Skupin lidí, kteří potřebují z různých důvodů pomoci, je celá řada. Naštěstí je i mnoho projektů, které se této činnosti věnují. Česká federace potravinových bank mluví o 160 tisících potřebných osob, které podporuje potravinami a dalšími základními nezbytnostmi. Před pár dny proběhla celonárodní sbírka potravin ve stovkách prodejen po celé zemi, v níž se podařilo vybrat 410 tun zboží. Solidarita v rámci této celostátní akce pomůže lidem, kteří si nemohou dovolit něco tak prostého, jako mít každý den dostatek jídla.
Co se dozvíte v článku
Milion porcí jídla
Darovat samozřejmě můžeme i nadále. Jedním z projektů, které aktuálně pokračují, je „milion porcí“. Nad rámec dalších, již darovaných tun potravin je věnuje řetězec Albert. A k onomu milionu mohou přidat další potraviny jako předvánoční dárek i zákazníci:
„Rozhodli jsme se neskončit u darování milionu porcí potravin. V předvánočním čase chceme dát možnost i našim zákazníkům, aby se podíleli na pomoci potřebným. Z celonárodních Sbírek potravin, kterých se účastníme již devátým rokem, totiž víme, že jim tato podpora není lhostejná a rádi pomáhají, za což jim patří velké poděkování. Věříme, že tak společně pomůžeme udělat Vánoce hezčí a veselejší,“ vysvětluje záměr akce Jiří Mareček, ředitel komunikace obchodů Albert.
Albert daruje milion porcí…
- V předvánočním čase potřebným věnuje prostřednictvím potravinových bank milion porcí jídla. Společně s bankami postupně rozváží čerstvé i trvanlivé potraviny do všech 15 potravinových bank po celé republice.
- Jde například o pomeranče, jablka, máslo, jogurty, sýry, šunky, maso, kakao, müsli, luštěniny, džemy, piškoty, ovocné kaše nebo čaje.
… a organizuje vánoční potravinovou sbírku
- O víkendu 4. a. 5. 12. uspořádá ve všech více než 300 obchodech Albert sbírku potravin, do které se mohou zapojit všichni zákazníci.
- Vítány budou především nutričně vyvážené trvanlivé potraviny. Potraviny ze sbírky putují k potřebným přes potravinové banky a také do několika desítek dětských domovů. Zákazníci mohou darovat například sušené ovoce, oříšky, směsi na pečení, trvanlivé potraviny, dětské výživy a kaše, kávu a čaj, džusy a vody, mouku, mléko, rýži či těstoviny.
Kdo potřebuje pomoc?
Milion je číslo ohromné a těžko představitelné. Vidíte za ním špagety ohřívané k večeři na ubytovně, dětskou školní svačinu zabalenou po noční směně, jablko, které si senior nakrájí na svačinu?
Pro lepší představu – když se mluví o porcích darovaného jídla, což samozřejmě není guláš se šesti, ale většinou jde o trvanlivé, méně často i čerstvé produkty, platí: 1 porce = 500 g potravin. Jedná se o již ustálenou měrnou jednotku pro darování potravin podle potravinových bank.
Milion porcí také neznamená milion obdarovaných, lidé potřebují podporu opakovaně a více méně pravidelně. „Četnost potravinové pomoci záleží na situaci, v níž se lidé nacházejí, a na potřebě. Někteří dostávají potravinovou pomoc denně, jiným stačí třeba jen jednou za měsíc, aby jim pomohla v rámci celkového rozpočtu,“ vysvětluje Veronika Láchová, ředitelka České federace potravinových bank.
Například Alena Široká (44) chodí pro potraviny, a někdy i drogerii, jednou za týden.
Průvodkyně, samoživitelka
Nikdy dříve ji nenapadlo, že by se mohla dostat do stavu, kdy nebude mít jídlo pro své děti. Přestože je matka samoživitelka, měla slušnou práci a vše nějak zvládala. Před lety utekla od manžela, s dcerami pak nějaký čas žila v azylovém domě a v sociálním bytě. Do neřešitelné situace ji ale dostal až covid.
