Opěvovaným odborníkem, který si získal velké uznání, byl Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600). Tento pokrokový lékař, astronom, matematik, přírodovědec a alchymista se svého času stal jedním z lékařů císaře Rudolfa II., proslulého svým zájmem o alchymii a věci mezi nebem a zemí.
Tadeáš Hájek studoval medicínu v zahraničí a svým přístupem vycházel z Paracelsova učení. Proslavil se i tím, že přeložil rozsáhlý Mattioliho herbář, napsal několik spisů a dohlížel na práci v alchymistických dílnách na dvoře Rudolfa II. Již v roce 1554 byl Ferdinandem I. povýšen do šlechtického stavu, celkem třikrát se oženil a zplodil čtyři děti. Bydlel v Praze v domě U zlatého koníčka.
Po studiích se Tadeáš Hájek vrátil do Prahy, kde na univerzitě přednášel matematiku a astronomii, později se věnoval lékařské praxi a léčil nejen Rudolfa II., ale také císaře Maxmiliána II. Přátelil se i s věhlasným Tychem de Brahe, kterého pozval do Prahy. Jako ředitel alchymistických dílen na dvoře Rudolfa II. znal proslulé Rudolfovy alchymisty – Johna Dee a Edwarda Kelleyho.
Tadeáš Hájek se zajímal nejen o alchymii, ale také o astronomii a astrologii, napsal spis O kometách, významné pojednání O pivu, v němž se zabývá chemickým složením a výrobou piva, též třeba spis o tom, jak věštit z lidských vrásek. Astronomických a lékařských spisů bylo ale více. Jeho velkým počinem byl překlad několikasetstránkového herbáře známého italského lékaře Pietra Mattioliho, který doplnil o své poznatky o léčivých rostlinách vyskytujících se u nás a vytvořil i české názvosloví, které se v podstatě používá dodnes. Herbář vyšel poprvé v roce 1562.
A proto neměli by lékaři takové lektvary prodávati babám nerozumným, bláznivým a všetečným, a vrchnost a úřad v každém městě by měl míti dozor nad lékárnami, aby byly drženy k prospěchu lidem, a ne jim k ublížení,
napsal ve svém pojednání o léčivé moci bylin Tadeáš z Hájku.
Léčil Marii Terezii a nevěřil v upíry
Dalším známým lékařem byl Gerard van Swieten (1700–1772), který léčil panovnici Marii Terezii. Pocházel z Holandska, kde vystudoval chemii a lékařství. Od roku 1745 se stal dvorním lékařem Marie Terezie a působil i jako profesor patologie na vídeňské univerzitě a ředitel dvorní knihovny. Též podpořil založení botanické zahrady ve Vídni a stal se členem olomoucké učené společnosti Societas incognitorum. Měl velký vliv u dvora a prosadil mnohé reformy celého rakouského zdravotnictví a školství v oblasti vzdělávání lékařů a zdravotníků.
Napsal několik spisů; v jednom z nich (Pojednání o existenci strašidel a duchů) ostře vystupoval proti babským povídačkám, pověrám a pronásledování upírů na Moravě. Šlo o případy nerozkládajících se těl, tuto záhadu však lékař vysvětloval omezeným přístupem kyslíku a dalšími chemickými procesy. Na základě jeho pojednání císařovna zakázala „upírům“ sekat hlavy, probíjet je dřevěnými kůly či jejich těla pálit.
Císařovna svého lékaře ctila a dbala i jeho rad týkajících se jejího zdravotního stavu. Swieten léčil pokrokově, doporučoval přirozenou léčbu sluncem, vodou i stravou, prosazoval například studené lázně a polévání vodou v rámci léčebných opatření proti obrně nebo též doporučoval používání moderních teploměrů.
Bezbolestný porod královny Viktorie
Významným lékařem byl také Angličan John Snow (1813–1858), který se velmi zasadil o rozvoj anestezie, moderní epidemiologie a dbal na dodržování hygienických opatření. Tento lékař zjistil, že zdrojem cholery v londýnské čtvrti Soho je veřejná vodní pumpa. Uvědomoval si, v jaké špíně lidé často žijí a že voda, kterou obvykle pijí, je plná choroboplodných bakterií.
