Dekuji za vas osvezujici clanek!! Kojila jsem podle nekterych „jenom " pul
roku. Mela jsem zdravotni problemy a musela zacit brat prasky. To ale nikoho
nezajima. Nechapou, jakmuzu davat prednost ( podle nich) pivu pred kojenim. Coz
je opravdu smesne. Dodala bych jen, ze nejdulezitejsije spokojena matka, jen
takova muze svemu diteti poskytnout radost a lasku. A je uplne jednojestli ho
kojinebone. Avite, come stv enejvic? Kdyz mi ono "proc tak kratce“ rekne
chlap! To uz jsem fakt sprosta :-)nekoji zdar!! A klobouk dolu za vasi odvahu
to dat cerne na bile. k
Vážené maminky, děkuji Vám všem za to, že tu jste a že dáváte nám některým pocit normálnosti. Jsem ráda za tuto skupinku. I když narovinu - je to jako kdybych byla korpulentní a našla pár kamarádek stejné postavy, rozuměli bychom si a bylo by nám dobře, ale v koutku duše bychom, každá chtěla patřit do skupinky "štíhlých". :-) Ale k mému příběhu. Mám 2,5měsíční holčičku. Špatně se nám kojilo už v porodnici. Všichni kojili metodou v leže, mě to vůbec nešlo, pak mě sestřičky naučili metodu na fotbalistu (to je ta, co se používá pro dvojčátka) a ta celkem šla, ale byl to vždy velikánský boj. Bradavky mě šíleně bolely, malá se vždy vzpouzela, špatně pila a nakonec jedno prso odmítla úplně. Pár dnů jsem si říkala, tak to vydržíme o jednom, ale za pár dnů bum a noci začali být strašné...samozřejmě jsem měla potom celém dnu to zbývající jedno prso úplně vycucané a dělalo se mi pouze hladové mlíčko. Tak jsme začali s UM. Od rána do večera MM a na noc UM. Začla idilka. Po pár dnech jsem zkoušela i jiné polohy kojení a malá superně zabírala na tu obyčejnou držení v náručí. Když už jsem myslela, že je vše OK, uvažovala jsem, že rozkojím to druhé prso, načetla jsem hromady rad, kontaktovala laktační poradkyni. Mezi tím, jako by to tělo vědělo, se mi začala zastavovat laktace v tom jediném prsu. No, ještě že jsem měla dost UM! Díky bohu za něho. Nikdy jsem nevěděla, zda-li se malá přisaje či ne. A zase začal boj...jeden den jsme kojili až do večer a další den odmítal malá prso už ráno. Brečela jsem, hledala rady, stimulovala, měnila jídelníček, pila jak divá, pokoušela se relaxouvat a žádná změna. Dnes už je to druhý den, co málá odmítá kojení, a to tam určitě mlíčko je. Už kašlu na rady, typu "musíš vydržet"....to se nedá vydržet. Vždy ze strachem odepínám podprsenku a doufám, že se malá přisaje, s každým nasátím se raduju a s každým jejím pláčem, se mi chce taky plakat. Radši se ani neptám ostatních. Ty co nekojí mě chápou, a ty co kojí mě odsuzují.... no nic, malá má svůj čas, jdu ohřát vodu na UM a převléct se do pohodlného trička na kojení, uvidíme co si vybere......:-(
Já si myslím, že je pravda někde uprostřed. Mateřské mléko je pro miminko určitě ta nejlepší výživa a přínos pro imunitu, jaký mu matka může dát. Kdo chce toto zpochybnit, pak lže sám sobě. Na druhou stranu je pravda, že kojení zdaleka není tak přirozenou záležitostí, jak to většinou podávají média a okolí. Někdy to prostě nejde a víc nemá cenu na tom řešit. Co ale nepochopím, je, když žena učiní rozhodnutí nekojit pouze z vlastní sobeckosti (nechce se jí, nechce si zničit prsa, chce kouřit apod).
Autorka má ale pravdu v tom, že kolem kojení dnes vzniká jakási hysterie, kdy každá nekojící žena musí mít pocit méněcennosti a selhání... A to je samozřejmě špatně. Souhlasím s tím, že je to každého věc, to je, jako kdybyste někomu museli vysvětlovat, proč nejíte maso nebo se oblékáte tak, jak se oblékáte.
Jinak co se výhod a nevýhod krmení z lahvičky týká, mně osobně to teda hrozně štvalo, všechno to vymývání a sterilizování... Vyndat prso je přece jenom jednodušší :-) Je určitě výhoda, že při krmení lahvičkou člověk není tak svázaný a má větší "volnost pohybu", ale já jsem fakt ráda, že se mi podařilo se ke kojení po neúspěšných začátcích vrátit. Nemyslím to nijak zle ani nechci v nikom vyvolat nějaké negativní pocity, jen píšu svou zkušenost.
ČLÁNKY DO MAILU