Názory k článku Nekojím. Jsem vážně zrůda?

Dekuji za vas osvezujici clanek!! Kojila jsem podle nekterych „jenom " pul roku. Mela jsem zdravotni problemy a musela zacit brat prasky. To ale nikoho nezajima. Nechapou, jakmuzu davat prednost ( podle nich) pivu pred kojenim. Coz je opravdu smesne. Dodala bych jen, ze nejdulezitejsije spokojena matka, jen takova muze svemu diteti poskytnout radost a lasku. A je uplne jednojestli ho kojinebone. Avite, come stv enejvic? Kdyz mi ono "proc tak kratce“ rekne chlap! To uz jsem fakt sprosta :-)nekoji zdar!! A klobouk dolu za vasi odvahu to dat cerne na bile. k

Vážené maminky, děkuji Vám všem za to, že tu jste a že dáváte nám některým pocit normálnosti. Jsem ráda za tuto skupinku. I když narovinu - je to jako kdybych byla korpulentní a našla pár kamarádek stejné postavy, rozuměli bychom si a bylo by nám dobře, ale v koutku duše bychom, každá chtěla patřit do skupinky "štíhlých". :-) Ale k mému příběhu. Mám 2,5měsíční holčičku. Špatně se nám kojilo už v porodnici. Všichni kojili metodou v leže, mě to vůbec nešlo, pak mě sestřičky naučili metodu na fotbalistu (to je ta, co se používá pro dvojčátka) a ta celkem šla, ale byl to vždy velikánský boj. Bradavky mě šíleně bolely, malá se vždy vzpouzela, špatně pila a nakonec jedno prso odmítla úplně. Pár dnů jsem si říkala, tak to vydržíme o jednom, ale za pár dnů bum a noci začali být strašné...samoz­řejmě jsem měla potom celém dnu to zbývající jedno prso úplně vycucané a dělalo se mi pouze hladové mlíčko. Tak jsme začali s UM. Od rána do večera MM a na noc UM. Začla idilka. Po pár dnech jsem zkoušela i jiné polohy kojení a malá superně zabírala na tu obyčejnou držení v náručí. Když už jsem myslela, že je vše OK, uvažovala jsem, že rozkojím to druhé prso, načetla jsem hromady rad, kontaktovala laktační poradkyni. Mezi tím, jako by to tělo vědělo, se mi začala zastavovat laktace v tom jediném prsu. No, ještě že jsem měla dost UM! Díky bohu za něho. Nikdy jsem nevěděla, zda-li se malá přisaje či ne. A zase začal boj...jeden den jsme kojili až do večer a další den odmítal malá prso už ráno. Brečela jsem, hledala rady, stimulovala, měnila jídelníček, pila jak divá, pokoušela se relaxouvat a žádná změna. Dnes už je to druhý den, co málá odmítá kojení, a to tam určitě mlíčko je. Už kašlu na rady, typu "musíš vydržet"....to se nedá vydržet. Vždy ze strachem odepínám podprsenku a doufám, že se malá přisaje, s každým nasátím se raduju a s každým jejím pláčem, se mi chce taky plakat. Radši se ani neptám ostatních. Ty co nekojí mě chápou, a ty co kojí mě odsuzují.... no nic, malá má svůj čas, jdu ohřát vodu na UM a převléct se do pohodlného trička na kojení, uvidíme co si vybere......:-(

Já si myslím, že je pravda někde uprostřed. Mateřské mléko je pro miminko určitě ta nejlepší výživa a přínos pro imunitu, jaký mu matka může dát. Kdo chce toto zpochybnit, pak lže sám sobě. Na druhou stranu je pravda, že kojení zdaleka není tak přirozenou záležitostí, jak to většinou podávají média a okolí. Někdy to prostě nejde a víc nemá cenu na tom řešit. Co ale nepochopím, je, když žena učiní rozhodnutí nekojit pouze z vlastní sobeckosti (nechce se jí, nechce si zničit prsa, chce kouřit apod).

Autorka má ale pravdu v tom, že kolem kojení dnes vzniká jakási hysterie, kdy každá nekojící žena musí mít pocit méněcennosti a selhání... A to je samozřejmě špatně. Souhlasím s tím, že je to každého věc, to je, jako kdybyste někomu museli vysvětlovat, proč nejíte maso nebo se oblékáte tak, jak se oblékáte.

Jinak co se výhod a nevýhod krmení z lahvičky týká, mně osobně to teda hrozně štvalo, všechno to vymývání a sterilizování... Vyndat prso je přece jenom jednodušší :-) Je určitě výhoda, že při krmení lahvičkou člověk není tak svázaný a má větší "volnost pohybu", ale já jsem fakt ráda, že se mi podařilo se ke kojení po neúspěšných začátcích vrátit. Nemyslím to nijak zle ani nechci v nikom vyvolat nějaké negativní pocity, jen píšu svou zkušenost.

