Politiky v celé Evropské unii, včetně těch našich, čeká už brzy významné administrativní dilema – totiž zda zakázat nebo nadále povolit v chemických látkách používaných v zemědělství glyfosát.
Jde o účinnou látku značné části přípravků na ochranu rostlin, bez níž by mnohé z nich ztratily svůj stávající význam. I když se interpretace blížícího se střetu (má k němu dojít tento měsíc) diametrálně liší, je zcela zřejmé to, co zatím pravým jménem nikdo nenazval. Totiž že jde o poměrně zásadní souboj o nárůst politické podpory ekologického zemědělství na úkor zemědělství konvenčního.
Významu souboje proto odpovídají i emoce, které do hry vnášejí především média stranící ekologům. Ta využila k útoku na glyfosát i tak emotivní téma, jako je kvalita a složení německých piv, což je u tak významné pivovarnické velmoci, jako je Německo, celkem silný kalibr.
Test: 14 nejprodávanějších německých piv obsahuje pesticidy
Odborníci se neshodnou, zda je glyfosát bezpečný
„Výkop“ ale obstarala celkem tradičně Světová zdravotnická organizace (WHO), opírající se přitom o zprávu Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC). Ta totiž konstatovala, že glyfosát může být pravděpodobným karcinogenem pro člověka.
Odhlédněme od skutečnosti, že „pravděpodobný“ automaticky neznamená skutečný (pravděpodobné je ve skutečnosti úplně cokoli). I tak zůstává, stejně jako v obdobných případech, k diskusi výběr podkladů, na jejichž základě IARC ke svým doporučením došla.
Rizika glyfosátu totiž zkoumal také Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který naopak došel k závěru, že „není pravděpodobné, že by byl glyfosát genotoxický (tedy poškozoval DNA) nebo působil jako karcinogen“. A především, EFSA zkoumal podstatně širší spektrum vědeckých prací, než IARC.
To ovšem v našich médiích nezaznělo. Stejně tak nebyla veřejnost informována o tom, že kromě jednoho členského státu EU všichni ostatní souhlasily s tím, že z epidemiologických dat ani z krmných studií nevyplývá souvislost mezi glyfosátem a vývojem rakoviny v lidském těle.
Glyfosát – největší zlo?
To samozřejmě neznamená, že by se nemělo chemické zatížení polí a zemědělské (a jakékoli) krajiny snižovat. Intenzivní zemědělství neprospívá ani půdě, ani vodě, protože chemické látky v hnojivech, pesticidech, herbicidech a dalších přípravcích – pomocníků intenzivního zemědělství, zabíjí v půdě mikroorganismy. To mimo jiné vede k poklesu schopnosti půdy zadržovat vodu a ke kontaminaci povrchových i podzemních vod.
Problémem je spíše to, zdali je tím největším zločincem a strašákem spotřebitelů právě glyfosát. Jak totiž podotýká mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán: „Glyfosát se v prostředí velmi rychle odbourává a v půdě a v sedimentech se pevně váže na jíl a organické hmoty. Navíc se rychle rozkládá na kyselinu aminomethylfosfonovou a poté na přirozeně se vyskytující látky, například oxid uhličitý a fosforečnan. Proto neohrožuje následné plodiny a nezanechává žádné škodlivé zbytky v půdě,“ uvedl mluvčí.
Německá piva obsahují herbicid. Česká… snad ne
Nějaká rezidua ale alespoň po nějakou dobu v půdě přece jen zůstávají. Spotřebitelská organizace Umweltinstitut München totiž otestovala čtrnáct nejprodávanějších německých piv na přítomnost glyfosátu. Našla tuto látku v každém z nich, v množství od 0,46 až po 29,74 mikrogramy glyfosátu na litr (www.umweltinstitut.org).
Nejde přitom o žádné porušení zákona, neboť žádný limit stanovující horní hranici této látky v pivu v Německu není. To je dáno bezpochyby také tím, že do současné doby není glyfosát považován za nebezpečný. Podle všeho jde tak především o intenzitu využívání přípravků s glyfosátem.
V ČR jde podle České technologické platformy pro ekologické zemědělství o milion kilogramů ročně. To je celkem dost, i když je třeba konstatovat, že spotřeba hnojiv se obvykle uvádí v tunách, takže v praxi jde o tisíc tun ročně. To už ovšem pro účely sdělení již není tak efektní. Zvláště, pokud si uvědomíme, že v ČR je obděláváno 3,7 milionu hektarů půdy.
Uvedený problém nicméně nabízí také pozitivní a pro naše konzumenty piva elegantní řešení. Naši zemědělci pěstující ječmen a chmel (základní suroviny k výrobě piva) jsou chudší než jejich němečtí kolegové. Aplikují proto při ošetřování porostů hospodářských plodin méně chemie, aby tím částečně snížili své náklady. Kdo se tedy bojí glyfosátu, může se ho teoreticky bát méně, bude-li dávat přednost konzumaci piva z tuzemských surovin. I když možná jen do doby, kdy nějaká spotřebitelská organizace otestuje složení našich českých a moravských piv.
ČLÁNKY DO MAILU