Jednak ještě více zpomalil, až prakticky zastavil roky se vlekoucí soudy o výživné, a k tomu přišla o práci. Tedy nepřišla – jen její profese je momentálně k ničemu: „V březnu 2020 jsem ztratila práci průvodkyně německých turistů. Lépe řečeno – mám ji stále, ale turisté sem z důvodu covidu nejezdí. Prováděla jsem nejen v Praze, ale i na zájezdech po celém Česku. K tomu jsem pracovala v cestovní kanceláři, která se také zabývala incomingem. Během jediného měsíce se uzavřely hranice a já jsem se dostala do úzkých. Mám strašně vysoký nájem, téměř žádné výživné a neustálé soudy s bývalým partnerem,“ popisuje Alena Široká.
Přestože hledala novou práci, nenašla takovou, která by se dala skloubit s rolí mámy a současně „kuchařky a domácí učitelky“ dvou dětí během lockdownu. „Řešila jsem hlavně bydlení a potraviny, protože nájem a jídlo jsou mé dva největší výdaje. Moje dcery jsou ve věku 11 a 14 let, hodně jedí. Potraviny jsou drahé, za měsíc bych za ně dala i dvanáct tisíc. A to vůbec nepočítám, že by člověk šel občas třeba do restaurace…“ Současný nájem ji vyjde na dalších dvacet tisíc, s žádostí o sociální bydlení ale neuspěla. Hodně peněz ji stojí i soudy. „Rychle jsem si uvědomila, že tohle už nemůžu sama zvládnout,“ říká žena, která se doslechla o potravinové bance a obrátila se na ni s žádostí o pomoc.
Právnička, důchodkyně
Na potravinovou banku se obrátila i – dejme tomu – paní Emma (77) z Prahy (nepřeje si uvést jméno). Přesněji původně z Prahy-Karlína, což je v jejím příběhu podstatné. Když tuto část hlavního města zničila v roce 2002 povodeň, přišla úplně o všechno. Profesí právnička byla tehdy čerstvě v penzi, sice časem získala náhradní byt, ale musela se zadlužit.
„Bylo to zdrcující. Půjčka se mi bohužel dále navalovala. Dcera následně odešla do invalidního důchodu, kde jsou také velmi nízké příjmy. Bojujeme, ale statečně,“ říká žena, která se přitom často a evidentně ráda směje. „Jinak to totiž nejde.“ Sama se snaží pomáhat, jak to jen zvládne. Sousedskou výpomocí jiné ženě po úrazu, když někdo potřebuje něco opravit, zašít, uplést ponožky. Coby právnička zdarma pomáhala i další paní, která byla velmi osamělá. „Pochopením nebo radou jsem se tu pro ni snažila být. Vybojovala jsem jí sociální podporu a tak dále. Je třeba zabránit tomu, aby se lidé, jako jsme my, dostali do nějaké skepse nebo pocitu, že jsou na všechno sami…“
O možnosti pomoci z potravinové banky se paní Emma dozvěděla z Centra aktivizačních programů na Praze 8. „Dlouho jsme se s dcerou snažily s naší situací bojovat a vydržet, ale nešlo to už příliš dobře,“ vysvětluje. Nyní jezdí autobusem zhruba jednou za čtrnáct dní do banky ve Zdibech. Předem uváží, jaké zásoby doma mají a co by potřebovaly. Nejvíce odebírají přílohy, jako jsou těstoviny a rýže, také ovoce a zeleninu – cibuli, mrkev, brambory. „Udělám potom například brambory s dušenou mrkví, snažíme se v té stravě být skromné,“ popisuje.
Jak získat pomoc
„Důležité je uvědomit si, že Potravinové banky většinou neposkytují potraviny přímo osobám v nouzi, ale dělají to prostřednictvím odběratelských neziskových organizací. Na odkazu Potravinovebanky.cz/potrebuji-pomoct najdete kontakt na potravinovou banku, která působí ve vašem regionu. Doporučí vám dobročinnou organizaci, ke které máte nejblíže a můžete u ní požádat o potravinovou pomoc,“ radí Veronika Láchová z federace potravinových bank.