Zrůda bys byla,kdybys své dítě nemilovala,ale z článku je patrné,že jsi určitě dobrá máma :-).Proč být sám době otrokem :-)Dítě si bude pamatovat po celý život jak se k němu matka chová a ne to,jak ho nekojila.

tím, že nekojíš mu dáš špatný (zdravotní) start do života a poškodíš jeho zdraví na celý život. takže samozřejmě ZÁLEŽÍ na tom, proč nekojíš. přístup "hlavně láska a pohoda" je typicky ženskej. na tom, aby dítě bylo zabezpečený i po jiných stránkách přece "nezáleží" (hlavně si to umět správně zdůvodnit).

to je prostý fakt.

Děkuji autorce za článek. Mám 3týdenní dceru a taky nekojím, v porodnici jsem jako naschvál byla na pokoji s velkými ženami s obrovskými ňadry, které byly schopny zřejmě již minutu po porodu nakojit menší armádu a připadala jsem si jako žena, která nefunguje, špatná matka a marné pokusy o kojení jsem utápěla v potocích slz. Přitom stačilo vědět to, co vím teď, a co je vlastně obsahem tohoto článku – že pokud nekojím, taky se vlastně prd stane…
Díky!

To jste na omylu, velikost prsou se schopnotí kojit nijak nesouvisí, já sama jsem před otěhotněním téměř žádná prsa neměla, ale dva dny po porodu bylo mléka, že jsem nevěděla co s ním.

Díky za tento článek, mám 3.měs,dcerku a taky jsem nekojila. Je to mé druhé dítko, synovi je už 10let a taky jsem ho nekojila, asi 14dní. U dcery jsem věděla do čeho jdu a přiznám se, že kojení mi leželo celé těhotenství v hlavě, kojit jsem chtěla, chtěla jsem si ten pocit zkusit užít si to, jak všichni popisují, jak kamáradky vypravějí o výhodách atd. Nicméně mléko se opět netvořilo,pila jsem čaje, brala homeopatika na podporu,volala lakt.poradkyni, která mi řekla – přikládat a přikládat, buď s ní celý den v posteli a přikládej. Odpoledne malá plakala hlady, já byla vynervovaná, ubrečená, no hrozné. Musela jsem to venku rozchodit. Musím říct, že to bylo pro obě trápení, tak jsem přešla na umělou výživu a malá byla spokojá a já taky, ikdyž se přiznám, že ještě teď přemýšlím, kde se stala chyba, v čem to je, že někdo má hodně mléka a někdo vůbec…prý je to v hlavě.Nikdo mi to nedokázal vysvětlit, prý když žena chce, tak mléko má a tečka. A okolí mi to neulehčovalo, pořád se někdo plal jestli kojím,jestli už mi to jde a jak to že nekojím, že asi nejsem normální…všude články o kojení, jako by neexistovalo nic jiného atd. Připadala jsem si jako krkavčí matka. Proto reaguji na tento článek a děkuji za něj. Nechci už nic číst o kojení?-), opravdu ještě teď mi to leze na nervy. Ještě chci napsat, že partner mě hodně podpořil a nenechal mě v tom. Tak i jemu děkuji. Nekojení má své výhody, jak bylo popsáno a opravdu v dospělosti nejsou rozdíly. Vidím to u svého 10ti letého syna. Za svůj život měl 1× atb. a není nemocný častěji než koj.děti. Už končím, mohla bych psát pořád:-). Nashle a třeba i mnou napsaný komentář někomu pomůže…

Zdravím, a chci taky přidat své zkušenosti (bohužel ne úplně nejlepší) s kojením. Mám nyní 2 měsíční holčičku, je to mé první dítě a v těhotentství jsem vůbec nepřemýšlela, že budu mít s kojením problémy, byla jsem rozhodnutá a odhodlaná kojit alespoň půl roku, protože přece mateřské mléko je pro dítě to nejlepší:)
Po porodu jsem ale zjistila, že malá se nedokáže ani po mnoha marných pokusech a asi 2 dnech ustavičeného zkoušení přisát k prsu, protože mám malé bradavky. V porodnici se ke mně dětské sestry chovaly jako k méněcenné, nesnažily se nám vůbec pomoct (protože neměly čas:), jenom se z toho, že mi to nejde spíše vysmívaly. Snažila jsem se proto kojit s kloboučkem, to nám šlo celkem dobře asi 4 týdny, ale potom to malé přestalo stačit, a tak jsem začala přikrmovat UM a po asi 2 měsících jsme na umělou výživu přešli zcela, protože malá zjistila, že lahvička je prostě lepší a je spokojená.
Taky jsem si od začátku připadala jako horší matka, taky se mě pořád někdo ptal, jestli kojím a jak nám to jde, ať kojím co nejdéle a pod. Proto moc díky za tyto všechny názory, protože s tím stále ještě nejsem úplně srovnaná, ale snad to časem přijde.

chudák dítě, že má takovou matku

a ty jsi naprosto ubohá…holt někdo kojit ze zdravotních důvodů nemůže, tak se z takových jako ty prostě nepos…

Ty jsi fakt ...! Už mám pokrk lidí jako jste vy!!! Někdo kojit nemůže a ikdyž nechce je to jeho věc...
Mléko je pravděpodobně pro mimi to nejlepší pokud je i matka zdravá, pokud ne tak to prostě nejde...

