Názor k článku Nekojím. Jsem vážně zrůda? od máma - Diky za odvahu zverejnit jiny nez nejpopularnejsi nazor....

Diky za odvahu zverejnit jiny nez nejpopularnejsi nazor. "Je to v hlave" - taky moc rada slysim. Po prvnim porodu me resuscitovali (srdecni selhani), pri druhem jsem mela velkou ztratu krve. V obou pripadech jsem 14 dni pote nebyla schopna stat sama na vlastnich nohach, a doma jsem se hroutila kvuli "neschopnosti" vytvorit kapku mleka, ktera ve finale stejne nestaci ctyrkilovym hladovcum se spotrebou 6x denne 120 ml prakticky od narozeni. Laktacni baby Vas v tomto opravdu dokazou "podporit" uz v porodnici na Jip na kapackach. Nastesti jsem narazila na prima detskou lekarku, ktera pouziva selsky rozum vice nez marketingove fraze. Prozradila mi sladke tajemstvi - kdyz sama nemam zelezo a jine pro kokeneckou vyzivu podstatne veci, moje mleko jej take nema a diteti to nic moc neda. Vyber a mnozstvi pocatecnich mlek ve vsech drogeriich a supermarketech mne udivil. Sama v tom asi nebudu. Pri druhem diteti se mi dari kojit aspon napul, ale poucena prvnim pripadem, 100% potvrzuji radu NEVYSVETLOVAT. To je cesta do pekel. Obsah me podprsenky a stav mych bradavek je vec asi tak verejna, jako to co mam v kalhotkach. A basta.