Cesty k pomoci jsou různé. Alena Široká napsala ředitelce potravinové banky podle místa svého bydliště: „Našla jsem si na ni kontakt a popsala situaci, aby viděla, že je prosí někdo, kdo tu pomoc opravdu potřebuje. A ona byla tak laskavá, že mi do hodiny napsala e-mail, ať si přijedu pro potraviny,“ vzpomíná. V nabídce banky bývají výkyvy, jen někdy dostane maso, jindy ryby nebo zeleninu. S čerstvými potravinami je to totiž složitější, jejich distribuce je velmi logisticky náročná, jak vysvětluje Veronika Láchová: „Musí probíhat rychle a za specifických podmínek, v chlazených automobilech. Stejně tak skladování čerstvých potravin je velmi náročné, hlavně kvůli teplotám. My čerstvé potraviny dodáváme organizacím v podstatě každodenně, ale jedná se hlavně o pečivo, ovoce a zeleninu. Rádi bychom jich dodávali více, ale potřebujeme, aby datum spotřeby bylo při předání alespoň 48 hodin, a většina dárců není ochotna takové potraviny uvolnit, protože je prostě ještě stihnou prodat. Jakmile je dostaneme jako teď od Alberta v perfektní kondici, umíme a můžeme je distribuovat. Vetší množství by bylo určitě vítáno, zejména u mléčných výrobků.“
Nejdůležitější jsou tedy pro rodinu Aleny Široké trvanlivé potraviny, jako těstoviny, kečup, kakao pro děti, mléko a mléčné výrobky. „Vybírám si tak, abych to, co si vezmu, zvládla spotřebovat. Dobré jsou i pizzy, které děti nasytí. Někdy využiji i nabídku drogerie, například vložky či toaletní papír. Je to velká pomoc,“ říká.
Pokud jde o první krok, paní Emma doporučuje z vlastní zkušenosti také Centra aktivizačních programů pro seniory, invalidní důchodce nebo zkrátka všechny, kteří potřebují pomoc: „Tam je možné se spojit s pracovníky, kteří jim poradí, jaké druhy pomoci jsou pro ně k dispozici a jak si o ně zažádat.“
Dokud se nás to netýká…
„Dokud jste dobře zajištění, ani nevíte, že podobná pomoc, potravinové nebo třeba i nábytkové banky vůbec existuje. Až když jsem se sama dostala do nouze, začala jsem se o tyto věci zajímat,“ říká Alena Široká, která dnes v potravinové bance vypomáhá jako dobrovolník. I díky tomu nyní vidí, jak jsou podobné sbírky a pomoc důležité: „Potravin je stále nedostatek, potřebujeme hlavně trvanlivé potraviny: mouku, olej, těstoviny, brambory…“
„Jakákoliv pomoc je na místě,“ říká i paní Emma. Ani ji by nikdy nenapadlo, že bude pomoc jednou sama potřebovat. „Měla jsem poměrně hezký plat. Vystudovala jsem několik škol, čtyřicet let jsem pracovala, odejdu do důchodu a zjistím, kolik mi byl vyměřený důchod… do toho povodeň, pak krize…“
Podle paní Emmy je nesmírně cenné, když vám lidé z dobré vůle něco dají nebo jinak pomohou. „Je to nesmírná morální kvalita, na které se od sebe můžeme dále učit. Nikdy nikdo nevíme, do čeho spadneme,“ říká jedna z těch, kteří jsou vděční za několik porcí z milionu. Pomohou nejen v čase Vánoc, který je ale podle odborníků mimořádně kritický.
„Předvánoční čas je tradičně pro spoustu lidí nejnáročnějším obdobím. Ještě těžší je to ale pro ty, které trápí sociální nebo ekonomické problémy. Toto období není náročné jen pro očekávání, ale třeba i proto, že děti zůstávají doma ze školy nebo senioři přicházejí alespoň na pár dní domů do domácí péče. Díky tomuto daru si budou moci desetitisíce lidí dopřát štědřejší Vánoce nebo ušetřit pár korun na dárky pro děti,“ popisuje Veronika Láchová z České federace potravinových bank.
A paní Emma končí větou, která by mohla být pěkným mottem vánoční kampaně: „Mnoho lidí chce dobro pro sebe, klíčem ke štěstí ale je chtít jej i pro ostatní.“ Díky Albert vánoční potravinové sbírce i všem dárcům mohou mít štědřejší a hezčí Vánoce desítky tisíc lidí.
ČLÁNKY DO MAILU