Kojím. Kojím už 6 měsíců. Ale hlavně z finančních důvodů,protože dávat 1800 měsíčně za Nutrilony,tak bych se mohla jít pověsit na nejbližší strom... Takže díky bohu za mateřské mléko. Neodsuzuji nikoho kdo nekojí,mám v okolí pár kamarádek,které z nějakého důvodu nemohou kojit,takže vím jaké to je. Rozhodně to ale neprožívám jak všude píší, jaký je to nádherný pocit,zážitek a pod... Pro mně to znamená prostě dítě jen nakrmit, asi jsem divná,že to tolik neprožívám...

Dnes, po 14ti dnech snahy o kojení jsme přešli na UV a nestačím se divit, jak mám hodné miminko.
Bohužel, příčinu mého nekojení nedokážu určit, ale teď už vím jistě, že na všechny ty zvědavé otázky opravdu odpovím stručně a dvěmi slovy – ne, nekojím. Nemusím každému vysvětlovat, jak jsem se opravdu snažila (pro někoho je asi 14 dní málo), jak malá po „nakojení“ řvala, rychle jsem objednala probiotické kapky, protože to je přece určitě kolika… a on to byl opravdu hlad. Stejnou situaci jsem měla u staršího dítěte, s přikrmováním – podotýkám stříkačkou, lžičkou.. později tedy s lahvičkou jsme vydrželi 4 měsíce… Hm, teď jsem to vzdala rovnou, za ty stresy, které tím pádem do mléka předávám, nám to všem doma opravdu nestojí. Věřím, že teď si teprve začneme miminko užívat, protože zatím to byly jen hodiny bez spánku, nošení, pláč, já pláč,vážení před a po, odstříkávání, bolavá prsa… manžel nevěděl jak pomoct… A vím jistě, že snažila jsem se u obou, prostě to nešlo – a basta…

Mé dvě děti (8 a 11 let) patří již od malička k těm nejzdravějším v širém okolí. Obě jsou nekojené! Jejich imunitu jsem od narození podporovala každodenními dlouhými vycházkami v jakémkoliv počasí, otužováním, později sportem. K jejich psychickému vývoji určitě kladně přispívalo, že se o ně starala klidná vyrovnaná maminka (ne uzlíček nervů) a vyrůstaly v harmonickém vztahu. Užívali jsme si miminko jako rodina, jednak jako rodič-dítě ale také jako partneři. Díky tomu, že naše miminka klidně spala ve svých postýlkách (a ne přisátí k mému prsu 24h), mohli jsme se věnovat s manželem i sami sobě. Manžel se tím necítil odstrčený, jak občas pozoruji v rodinách kojících fanatiček.
Všechna pozitiva vidím ale až teď s odstupem času. I já se v porodnici a později doma cítila jako méněcenná a dělala jsem psí kusy abych tu utrápenou kapku mateřského mléka z toho prsa vyždímala. Ženský neblázněte! Když to nejde, tak to nejde.
Ps: vyjít si večer s „normálními“ kamarádkami, které neřeší jen složení stolice a první zoubky, také není k zahození.
Nekojící Renáta

Presne tak..ja som tiež malého nekojila...nemala som ani kvapku mlieka...teraz čakam druhé a ked zase nič,tak vezmem flašu a mám klud.Odsudzujem tu úbohosť žien a neuveritelnú reklamu kojenia.Ked to nejde,tak to nejde a ja sa kvoli tomu nezbláznim.A keby náhodou mám zdravé dieta ktoré vobec nie je choré a milujem ho možno viac ako milion tých čo ich koja...

zdarec, já nekojila a kojit jsem ani nechtěla, možná to je fakt v hlavě. Už před porodem jsem se rozhodla, že kojit nechci, právě proto to snad ani nešlo, 14 dní jsem se na příkaz své zrůdné tchyně snažila jak to šlo a dítě řvalo a řvalo, jak dostalo UM byl klid a spokojené mimčo. Dámy, kojení nazdar!

Myslím si,že jsme svobodní lidé se svobodnou vůlí a tudíž si můžeme sami rozhodnout zda kojit chceme či ne.Ať už nekojíme ze zdravotních důvodů,nebo po předchozí špatné zkušenosti,je to NAŠE tělo a nikdo nemá právo nás kritizovat ani nám něco nařizovat!!!

