírodních lécích a sám míchal za pomocí magických formulí a vhodných astrologických konstelací alchymistické esence nebo amulety, které opravdu fungovaly a pomáhaly léčit nejrůznější tělesné i duševní neduhy. Klasické medicíně se tento pán vyloženě vysmíval, dokonce veřejně spálil lékařskou bibli, kánon lékařství, od uznávaného východního lékaře Avicenny. Pomoc hledal výhradně v přírodě a vycházel z pravidla, že podobné se léčí podobným.

Přečtěte si také:

Léčivé účinky rostlin podle živlů a planet. Z čeho vycházeli staří ranhojiči a alchymisté?

Stát si za svým se mu zřejmě vyplatilo, avšak jeho smrt je, stejně jako jeho život, opředená tajemstvím. Mezi jeho názory a přesvědčení patří například, že teprve pomocí alchymie se lékař stává více zkušeným a zralým. Mnozí si myslí, že alchymie slouží jen pro výrobu zlata a stříbra. Pro mě to není cílem, její ctnost a síla spočívá v lékařství. 

Další názor potvrzuje jeho preferenci alchymie v přístupu k pacientům: Nuže zamysleme se důkladně, kdo může být lékařem bez toho, že by zároveň zastával funkci filosofa, astronoma a alchymisty? Bez zkušenosti v těchto třech disciplínách jím nemůže být nikdo. Na nich totiž záleží pravdivost lékařství.

Z novodobých alchymistů pak nade všemi stál švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875–1961), který obsáhl učení starých alchymistů a který rovněž prozkoumával Paracelsův odkaz. Ve svém celoživotním díle a moderním empatickém přístupu ke svým pacientům ukázal jak velký přesah a neohraničenost může mít lidská duše a její poznání. Za alchymistické dílo je považována jeho Červená kniha.