Nelehký život se schizofrenikem

„Žít se schizofrenikem, to je žít v neustálém napětí,“ říká třicetiletá Lucie S., která žila s pacientem s touto diagnózou čtyři roky. „Přátelé a rodina nemocného by měli vědět vše o schizofrenii a měli by se smířit s tím, že budou mít celý život strach – jak z návratu nemoci, tak z toho, že si partner či partnerka ublíží, případně ublíží někomu jinému. Pacient se musí hlavně léčit. Nevěřte tomu, že nemoc časem sama odezní.“ 

Spouštěči nemoci mohou být různé psycho-sociální vlivy a vlivy prostředí. Například špatné rodinné vztahy, těžké životní situace a obecně stres. Významný vliv mohou mít i drogy a další psychoaktivní látky. Není tedy překvapivé, že se první známky nemoci často objevují v pubertě nebo v rané dospělosti.

Klasickým příkladem je i Petr, muž z našeho příběhu, kterému se blíží Kristova léta a se schizofrenií se potýká téměř polovinu svého dosavadního života.

„Petr prožíval pubertu velice citlivě. Strach o vážně nemocnou matku se mísil se strachem z maturity a neúspěchem v životě. Jako mnoho jiných mladých lidí koketoval s konopím a neostýchal se vyzkoušet psychedelickou drogu LSD,“ vzpomíná Lucie na spolužáka z gymnázia, s nímž později navázala partnerský vztah. To už měl Petr za sebou dvě hospitalizace v nemocnici pro duševně choré.

„Petr je velice inteligentní, možná i díky své nemoci zajímavý a já byla zamilovaná. Myslela jsem si, že to spolu zvládneme. Tak, jako některé mladé holky chtějí spasit svět, já chtěla pečovat o něj a dohlížet na léčbu. To se mi ovšem příliš nedařilo,“ dodává Lucie.   

První rok vztahu žil Petr láskou, měl zázemí a práci. Postupně se sebou však přestával být spokojený, dával si vysoké cíle a netrpělivě jich toužil dosáhnout. Jakoby se mu v hlavě vařily tisíce myšlenek.

Úder schizofrenie

„Pokaždé to začínalo návalem energie a nespavostí. Nedokázal být v klidu na jednom místě a nesoustředil se. Celou noc myl třeba nádobí. Pořád dokolečka, každý talíř, každou sklenici…, nebo trhal papírky na miniaturní kousky – viděl v tom smysl a symboliku. Po bytě jsem také nacházela různé figurky a podivné předměty donesené z ulice,“ vzpomíná Lucie.

Nemoc se zrcadlila v Petrových očích a byla zřejmá z jeho pohledu. Když se, podle Luciiných slov divně koukal, začínalo být zle. „Seděli jsme například v restauraci a jemu se náhle začal měnit pohled. Také se jinak choval, jinak odpovídal a byl třeba agresivnější.“ Sám Petr přiznává, že v těchto chvílích na někoho intenzivně myslel, třeba na kolegu z práce a náhle jakoby se do něj ta postava dostávala.

K nejznámějším příznakům této choroby patří sluchové a zrakové halucinace. Petr například mívá pocity, že na něj mluví někdo, koho zná, často nějaká autorita. Nebo mu různé zvuky dávají znamení. Jednou šel v noci po městě a slyšel krákání havranů. Jako by na každé střeše sedělo hejno černých ptáků. Působili mu velkou bolest a vyvolávali úzkost.

Schizofrenik je nebezpečný sobě i okolí

Jindy byl ovšem spokojený. Měl spoustu energie, tvořil, připadal si silný a sebevědomý. Zlobil se na lékaře i na ty, kteří ho k nim přivedli. Musel brát léky, které mají spoustu vedlejších účinků, například pacienta tlumí. „Je v tom kus nespravedlivosti. Když je spokojený, tak vyvádí a lékaři ho utlumují. Když je utlumený, tak sice nevyvádí, ale zas není spokojený. Jenže kdybychom se všichni chovali jako Petr, tak bychom lezli polonazí po stromech, strhávali záclony, protože bychom se prali s přeludy a každou minutu riskovali život,“ říká Lucie a vzpomíná, jak Petr například vyskočil z rozjeté tramvaje přímo pod kola auta, nebo jak lezl po parapetu, chodil ve sněhu naboso a podobně.

„Připadala jsem si jako zdravotní sestra a policajt v jedné osobě“

Kromě toho, že schizofreničtí pacienti často jednají životu nebezpečně, mají i sklony k sebevražednému jednání. „Petrovo tělo bylo unavené z nespavosti, ale hlava neustále chrlila nové nápady a myšlenky. V určitém stadiu ataky filosofoval a začínal řešit konzumní společnost. Tíha a problémy světa pro něj byly příliš. Následovaly pocity bezmoci, zoufalství a frustrace,“ popisuje Lucie.

Petr si nemoc nepřipouštěl, nedodržoval léčbu ani doporučení lékařů. „Připadala jsem si jako zdravotní sestra a policajt v jedné osobě. Neustále jsem musela být ve střehu, hlídala ho a zlobila se, když si dal Petr třeba jedno pivo,“ říká Lucie a dodává, že to rozhodně jejich vztahu neprospívalo. 

Po čtyřech letech to vzdala. „Rozchod byl těžký. Byla jsem zamilovaná, ale už jsem nemohla dál,“ říká Lucie a jedním dechem dodává: „Kdyby spolupracoval a léčil se, tak bych s ním asi zůstala. To je tak odporná nemoc! On je chytrý a vnímavý kluk. Mohl to být skvělý partner.“ 

Co doporučuje lékař?

 „Obecné doporučení neexistuje. Schizofrenie se u každého člověka projevuje jinak, protože schizofrenní psychóza vychází z vlastností člověka. Záleží také na tom, co vztahu předcházelo, například kolik hospitalizací a podobně,“ říká prezident České asociace pro psychické zdraví a zároveň primář Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov MUDr. Martin Jarolímek.

Pokud se pustíte do vztahu se schizofrenikem, měli byste se něco o této nemoci dozvědět a připravit se na ni. Ataka, tedy úder schizofrenie, může vyvolat spousta věcí. „Je dobré, aby dokázal nemocný člověk s pomocí toho druhého popsat, jak se to „tenkrát“ rozvíjelo, co bylo spouštěčem. Může jím být i šťastná událost, například svatba. Něco, co vyvolalo emoční napětí. Ataka ovšem nevznikne z minuty na minutu, začíná se projevovat pomalu,“ říká primář Jarolímek. 

Partneři by si měli v klidovém stavu sednout a sepsat všechny příznaky, které upozorňují, že se blíží úder. „Doporučuji sednout si a sepsat alespoň deset prodromálních varovných příznaků. Někdy trvám na tom, aby to měli připíchnuté nad postelí, nebo v kuchyni na lednici a aby k tomu byl připojen i návod, co je v té chvíli třeba dělat. Například vystoupit ze stresového prostředí. Sám pacient by měl být v tom případě schopný vzít si lék a ozvat se ošetřujícímu lékaři,“ radí MUDr. Martin Jarolímek a dodává, že je každopádně důležité hodně si o nemoci a všem s ní spojeném povídat. Pokud bere pacient léčbu zodpovědně, může vést celkem běžný život.

Ilustrační foto: Agentrura SXC