Tak tenhle článek mi nalil optimismus do žil. SKutečně nejlepší, co můžete slyšet po porodu, je "maminko, snažte se, je to v hlavě, stačí chtít". Mimochodem tento názor je na nobelovku: stačí např. chtít a nebudu mít cukrovku... To je průlom v medicíně.
A komentáře matek, kterým mléko přetéká, typu: vy si ještě pořád chodíte pro dokrm?? jsou po porodu nedonošených dvojčat obzvláště povzbudivé. Jinými slovy akorát to matku znechutí. Já už si říkala, ať mi každý s tou laktací vleze na záda.

Vím, že už je to přes 2 roky, co tu ten článek je, ale musela jsem také přidat komentář a dík.
Všechno, co popisují "nekojící zrůdy" máme za sebou také...4 měsíce pláče, beze spánku, manželství na pokraji krize. 4 měsíce jsem nejedla nic kromě vařené mrkve, kuřecího, rýže a dětských piškot, protože po všem měl malý bolení. 4 měsíce jsem nespala déle než 1 hodinu v kuse. Skončili jsme, když malý vážil 6 kg a já 46 (při výšce 170 cm), když muž bouchnul pěstí do stolu, zavřel mě do pokoje s odsávačkou a kusem chleba s máslem a sýrem...a nechal spát 5 hodin! Upřimně, z těch 4 měsíců si pořádně ani některé dny nepamatuji a jsem ráda, že jsme přežili oba a že jsem broučka někde neupustila.
Tak držím palce všem, kterým to jde a ještě víc těm, kterým ne ;)
Ať nám rostou a jsou zdraví.

Prostě to, co se momentálně prosazuje v porodnicích je laktační teror.

som rada, že nie som jediná, čo som síce vedela, ale aj tak tvoj článok dodal trochu sebavedomia, že naozaj svoje dieťatko o toľko neukrátim, len pár mesiacov bude papať UM a potom sa na to zabudne, je to tak a nieje pravda, že kojené deti nemajú alergiu a už vôbec nie, že nekojené sú menej inteligentné, to je blbosť na n-tú...
ešte raz díky

Jsem chlap - pokud jste schopny to přijmout v debatě o kojení aniž vám vyskočí tlak, pak čtěte dál, jinak to nedělejte - nechci vám nic zlého.
Článek jsem si četl, místy s náběhy na vztek. Pak jsem si říkal, že zřejmě jde o jistou terapii pro přesně vymezenou část čtenářek - proto mne zajímalo, co se objeví v komentářích. Ty mne dost uklidnily - je to tak, jak jsem doufal - část maminek, které se snažily o kojení, ale prostě to nešlo, byly frustrovány obecnou prezentací kojení jako jediné správné metody výživy malých drobečků a tento článek jim snad pomůže se dostat do duševní rovnováhy.
Vpořádku. Proti tomu nic.
Špatné jsou však dle mého všechny extrémy. Tedy v dané problematice jak to, že je někdo napadán za nekojení, tak to, že je zde v článku kojení prezentováno jako přežitek a pouhá jedna z možností. A to ta, která má v podstatě jen samá negativa ... tedy pro matku - totiž přesněji pro ženu, či ještě lépe dámu - vliv na postavu, hrozící společenské faux pas z flíčů na blůzce či podivný tvar poprsí k kloboučky apod.
Můj názor je takový, že přirozené JE kojit, pokud je to možné. Pokud to možné není (ano, jde o míru zlomu v posuzování váhy důvodů/argumentů) - samozřejmě se přistoupí k alternativě. Naštěstí dnes jsou.
Jde tedy o to to zkusit ... a když to nejde, tak nekojit - ale zkusit to!
Samozřejmě je i tohle věcí volby každého jednotlivce, ale já mám třeba zrovna v této problematice nastaveno rozhodnutí na uvedenou zkoušku, zda to jde. Umím si představit tzv. emancipovanou "maminku", která se rozhodne (jen tak, jako jedna z možností), že porod bude Císařem a basta a kojení nepřichází v úvahu - vždyť už dost na tom, že si zhyzdí postavu břichem. Dokonce si umím představit i případ, kdy si nechá odnosit dítě jinou ženou (u nás zřejmě absolutně raritní varianta - bez zdravotního odůvodnění). Já tedy považuji oba tyto zmíněné postupy za vadné. Nevnucuji tento názor, jen se mi zdá, že se v článku a některými příspěvky v diskusi začíná nálada posunovat naznačeným směrem a nelíbí se mi to.
Dodám jen, že je mi čtyřicet a mám s mou moc prima ženou tři děti (kojené po myslím rozumnou dobu).
Přál bych všem maminkám, kterým kojení nejde, aby z toho nebyly zklamané - zkusily to a to se počítá a náhradní výživa dnes opravdu nepostrádá snad nic důležitého.
Těm, co se dopředu rozhodly, že to ani nezkusí chci nicméně vzkázat, že nejsou zralé na mateřství.

