Názor k článku Nekojím. Jsem vážně zrůda? od tatínek - Jsem chlap - pokud jste schopny to přijmout...

Jsem chlap - pokud jste schopny to přijmout v debatě o kojení aniž vám vyskočí tlak, pak čtěte dál, jinak to nedělejte - nechci vám nic zlého.
Článek jsem si četl, místy s náběhy na vztek. Pak jsem si říkal, že zřejmě jde o jistou terapii pro přesně vymezenou část čtenářek - proto mne zajímalo, co se objeví v komentářích. Ty mne dost uklidnily - je to tak, jak jsem doufal - část maminek, které se snažily o kojení, ale prostě to nešlo, byly frustrovány obecnou prezentací kojení jako jediné správné metody výživy malých drobečků a tento článek jim snad pomůže se dostat do duševní rovnováhy.
Vpořádku. Proti tomu nic.
Špatné jsou však dle mého všechny extrémy. Tedy v dané problematice jak to, že je někdo napadán za nekojení, tak to, že je zde v článku kojení prezentováno jako přežitek a pouhá jedna z možností. A to ta, která má v podstatě jen samá negativa ... tedy pro matku - totiž přesněji pro ženu, či ještě lépe dámu - vliv na postavu, hrozící společenské faux pas z flíčů na blůzce či podivný tvar poprsí k kloboučky apod.
Můj názor je takový, že přirozené JE kojit, pokud je to možné. Pokud to možné není (ano, jde o míru zlomu v posuzování váhy důvodů/argumentů) - samozřejmě se přistoupí k alternativě. Naštěstí dnes jsou.
Jde tedy o to to zkusit ... a když to nejde, tak nekojit - ale zkusit to!
Samozřejmě je i tohle věcí volby každého jednotlivce, ale já mám třeba zrovna v této problematice nastaveno rozhodnutí na uvedenou zkoušku, zda to jde. Umím si představit tzv. emancipovanou "maminku", která se rozhodne (jen tak, jako jedna z možností), že porod bude Císařem a basta a kojení nepřichází v úvahu - vždyť už dost na tom, že si zhyzdí postavu břichem. Dokonce si umím představit i případ, kdy si nechá odnosit dítě jinou ženou (u nás zřejmě absolutně raritní varianta - bez zdravotního odůvodnění). Já tedy považuji oba tyto zmíněné postupy za vadné. Nevnucuji tento názor, jen se mi zdá, že se v článku a některými příspěvky v diskusi začíná nálada posunovat naznačeným směrem a nelíbí se mi to.
Dodám jen, že je mi čtyřicet a mám s mou moc prima ženou tři děti (kojené po myslím rozumnou dobu).
Přál bych všem maminkám, kterým kojení nejde, aby z toho nebyly zklamané - zkusily to a to se počítá a náhradní výživa dnes opravdu nepostrádá snad nic důležitého.
Těm, co se dopředu rozhodly, že to ani nezkusí chci nicméně vzkázat, že nejsou zralé na mateřství.