Proto sám velmi dbal na zdraví, byl abstinent a pil pouze destilovanou vodu. Dokonce byl i vegetariánem a později veganem. Od mládí se jevil jako velmi nadaný, vystudoval medicínu a zabýval se chirurgií. Byl zakládajícím členem Epidemiologické společnosti v Londýně, která vznikla v roce 1850 jako reakce na vážné vypuknutí epidemie cholery, při níž zemřela spousta lidí.
Tento vynikající lékař a průkopník v oblasti medicíny přinesl lidstvu spoustu nového a potřebného. Neúnavně pracoval, zkoumal, dělal pokusy, přednášel a sepisoval své spisy. Zajímal se o pacienty s respiračními chorobami, v roce 1841 napsal spis O asfyxii a o resuscitaci mrtvě narozených dětí, dále O falšování chleba jako příčině křivice a jiné.
Jeho stěžejní poznatky se týkaly používání éteru při operacích, přičemž sledoval jeho účinky na dýchání. Publikoval práci O vdechování výparů éteru a během krátké doby se stal nejproslulejším a nejvyhledávanějším anesteziologem v Anglii. Navrhl přístroj pro bezpečné používání éteru a chloroformu, protože se stalo, že spousta pacientů po podání chloroformu naprosto zbytečně zemřela.
Kromě konečně bezbolestných operací se anestezie začala využívat i v porodnictví. A tak se John Snow stal na krátkou dobu i lékařem královny Viktorie, která jej požádala o možnost anestezie při porodu svého osmého dítěte, Leopolda. O pár let později si jej znovu přizvala k porodu dcery Beatrice. John Snow bez komplikací použil chloroform a za vedení bezbolestného porodu si od královny vysloužil šlechtický titul. Nikdy se neoženil a zemřel poměrně mladý ve věku 45 let na následky mrtvice, zřejmě způsobené otravou organismu kvůli neustálému experimentování s různými chemickými látkami.
Galerie: Král Karel IV. byl kvůli zranění hrbatý
Středověké diagnózy z moči
Proslulým lékařem byl i Havel ze Strahova, řečený též Gallus de Monte Sion, který léčil panovníka Karla IV. Havel ze Strahova byl i nadaným matematikem, astronomem a astrologem. Přednášel na lékařské fakultě pražské univerzity a napsal několik významných spisů, například Traktát o moči zkoumající vlastnosti moči v rámci diagnostiky nemocí.
Kromě toho sepsal rady týkající se protiepidemiologických opatření a varoval krále před morem, který se v té době šířil ve světě. Některé spisy napsal přímo pro Karla IV., například Pravidla zdraví pro císaře Karla, kde mu doporučuje, jak se chránit proti konkrétním nemocem a jak zůstat zdravý.
Vyléčil krále, získal slávu a bohatství
Velmi pokrokovým lékařem byl Albík z Uničova, který léčil Václava IV., a poté Zikmunda Lucemburského – ten jej povýšil do šlechtického stavu. Albík se věnoval hlavně prevenci a naturopatii, sepsal spoustu spisů o tom, jak si zachovat zdraví. Hodně dbal i na zdravou výživu. Jako lékař krále Václava IV. získal velký majetek a spoustu výhod, měl také svůj erb. Jednu dobu byl i pražským arcibiskupem.
Zdroje: en.wikipedia.org; Petrů, M. Filozofie medicíny v Českých zemích. Praha: Triton 2015.; Dr. Petr Ondřej Mathioli, Herbář neboli bylinář III.; Hlaváčková, L. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004.; Říhová, M. Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. Praha: Paseka, 2010.; Říhová, M. Dvorní lékař posledních Lucemburků: Albík z Uničova. Praha: Karolinum, 1999.
ČLÁNKY DO MAILU