Nejlepší názor, který zde na toto téma čtu a musí přijít od chlapa!!! :-)

ja tiez nedojcim a velmi rada som si precitala vas clanok, suhlasim. uz sa to s tym dojcenim prehana, ked som bola v porodnici pozerali na mna laktacne poradkyne a ostatne "matky naroda" ako na vraha a pritom som kojin nemohla zo zdrav. dovodov. aj tak si myslim ze vela zien ako pride z porodnice kojit prestane ked nema dostatok mlieka, musia prikrmovat, z vlastneho mlieka maju par kvapiek. pre zenu je to trapenie rozbehnut biednu laktaciu a potom ju po tyzdni zastavovat. myslim si, ze by sa na dojcenie malo nahliadat realistickejsie a bez tolkej glorifikacie na mamickovskych, tehotenskych a inych mozocky masirujucich weboch.

Ty seš taky zrůda hobr.

Nekojit je tvoje volba. Lidé dělají i horší věci tak proč ne. Jen bych chtěl upozornit na malou informaci...

Jak často se stává, že SÁM VÝROBCE přímo na balení svého prémiového zboží píše varování ve smyslu "Náš produkt je nejlepší jaký je možný, přesto se ale ve všech ohledech nedokáže plně vyrovnat originálnímu přírodnímu produktu"! A přesně tohle na těch krabicích skutečně velkým písmem uvedeno je. No ale hlavně že máte pohodlíčko...

kojení nené volba. Někdy to jde někdy ne. Když se narodí miminko a hodně týdnu dřív, malé, je v inkumátoru atd. a maminka je ve stresu, jestli bude miminko v pořádku, tak se někdy stane, že se to mlíko začne tvořit pozdě. A mimnko když je slabé, tak prostě netahá. Sama jsem to zažila a jsem ráda, že jsme to oba přežili a jsem v pořádku. Matky zrůdy jsou ty, které se o děti nestarají, nevěnujou se jim, jdou dělat kariéru a o dítě se nestarají atd. al ne když nemají mlíko aby kojili!!!!!!!!!

Trochu si pletete pojmy. Tady není řeč o maminkách, které nemůžou kojit a tak nekojí. Tady jde o "maminky", které kojit můžou, ale nechtějí. A to je rozdíl!!!!!

Na balení Nutrilonu 1 je napsáno: "První volba po mateřském mléku". O tom, že se nedokáže vyrovnat MM tam není půl slova. A toto jak píšete VAROVÁNÍ je důsledek tlaku laktační ligy. Jinak si nedovedu vysvětlit, že sám pan primář s praxí 35 let v oboru gynekologie a porodnictví mi osobně řekl, že MM je skvělá věc, ale tlak laktační ligy žene ženy do krajností, kdy trpí depresemi, že jsou méněcennými matkami. A potom to teprve to mimčo začne odnášet s plnou parádou. Nikoli MM, ale pohodová mamka je pro dítě to nejdůležitější. To tvrdím já, mamka s včasně zachycenou laktační psychózou.

Je to dane legislativou, ze to vyrobce musi uvadet. Sarkasmus neni, Petre, na miste. Driv kdyz UM nebylo, dite bud melo kojnou nebo zemrelo. Takze kdyz to nejde, tak to nejde. Ja sama kojim, ale mam s tim take problemy. Takze castecne vim, jake to je a nikoho neodsuzuju. I kdyz uprimne receno bez vlastni zkusenosti bych asi byla taky zaujata. Urcite jste nikdy nekojil, tak nevite o cem mluvite.

To nejlepší, co může matka svému dítěti dát, je láska a pocit bezpečí, nikoliv mateřské mléko.

Láska a pocit bezpečí totiž Vaše dítě zachrání, napříkald před celoživotní alergií. No to je ale blábol... Některý lidi by měl mít zákaz se vyjadřovat na Internetu. On by těm nesmyslům totiž mohl někdo doopravdy věřit.

s titulkem souhlasím a podle tohoto hesla ses zapojil i ty, že?

Plně chápu,že jsou matky co nekojí,sama jsem ušla velký kus cesty než jsme se s mím chlapečkem techniku správně naučili,měla sem prsa rozžvýkané do krve,zánět v levém prsu. Ale chtěla jsem kojit,tak jsme to zvládla. Ale rozhodně neodsuzuju ženy co si takovým peklem nechtějí projít,vždyť i ten drobeček je spokojený s lahvičkou,když si ho maminka na krmení vezme k sobě a je u něj a třeba ho pohladí. Láska matky je víc než jen dát dítěti mléko s prsů.

