Názor k článku Nekojím. Jsem vážně zrůda? od veronika - když se mi narodilo první dítě, taky jsem...

když se mi narodilo první dítě, taky jsem se těšila, jak ho budu kojit. měla jsem samozřejmě trošku obavy z techniky, apod., ale nikdy mě nenapadlo, že i když budeme mít techniku na jedničku, tak kojení nebude možné. prostě z toho důvodu, že mlíko NENÍ. takže jsem po 14-ti dnech kdy mi dítě hodně zhublo a ve dne v noci brečelo a já málem skončila na psychiatrii, sáhla po umělé výživě. ani nemusím psát, do jaké pohody se mé dítě dostalo. a já taky. teda jen na chvilku, než mi to dalo okolí sežrat. dotazy typu: ty nekojíš???jsi nemocná, nebo co???byly na denním pořádku. doteď si mé "kamarádky" neodpustí poznamenat, kdykoliv moje dítě zakašle, že nebylo kojené, tudíž se nemám divit, že je nemocné. musím napsat, že ačkoliv z porodu jsem byla psychicky rozhozená, tak se to nedá srovnat s tím, jak špatná jsem byla z reakcí lidí na to, že jsem se odvážila nekojit. myslím, že každá žena chce ve své přirozenosti kojit a proto neodsuzujte žádnou, která dává umělé mléko, protože nevíte, co má za sebou a co jí k tomu vede. a už to, jak tato žena trpí, když vidí jinou ženu, která kojí bez problému, je pro ni dost velký trest, tak není potřeba ji to ještě ztěžovat.