Některým lidem ani psycholog nepomůže

Paní X vyhledala psychologa se zakázkou, zda může změnit pro ni nesnesitelné chování jejího partnera. Výčet jejích stesků působil přesvědčivě. Navíc muž byl již v letech, měl za sebou několik vztahů probíhajících dle podobného scénáře, jaký paní popisovala. Na změně rozhodně spolupracovat nechtěl. Ještě méně byl ochoten přistoupit na manželskou terapii.

I scénář reakcí oné paní na mužovy ataky byl jakoby „léty zamrzlý“. Změna se očekávat nedala. Na návrhy psychologa odpovídala stylem: „Ano, ale…“ Ocenila onen návrh a bezprostředně poté sdělila, proč jej nelze uskutečnit.

Ještě ke všemu velmi zdůrazňovala nezbytnost utajení svého kontaktu s psychologem. Manžel se to nesměl dozvědět. Povzdechla: „Urazil by se, že si na něj byla stěžovat. Má zásadu, že co se doma uvaří, to se doma i sní. Nakonec by ještě ke všemu udělal blázna ze mě.“

Závěr vedl ke konstatování: Změny ve vzájemném chování nelze čekat. Jsou tudíž již jen dvě možnosti – buď vše bude pokračovat takto dál s drobnými „plus minus“ výkyvy, nebo nezbývá, než se rozejít. Paní se rozplakala.

Mezi vzlyky říkala, že muže má stále ráda, dala by za něj život a na odborníky se obrátila s důvěrou, že jí pomůžeme. To, co jí ale nabízíme, ví sama a moc dobře. Takové povídání poslouchat nemusí. Jen ji to ještě víc trápí a je nešťastná…

Oběť a zachránce

Z pohledu psychologického směru zvaného transakční analýza ona dáma vstoupila do kontaktu s psychologem coby Oběť. Na shrnutí situace zareagovala jako Soudce, Žalobce – obrazně možno říci i Kat.

Nelze vyloučit, že by jiný psycholog paní poskytl řadu teoreticky tzv. dobrých, ale prakticky stěží realizovatelných rad. Například že je nezbytné s partnerem upravit vzájemnou komunikaci. Paní nechť si vymezí jak sféru vlastní aktivity, tak i prostor pro společné aktivity s mužem. Každý den ať věnují třeba půlhodinku popovídání o tom, co onen den dal a vzal. Co jim udělalo radost, ale také co by se mělo zlepšit. Nelze vyloučit, že se občas dostanou na samotnou hranici sporu. V takovém případě nechť postupují podle zásad tzv. konstruktivní hádky. Ten, kdo bude chtít spor řešit, nechť zvolí vhodný čas a místo, a oznámí, že se chce hádat. Poté vymezí co nejpřesněji, o čem ona konstruktivně vedená hádka bude. Protějšek nechť jeho iniciativu příjme a vnímavě jej vyslechne. Dále pak… blablabla přesně dle americké návodové psychologie.

Výše zmíněnými zlatými slovy by psycholog zaujal roli v transakční analýze nazývanou Zachránce.

Situace z pohledu transakční analýzy

Psycholog – transakční analytik – může popsat „Oběť“ jako osobu, jež víceméně předstírá, že nemá sílu ani možnost k vyřešení problémů. Požaduje, aby se především změnili ostatní lidé, neboť jen tak se ona může cítit dobře. Zdůrazňuje, jak jí okolí hází klacky pod nohy. Obvykle se prezentuje lamentujícími stížnostmi. Občas ale převáží i prvek skryté agrese ve smyslu „hlazení do vyhlazení“.

Zachránce je osobou, jejíž narcistní rysy u ní vyvolávají pocit, že každému může pomoci. Je ochotna myslet za ostatní a přesvědčovat je o své pravdě. Zda má její jednání reálný kladný efekt, to neřeší. Proč by to řešila, když vše myslí tak dobře, a navíc koná obětavě? Pro všechny by se rozdala. Stále se tak snaží. Vzpomínám na manželského poradce, jenž říkával: „Mám tolik práce, až z toho padám na hubu.“ Reálně ovšem svůj osmihodinový pracovní úvazek naplňoval zhruba čtvrtinově. Skautíci, kteří starou babičku převedou přes rušnou křižovatku, aniž by se jí zeptali, zda si to přeje, naplňují zmíněnou roli Zachránce.

Pronásledovatel (Žalobce, Kat) na druhé osoby přinejmenším slovně útočí, znevažuje jejich motivy i vystupování, kritizuje je často bezdůvodně a trestá je. Může vystupovat i jako „poslední spravedlivý“ – zarmoucený nad zkažeností lidí i světa.

V tomhle divadle má každý svou roli

Nebezpečný „dramatický trojúhelník“ nabízí vzájemnou propojenost aktivit obsazujících tři vrcholy onoho trojúhelníku. Jde o popsané sociální role (Pronásledovatel – Oběť – Zachránce). Doplňují se a ve svých aktivitách i podněcují.

Každá ze zmíněných rolí v sobě obsahuje přinejmenším špetku teatrálního, hysteroidního náboje. Svůj význam, jakož i možnosti, buď přehánějí, nebo naopak podceňují. Není proto divu, že nemohou, ba snad jen nevědomky ani nechtějí problém řešit. Do nekonečna jej ale mohou rozebírat.

Scénář dramatického trojúhelníku nebývá rozehráván pouze v psychologických nebo jiných poradnách. Snadno se může objevit i v lékařské ordinaci. Do role zachránce lze angažovat namátkou například léčitele nebo propagátora (staro)nového životního stylu. 

Při troše snahy a (sebe)klamu jej lze aplikovat na řešení v podstatě jakékoliv sociální, zdravotní či ekonomické situace.

Vztahy doslova nezdravé

V rámci těchto situací si pak mohou „vyhrát“ všichni účastníci, byť každý poněkud jinak. Generacím, jež byly pro život připravovány mj. i zkouškou z vědeckého komunismu, to může připomínat definici onoho (tehdy důkladně probíraného, kýženého a v seriózní podobě žel nerealizovatelného) stavu kdy: „Každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb.“ Prostě nejedna chybička se vloudí.

Mávnout nad tím vším rukou dost dobře nejde. Každá z rolí v trojúhelníku může své naplňovatele dovést k psychosomatickému onemocnění. Každý z nich se svým jednáním navíc podílí na vzniku podmínek, jež takové choroby mohou vyvolat u jeho spoluhráčů.