Rodila jsem, málem jsem nepřežila, prcek následky po skvělé práci dementní doktorky. Žijeme a kojení trvalo krátce. Zkusila jsem a každý další den na tom byla hůře. Rodina mě oplakávala, že jsem stále blíže k mrtvole. Když jsem probrečela i několik hodin denně a nemohla jíst ani spát, tak jsem kojit přestala. S odstupem vím, že to nemělo vliv na nic, než na to, jak špatně jsem na tom byla. A milí muži, přestaňte tu ženy hodnotit, porod by nedala naprostá většina a když by vás někdo do bradavky kousnul, určitě byste to s nadšením snášeli, že? A proto: každý, kdo soudí, ať nejdřív začne u sebe. A pokud ne -trhněte si, k ničemu jste mi nebyli, nejste a nebudete, tak proč by mě měl zajímat váš názor? Autorka má zdravý pohled na věc.

tiez som nekojila, aj vdaka "podpore" uz v porodnici, nikto mi s tym nejak nechcel extra pomoct, okrem jednej sestricky, a ta nemala sluzbu stale...prve dieta, citila som sa upne stratena, ked maly plakal, plakala som s nim
tiez ma nikdy nenapadlo, ze nebudem kojit, velmi ma to trapilo, ale teraz viem, ze UM ma aj svoje vyhody
a tiez som nenavidela vsetky tie otazky, ci kojim, mna by nikdy nenapadlo, niekoho sa na to pytat, a ako sa kazdy tvari, ked som povedala, ze nie...ako keby som mala litre mlieka, a nechcela mu dat

Moc děkuji za tento článek.. malému jsou téměř 3 měsíce a již také nekojím.. psychicky jsem se s tím nemohla vůbec srovnat, protože společnost nás do kojení natolik tlačí, že když žena potom kojit nemůže, tak si opravdu připadá jak zrůda, která svému dítěti odpírá to nejlepší.. prošli jsme si s broučkem vším možným, homeopatika, věčné přisávání, když nebyl malý u prsa, tak odsávání, litry kojících čajů, jídel podporujících tvorbu mléka a malý pořád plakal, rozžvýkával mi stále dokola bradavky, ze kterých nic neteklo, já pak plakala bolestí i lítostí, že ho nemůžu nasytit, prvorozená dcerka plakala, když nás viděla jak trpíme a manžel už byl také nešťastný.. kamarádky i manžel mi už pak sami říkali ať mu dám flaštičku, že budeme spokojenější, ale já to nechtěla vzdát.. jenže už jsem pak neměla síly a když přijela nejlepší kamarádka, tak mne natolik uklidnila a podpořila, že mi zachránila rodinu i manželství, klidněji jsem pak přikrmovala, protože malý jinak plakal a pak už jsme plynule přešli na samotné UM.. najednou máme spokojené miminko, my jsme spokojení vyrovnaní rodiče a sestřička svého brášku miluje.. užíváme si broučka, jako jsme si první dcerku neužili, konečně víme co to je mít šťastné a spokojené miminko..dcerku jsem plně kojila do 5ti měsíců, ale dnes již vím, že jsem ji trápila hlady, jen se neuměla ozvat jako teď bráška a kdybych měla mít někdy třetí dítě a začala jsem mít ty stejné problémy, už se tolik příkrmů bát nebudu.. za klid a pohodu v rodině mi to nekojení stojí a přátelé a kdo měl podobné problémy mne chápou a ostatním do toho nic není, ať si myslí co chtějí..

Diky za odvahu zverejnit jiny nez nejpopularnejsi nazor. "Je to v hlave" - taky moc rada slysim. Po prvnim porodu me resuscitovali (srdecni selhani), pri druhem jsem mela velkou ztratu krve. V obou pripadech jsem 14 dni pote nebyla schopna stat sama na vlastnich nohach, a doma jsem se hroutila kvuli "neschopnosti" vytvorit kapku mleka, ktera ve finale stejne nestaci ctyrkilovym hladovcum se spotrebou 6x denne 120 ml prakticky od narozeni. Laktacni baby Vas v tomto opravdu dokazou "podporit" uz v porodnici na Jip na kapackach. Nastesti jsem narazila na prima detskou lekarku, ktera pouziva selsky rozum vice nez marketingove fraze. Prozradila mi sladke tajemstvi - kdyz sama nemam zelezo a jine pro kokeneckou vyzivu podstatne veci, moje mleko jej take nema a diteti to nic moc neda. Vyber a mnozstvi pocatecnich mlek ve vsech drogeriich a supermarketech mne udivil. Sama v tom asi nebudu. Pri druhem diteti se mi dari kojit aspon napul, ale poucena prvnim pripadem, 100% potvrzuji radu NEVYSVETLOVAT. To je cesta do pekel. Obsah me podprsenky a stav mych bradavek je vec asi tak verejna, jako to co mam v kalhotkach. A basta.

Taky chci poděkovat autorce článku....první dcerku jsem kojila 10 měsíců (naprostá pohoda), druhorozeného syna jsem kojila 3,5 měsíce (od začátku bylo něco špatně), musela jsem přestat, protože jsem prostě nezvladala ani děti, manžela ani sebe... to jen na okraj, stejná matka, dvě děti 2roky a 4 měsíce od sebe a s kojením úplně jiná situace.

