Názor k článku Nekojím. Jsem vážně zrůda? od pet - Děkuji za článek. Já také vždy myslela že...

Děkuji za článek. Já také vždy myslela že kojení je přrozené a nejlepší a veděla jsem určitě že bud kojit své dítě aspon dva roky. Do chvíle než se mi narodila dcera. Po porodu mi ji sestra přivezla na pokoj, že tady ji mám, za 2 hodiny přebalit a kojit 30 min a tohle každé 3 hodiny. Jenže malá to neuměla a brečela a brečela. Když jsem šla za sestrou že malá brečí, at mi poradí s kojením, podívá se na mě a ukáže co se dá zlepšit, tak mi vrazila do ruky nutrilon a že je to můj problém že nejsem schopná svoje dítě nakrmit a že mi nikdo pomáhat nemůže. Probrečela jsem noc a modlila se at nás pustí domů, abych už byla v klidu a ve svém prostředí, protože malá zhubla 400g za 4 dny v porodnici. Jenže doma to samé, nechtěla cucat, spala nebo brečela. Krmila jsem ji UM a snažila se odsávat, aby měla ze mě aspon něco. Ale stres z jejího pláče mě unavoval, tak raději dávám UM už úplně. Rodina a kamarádky se mě pořád ptají jestli kojím, stydím se za to že ji dávám UM, skoro si připadám jak kdybych jí nalévala vodku nebo cpala drogy když říkám že nám to nejde. Ale prostě to tak je. Nemyslím že bych něco podcenila nebo se tomu nevěnovala. ANi si nemyslím že jsem špatná matka když je moje dítě na UM spokojené.