Šárka Fuksíková si ten výhružný monolog sestřičky v porodnici při příjmu bude pamatovat napořád: „Vy jste nebyla na amniocentéze, na genetice ani na testu na cukrovku? A můžete mi říct proč jako?! To jste teda pěkně nezodpovědná matka. Uvědomujete si vůbec, kolik vám je, a že se vám může narodit postižené dítě? Jak se s tím srovnáte? Dáte ho do ústavu? To jsem teda ještě neviděla, matku, která si schválně koleduje o retardované dítě…“
To stačilo, aby se Šárka těsně před porodem zhroutila a celou dobu v hrůze myslela jen na to, že až se její Terezka narodí, tak taky může mít jen jedno oko, šest prstů na rukou nebo jen půlku mozku. Přitom měla rozumného gynekologa, který ji do těchto vyšetření nenutil a respektoval, že ač je jí pětatřicet a spadá tudíž mezi ženy, které gynekologové na amniocentézu jaksi automaticky posílají, ona nechce riskovat.
„Lékaři totiž ženám obvykle zamlčí, že u tohoto invazivního vyšetření existuje jedno až dvě procenta riziko, že dítě potratí,“ říká Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství a jinak také matka pěti dětí. Amniocentéza, což je odběr asi 20 mililitrů plodové vody dutou jehlou skrze dutinu břišní těhotné ženy, slouží k tomu, aby se zjistilo, zda dítě nemá nějaké chromozomální vady. Pokud se ukáže, že zřejmě ano, lékaři ženě doporučí potrat. Vyšetření se dělá mezi patnáctým a sedmnáctým týdnem těhotenství.
„Já to riskovat nechtěla. Nebyl důvod – předchozí vyšetření neukazovala, že by něco bylo v nepořádku. Navíc jsem měla před očima obraz švagrové, která prožila tři týdny těhotenství v hrůze při čekání na výsledky. Nespala, a když už ano, zdály se jí děsivé sny o postiženém dítěti. Zbytečně – všechno bylo v pořádku,“ říká Šárka Fuksíková.
Čtěte také: Co očekávat od těhotenských prohlídek?
Stres prožitý zbytečně
„Další problém je, že metoda rozhodně není stoprocentní,“ upozorňuje Petra Sovová. To znamená, že má v řadě případů falešně pozitivní výsledky. Podle zahraničních studií je její spolehlivost někde okolo pětašedesáti procent.
Své o tom ví Jana Fajtlová. Přestože jí genetický test po odběru plodové vody u prvního dítěte tvrdil, že miminko se narodí postižené, a lékaři ji přesvědčovali, že má jít na potrat, odmítla. „Jsem věřící a potrat nepřipadal v úvahu. Věděla jsem, že si dítě nechám, ať se děje co se děje,“ vypráví.
Výsledky vyšetření jí nakonec poznamenaly celé těhotenství a stejně tak to, že se na ni dívali jako na vyvrhele v porodnici, protože se rozhodla nechat si postižené dítě. Jenže když se nakonec malá Jana narodila, byla v naprostém pořádku. Dnes má dívka vystudovanou vysokou školu. „To všechno vedlo k tomu, že jsem při druhém těhotenství amniocentézu odmítla. A opět jsem čelila v porodnici tlaku zdravotníků, jak je možné, že jsem tak nezodpovědná a odmítla jsem genetické testy,“ kroutí hlavou.
Není jediná. Ivana Königsmarková z Unie porodních asistentek říká, že podobných příběhů zná řadu. I proto se Unie už dlouho snaží o to, aby gynekologové nehnali těhotné ženy na zbytečná vyšetření. Podle hesla: těhotná neznamená nemocná…
Napsali jsme: Dítě ve čtyřiceti bez rizika. Jde to?
Mezi nadbytečná vyšetření podle ní spadá velký počet ultrazvuků, amniocentéza u jinak zdravých žen, ale třeba i test na cukrovku okolo osmadvacátého týdne těhotenství, kdy žena musí vypít velké množství rozpuštěného cukru.
„A to přesto, že miminku už funguje slinivka a je to pro něj tudíž zbytečná zátěž,“ říká. A také přesto, že žena v rámci těhotenských poraden pravidelně odevzdává moč a cukr v moči jí sestra měsíc co měsíc sleduje – jednoduše za pomocí testovacího proužku.