Jsem moc ráda, že i tady se najdou rozumní lidé. Jakožto starší prvorodička a navíc s laserem operovaným zrakem jsem byla přesvědčena k císařskému řezu. Mlíčko se prostě nespustilo a když, tak pár kapek. Vyzkoušela jsem všechno možné, uronila spoustu slz. Až to manžel psychicky nevydržel a běžel koupit elektrickou odsavačku. Kubík načíná pátý týden a mně se díky této "věci" denně podaří odsát kolem 500-600 ml mléka.I když se malý přisaje, stejně pak křičí a láhev musí být připravena. Naštěstí se jedná o patent, který má tak tenoučký otvor, že dítě nezanevře na kojení. Je to pro něj obdobně těžké jako sát z prsu. Na blbé dotazy, zda kojím, se snažím reagovat klidně. Kdo to nezkusil,ví houby a ať nesoudí. Kdyby nás podobně "postižených" nebylo víc, nebude značka Medela, Avent a další výrobci jen kvést. Vy všichni chytrolíni raději mlčte, víte o tom houby...

Souhlasim,kazda nema to stesti aby kojila a neni duvod ji za to odsuzovat a dite si to stejne pamatovat nebude a hlavne mu to bude u zadku,je dulezite,jak se mama k diteti chova a ne jestli koji nebo ne!!!!!! Takze nechapu,proc tady urazite zenu,ktera jen napsala svuj nazor a rozhodne to neni zruda,zdrudy jsou ty,co deti tyraji !!!! Autorce clanku moc dekuji,sama nekojim a dite je zdrave,prospiva a nema zadne alergie :) ja muluji sve dite i bez kojeni,asi jsem taky zruda? :-D

Já kojím a závidím občas ženám, co se jim povedlo nekojit!Myslím ze je to každého věc, me stačí, jak ne každý poučuje, ze v osmi měsících je příliš brzo na odstavení, žel dcera se odmítá nechat odstavit a já nevim jak na to, chci se vrátit k nějakým aktivitám a nemohu.Když mi ale muž (mé můj, chraň bůh, cizí!!!!) radí kojit minimálně 2 roky,mám uz chuť řvát vulgarismy!

Zdravím, my jsme kojení vzdali po třech měsících. Už od narození chtěl být malý pořád u prsu, přestávky mezi kojením byly tak půl hodinky...v porodnici nás podezírali, že je určitě hladový a jen se uklidňuje, ale potom co nás začali vážit se ukázalo, že pokaždé toho vypije dost. Doma chtěl taky pořád pít, ale pokaždé to bylo s křikem. Po dvou týdnech nastal zlom, kdy se rozhodl, že mu chutná jen přední mléko, které samo stříká. Než začalo stříkat řval, dostříkalo řval :-( Nakonec se nechtěl vůbec přisát dokud mléko samo neteklo, takže jsem pokaždé odstříkávala dokud nezačalo téct proudem.. Jenže malý byl pořád hladový a skoro nepřibýval na váze. Začala jsem mu mléko dávat po lžičkách, nestačilo to, brečel. Vzala jsem lahev s malými otvory, zásoby mléka a zjistila jsem, že na jeden zátah vypije i 200ml. Odstříkávala jsem co hodinu, rozmrazovala zásoby, ale mléko mu nestačilo, takže jsem začala kombinovat s UM. Jednou MM jednou UM... Bohužel i když jsem (nebo možná právě proto) měla prsa úplně neustálým odsáváním domordované, mléka se tvořilo čím dál méně. Dříve jsem vymáčkla 120ml, postupně jen 20ml, a pak už skoro nic... Po 3 měsících to tělo vzdalo, jsme jen na UM. 5x za noc lítám vařit mléko a závidím všem kojícím matkám, které si u kojení ještě zdřímnou, a když někam na pár hodin jedou, nemusí sebou tahat výbavu 2 termosek, převařené studené vody, flašku, odměrky... ;-) Upřímně si myslím, že UM je více zdravé než MM matek, které se stresují, je obohaceno o spoustu vitamínů a minerálů, omega.., probiotika... Ale matky, které prožívají kojení beze stresu, to mají rozhodně pohodlnější, než dávání flašky. Pro matky a děti, pro které je kojení noční můra, je flaška záchrana, i když přináší více práce než rozepnutí knoflíků ;-)

Děkuji za článek. Já také vždy myslela že kojení je přrozené a nejlepší a veděla jsem určitě že bud kojit své dítě aspon dva roky. Do chvíle než se mi narodila dcera. Po porodu mi ji sestra přivezla na pokoj, že tady ji mám, za 2 hodiny přebalit a kojit 30 min a tohle každé 3 hodiny. Jenže malá to neuměla a brečela a brečela. Když jsem šla za sestrou že malá brečí, at mi poradí s kojením, podívá se na mě a ukáže co se dá zlepšit, tak mi vrazila do ruky nutrilon a že je to můj problém že nejsem schopná svoje dítě nakrmit a že mi nikdo pomáhat nemůže. Probrečela jsem noc a modlila se at nás pustí domů, abych už byla v klidu a ve svém prostředí, protože malá zhubla 400g za 4 dny v porodnici. Jenže doma to samé, nechtěla cucat, spala nebo brečela. Krmila jsem ji UM a snažila se odsávat, aby měla ze mě aspon něco. Ale stres z jejího pláče mě unavoval, tak raději dávám UM už úplně. Rodina a kamarádky se mě pořád ptají jestli kojím, stydím se za to že ji dávám UM, skoro si připadám jak kdybych jí nalévala vodku nebo cpala drogy když říkám že nám to nejde. Ale prostě to tak je. Nemyslím že bych něco podcenila nebo se tomu nevěnovala. ANi si nemyslím že jsem špatná matka když je moje dítě na UM spokojené.

