Vyhýbat se protivným, závistivým a pomlouvačným lidem. Jsou to nešťastníci, takže rozsévají kolem sebe jen to, co znají. Každý není tak okoralý a otřískaný životem, že mu zlé pomluvy nevadí.
A že nezáleží na okolním světě? Jistě že záleží. Svět není místy zrovna přátelské místo, ale dají se najít hezká místa k žití. Bez těch protivů okolo. Pak ty komplexy méněcennosti přestávají existovat.
No zrovna ti pomlouvači a závistivci mi sebevědomí spíš zvednou :-) To ovšem neznamená, že se s nimi chci dále stýkat.
Bez protivů místo nenajdete, jedině na samotě u lesa :-) Ale tam je smutno...
Sebevědomí a komplex méněcennosti... Mám jednu radu: dívat se okolo sebe. Z mého dětství příklad:
Dodnes mám přední zub poněkud vystrčený vřed. Rovnátka nepomohla. Když jsem se smála, dávala jsem si ruku před pusu. A kdy jsem přestala s onou rukou? Podívala jsem se na zuby svých spolužáků a zjistila jsem, že je mám ráda i s těmi jejich křivými zuby, které kolikrát byly horší než ten můj jediný. A že problém je v mé hlavě.
Tím chci říct: jde o to, naučit vnímat sám sebe a mít rád sám sebe. To není o sobeckosti. Je to o vážení si sebe sama.
A závidět třeba ve škole značkový mobil nebo oblečení...? Můj syn mi kdysi na základní škole řekl, že nechce nosit značkové oblečení, že není chodící reklama.
V tom, co člověk dělá nebo nedělá by si měl najít důvod, proč to dělá. Jsem tlustá? No a? Když ráda jím, tak přece musím :-)))
Atd...
ČLÁNKY DO MAILU