Jenže – odmítnout jakýkoliv z testů je pro těhotné ženy těžké. „Lékaři se k ní pak chovají nepříjemně, jak ukázal i průzkum, který jsme před časem v rámci jednoho grantu podnikli,“ říká Königsmarková.
Podle ní pokud je žena zdravá a těhotenství se vyvíjí normálně, což gynekolog pozná při pravidelných návštěvách ženy a hlavně když s ní mluví a věnuje se jí, není důvod k žádným vyšetřením. „Nikdo ženu nemůže nutit. Ať jde o jakékoliv vyšetření. Dokonce neexistuje ani žádná povinnost těhotné chodit k lékaři a mít těhotenský průkaz. Na druhou stranu – není to moudré, nenechat se sledovat vůbec,“ říká.
Gynekolog: máme víc vyšetření než jinde
„Máte pravdu – pokud těhotné ženě do té doby špatně nebylo, po vypití čtvrt litru přeslazené tekutiny nalačno jí zaručeně dobře nebude,“ říká Vít Unzeitig z unie porodníků.
„Ale v tomto případě jsme si test nevymysleli my, jde o doporučení celosvětové diabetologické organizace. Je to dobré proto, že když se dítě narodí a má vrozenou cukrovku, tak to trvá obvykle hodně dlouho, než k této diagnóze někdo dospěje. Zatímco když se to ví předem, dostane adekvátní péči okamžitě,“ vysvětluje s tím, že žena může vyšetření odmítnout a nikdo ji nesmí do něj nutit.
I on souhlasí s tím, že řada vyšetření v těhotenství je zbytečná. „Také proto o tom právě teď běží diskuse mezi porodníky a gynekology a je to hodně živá diskuse, maily létají sem a tam,“ říká. „Do konce roku chceme mít hotový nový návrh doporučených vyšetření pro těhotné a poté můžeme o změnách jednat i s pojišťovnami – aby bylo jasné, co hradit a co ne,“ popisuje.
Nepřehlédněte: Zrušte svoje strie!
Mezi nově navrhované změny patří například jen dva ultrazvuky za těhotenství, a také snížení počtu žen vyšetřených na amniocentézu. „Máme jich víc než je obvyklé v zahraničí, takže cílem je snížit počet těchto vyšetření, aby se dělala jen tam, kde jsou už jasné signály, že něco geneticky není v pořádku,“ říká. Čímž by například skončilo houfné a plošné nahánění rodiček nad pětatřicet let na toto ne zcela bezpečné vyšetření.
Připadají vám těhotenská vyšetření (např. amniocentéza, cukrovka) zbytečná?
Paradox je, že bezpečné vyšetření se nehradí
Zvláštním paradoxem přitom je, že genetický screening, kdy se u dítěte velmi spolehlivě dá zjistit, zda nebude trpět Downovým syndromem či jinou vážnou genetickou poruchou, se dá udělat už v jedenáctém týdnu těhotenství. Neinvazivně, jen za pomoci obyčejného ultrazvuku a změření takzvaného šíjového projasnění, což nijak neubližuje ani matce ani dítěti. Jenže jej pojišťovny nehradí.
Lékaři na ně proto ženy buď neposílají, nebo když tento test žena chce a ví o něm, musí si na něj doplácet. Navíc: test je spolehlivý z pětadevadesáti procent, tedy spolehlivější než pozdější amniocentéza. A když se ukáže, že dítě bude postižené, pro ženu je potrat v tomto časném stadiu těhotenství mnohem méně rizikový. „Už ale běží speciální projekt, kdy zjišťujeme, nakolik je tento časný screening efektivní a zdá se, že o něm budeme jednat s pojišťovnou, aby jej zařadila do úhrad,“ nastiňuje Vít Unzeitig.
Takže jedno je jisté: už i lékaři uznávají, že není nutné zatěžovat ženu tolika vyšetřeními jako dnes. Záleží jen na rodičce samotné, zda chce mít stoprocentní jistotu, že je dítě v pořádku.
Náš tip: Těhotenský kalendář
Autorka je redaktorkou Mf Dnes.
ČLÁNKY DO MAILU