když se mi narodilo první dítě, taky jsem se těšila, jak ho budu kojit. měla jsem samozřejmě trošku obavy z techniky, apod., ale nikdy mě nenapadlo, že i když budeme mít techniku na jedničku, tak kojení nebude možné. prostě z toho důvodu, že mlíko NENÍ. takže jsem po 14-ti dnech kdy mi dítě hodně zhublo a ve dne v noci brečelo a já málem skončila na psychiatrii, sáhla po umělé výživě. ani nemusím psát, do jaké pohody se mé dítě dostalo. a já taky. teda jen na chvilku, než mi to dalo okolí sežrat. dotazy typu: ty nekojíš???jsi nemocná, nebo co???byly na denním pořádku. doteď si mé "kamarádky" neodpustí poznamenat, kdykoliv moje dítě zakašle, že nebylo kojené, tudíž se nemám divit, že je nemocné. musím napsat, že ačkoliv z porodu jsem byla psychicky rozhozená, tak se to nedá srovnat s tím, jak špatná jsem byla z reakcí lidí na to, že jsem se odvážila nekojit. myslím, že každá žena chce ve své přirozenosti kojit a proto neodsuzujte žádnou, která dává umělé mléko, protože nevíte, co má za sebou a co jí k tomu vede. a už to, jak tato žena trpí, když vidí jinou ženu, která kojí bez problému, je pro ni dost velký trest, tak není potřeba ji to ještě ztěžovat.

Děkuji za článek a zkušenosti maminek. První dítě jsem nekojila ani jednou. Prostě to nešlo. Po 4 dnech vyvolávání porodu (3 dny urputných bolestí)porod skončil akutním císařem a ja byla rada,ze jsem to přežila. Po těch mukách mě v tu chvíli ani miminko nezajímalo,natož kojení. Po 2 dnech jsem se dostala k miminku a zkoušela kojit. Miminko se nepřisálo ani po 2 týdnech. První týden nechtělo pít ani ze stříkačky a muselo být několikrát krmeno sondou přímo do žaludku. Když jsem do něj nacpala mléko lahvičkou nebo střikačkou, většinou vše hned vyzvracelo. Mě se mléko začalo tvořit asi až 8.den, ale nikdy ne víc než pár kapek. Musela jsem prso třeba 200x zmáčknout, než vytekla 1.kapka. Asi 4.den po porodu mi prsa splaskla, místo aby se nalila. Přežili jsme na Nutrilonu AR. Nezahuštěné MM by stejně malá v sobě neudržela.
U druhého miminka se mi podařilo kojit částečně. Malý sál třeba 40min (20 min z každého prsu), ale mléka bylo stejně málo. Tvořilo se mi ho tak 40% toho, co vypil. I kdyz jsem přikladala každé 2h a nechávala ho sát min.pul hod., nestačilo to. Plakal hlady,zakusoval se mi do ramene a když dostal flašku, ještě toho hodně vypil. Nepomohla mi ani stimulace profesionální nemocniční odsávačkou. Navíc měl malý také reflux a často ještě než jsem ho zvedla k odříhnutí všechno nakojené mléko vyzvracel, takže dokrm v podobě antirefluxního mléka byl záchranou. A to ani nemluvím o tom peklu, ktere jsem si první dva měsíce vytrpěla. Kojení bolelo jako čert,jako by mě do bradavky někdo řezal nožem nebo mi ji utahoval ve svěráku. Bradavky mě šíleně bolely i jen při dotyku trička nebo kapek vody ze sprchy. A mezi kojením mě do prsou vystřelovaly ostré pichlavé bolesti, jak se mléko tvořilo. Po 3 měsících, když jsem viděla,že se opravdu nerozkojím, jsem kojila už jen když mě mléko v prsou tlačilo a prsa byla plná, což v mém případe znanamenalo 40ml jedno prso a 60ml druhe prso po cca 5-6h od posledniho kojeni. Na co kojit kazde 2h nejakych 40ml, kdyz maly pil treba 150? Ke konci 6.měsice se mleko prestalo tvorit uplne a ja si oddychla,ze uz to je za mnou a uvedomila si,ze jsem udělala pro obě své děti maximum, že kojná prostě nejsem a nebudu. A maminek, ktere mleka nemeli vic nez na kavovou lzicku po hodinovem odsavani, jsem poznala vice. Kdyz to nejde,tak to nejde!