Co se s tím dá dělat? Jdete na to snad dobře. Psát, šířit osvětu. Ukazovat příklady. Varovat. To vše v naději, že aspoň několik lidí otevře oči, začne hledat a přemýšlet. A také zjišťovat, že pravda není vždy v mainstreamu, že většinový zdaleka nemusí být správný a dobrý a že se naše svoboda stále nějak scvrkává.
Svoboda je poznání. A to nezískáme z televize ani z přihlouplých básniček – i když, možná by děcku více svědčilo povídání jiné než o topoláncích, věcech veřejných a byznysu v politice (byť tuším, že v tom je asi kousek nadsázky a že své dceři dopřáváte i povídání pozitivní a radostné).
To, že jsou lidé stále v zajetí představ a mýtů, které nám stále někdo vnucuje (pravda, od devadesátých let se prostředky a obsah manipulace a propagandy inovovaly a rozšířily), vidím a pociťuji každou chvíli. Je zajímavé sledovat, jak kteří lidé reagují na to, když vidí a dozvídají se třeba (téměř) nepoužívám mobilní telefon, že jsem si několik let nepustil televizi, že se vyhýbám pojídání zvířat, že venku někdy chodím bosky, že používám svobodný software, že když to aspoň trochu jde, nejezdím autem…
Nemám dobrý pocit z toho, jak se nás stále více snaží „někdo“ uvrhávat do závislostí, ožebračovat, oblbovat, nutit do škodlivých a neužitečných věcí apod. Je velmi nesnadné se tomu bránit, nepodléhat. Ještěže máme aspoň celkem dobrou – byť nedokonalou – dostupnost informací. Tu ohromnou žumpu, které říkáme I(i)nternet a odkud se dá občas vylovit něco dobrého a užitečného. A tento váš článek takový je.
Pohoda, hezký den