Dnes, po 14ti dnech snahy o kojení jsme přešli na UV a nestačím se divit, jak mám hodné miminko.
Bohužel, příčinu mého nekojení nedokážu určit, ale teď už vím jistě, že na všechny ty zvědavé otázky opravdu odpovím stručně a dvěmi slovy – ne, nekojím. Nemusím každému vysvětlovat, jak jsem se opravdu snažila (pro někoho je asi 14 dní málo), jak malá po „nakojení“ řvala, rychle jsem objednala probiotické kapky, protože to je přece určitě kolika… a on to byl opravdu hlad. Stejnou situaci jsem měla u staršího dítěte, s přikrmováním – podotýkám stříkačkou, lžičkou.. později tedy s lahvičkou jsme vydrželi 4 měsíce… Hm, teď jsem to vzdala rovnou, za ty stresy, které tím pádem do mléka předávám, nám to všem doma opravdu nestojí. Věřím, že teď si teprve začneme miminko užívat, protože zatím to byly jen hodiny bez spánku, nošení, pláč, já pláč,vážení před a po, odstříkávání, bolavá prsa… manžel nevěděl jak pomoct… A vím jistě, že snažila jsem se u obou, prostě to nešlo – a basta…