Nemoci z roušky aneb o vedlejších účincích opatření proti koronaviru

Nemoci „z roušky“

Nošení roušek je u nás povinné, a zřejmě ještě nějakou dobu bude. Možná dokonce navždy změní český či evropský přístup k užívání těchto ochranných pomůcek. Až do začátku letošního roku byly u nás přitom roušky v ulicích výhradně doménou asijských turistů. Po zkušenosti s koronavirem asi i my při příští rýmě či kašli nasadíme ústenku a totéž chování budeme očekávat od svého okolí.

Lékaři však upozorňují na několik rizik, která jsou s užíváním roušky spojena. Praktická lékařka Anna Chupina z Ambulance Vysočany – Medianna Clinic se například setkává se „záhadně“ vlekoucí se nemocí: „Během posledního týdne jsme objevili skupinu nemocných, kteří mají lehce nadhraniční teploty 37–37,1 °C přetrvávající zhruba tři týdny, suchý kašel, bolest hlavy a občas bolest v krku. Všichni byli testováni na COVID-19, nikdo nebyl pozitivní, na rentgenu jsme skoro u všech prokázali zánět v oblasti nosních dutin, který z nějakého důvodu stále neodezníval, a to ani po léčbě antibiotiky…“ Lékařka příčinu vidí ve špatné péči o roušku. „Ústní roušky je potřeba prát a žehlit, pokud nejde o jednorázové pomůcky! Nemocní lidé by měli ochranné prostředky měnit několikrát denně, jinak dochází k tomu, že se sami infikují vlastním sputem znovu.“

Také praktický lékař Cyril Mucha z pražské Ordinace Mucha připomíná, že správná péče o roušky je velmi důležitá, rizikový moment představuje zejména manipulace s nimi a opatrnost je namístě. V roušce je – laicky řečeno – při nedodatečné péči možné udržovat své viry a bakterie, a tak i svoji chorobu.

Praktik se často setkává s dalšími potížemi, které provázejí nošení roušek. Pacienti mají kožní problémy v obličeji, různé vyrážky. „Nezpůsobují je ani tak látkové roušky, pokud jsou ušité z vhodného materiálu a jsou správně udržovány, ale spíše roušky jednorázové. Ty jsou zhotoveny z nejrůznějších umělých materiálů a některé, zejména dovážené ze zahraničí, kůži škodí,“ říká lékař.

Rovněž se potvrzuje, že pro alergiky a astmatiky mohou roušky představovat zhoršení jejich stavu. Vždyť i zdravému člověku se přes roušku mnohem hůře dýchá, natož někomu, kdo má problémy i bez zakrytého nosu a úst.

Lékařka Anna Chupina přidává ještě jeden poznatek z poslední doby. Jsou jím opakované nálezy střevních bakterií ve výtěrech z nosu. Zdůrazňuje proto doporučení dbát na řádnou hygienu rukou. S problémy způsobenými špatnou hygienou při toaletě se lékaři setkávají velmi často, což ale platí nyní stejně jako již před epidemií. Jde hlavně o přenos bakterie Escherichia coli, která zejména u žen, ale i u mužů mnohdy vede k zánětům močového měchýře. Tyto bakterie E.coli je opět možné při nedostatečné hygieně zanést na roušku, ale také rovnou do úst či nosu. „Také již byla zjištěna přítomnost koronaviru v moči a ve stolici. Sice není zatím potvrzený případ přenosu touto cestou, ale rozhodně je třeba dbát na hygienu,“ doplňuje dr. Mucha.

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií

Jsme přestrašení a uvěznění

Co ale dělá odborníkům větší starosti, jsou dopady na psychiku. Podle některých lékařů jsme byli od počátku epidemie „přestrašováni“. A strach není dobrý: „Přehnaná atmosféra strachu ničemu neprospívá. Pokud budeme dodržovat základní hygienická i epidemiologická opatření, epidemii koronaviru nepochybně zvládneme jako jednotlivci i jako společnost. Nenechme se tedy strašit výkřiky nekompetentních neodborníků. Nezapomínejme, že psychika výrazně ovlivňuje imunitu, a to pozitivně i negativně,“ říká Cyril Mucha.

Labilnější lidé mohou mít skutečně velký strach. Obracejí se jak na praktické lékaře, tak psychology, psychiatry i krizové linky. „Využití linky důvěry se v době nouzového stavu zvýšilo zhruba na dvojnásobek,“ popisuje například Hana Regnerová, ředitelka Modré linky. „Slyšíme trápení, která se týkají vztahů s nejbližšími, ale mnozí lidé řeší zhoršení svého psychického stavu z nejistoty dnešních dní. Volají lidé, jejichž těžkosti souvisí se současnou situací – mají strach o sebe, své blízké, řeší konkrétní problém spojený s karanténou a tématem COVID-19. Často od nich slyšíme, že informace v médiích jsou nepřehledné či zahlcující.“ 

Mezi jevy, které se s epidemickou krizí objevily nově, patří stavy, jaké zažívají například vězni na samotce, popisuje psychoterapeut Pavel Pařízek, autor poradenského projektu Dělám, co můžu. „Takoví lidé celkově ztrácejí svůj životní rytmus. Mají potíže s novou organizací dne a ztrátou časové struktury. Neví, jak dlouho karanténa trvá, a musí si vzpomínat, jaký je den. Dochází u nich často i k fyzickému pustnutí.“ Kromě nedobrovolné izolace je problémem neohraničenost aktuálního nouzového stavu. Nevíme, kdy mu bude konec. Lidé podle psychoterapeuta také trpí tím, že nemohou mít dění pod kontrolou a ovlivňovat ho.

Všechny tyto pocity a obavy pak u některých lidí somatizují, tedy projeví se i v oblasti tělesné. Tito pacienti onemocní kvůli strachu z koronaviru. Takže opatrnost ano, ale nesmí nám přerůst přes hlavu.

Co už tu bylo, se zhoršilo

Situace posledních týdnů a přijatá opatření leckde vyhrotila problémy, které již byly u jedince nebo skupiny osob přítomné. Platí to jak pro vztahy v rodinách, tak i pro duševní onemocnění. „Dominantním jevem je zhoršení dřívějšího stavu u lidí, kteří již nějaké potíže měli. Typicky partnerských či rodinných vztahů, trpících tím, jak spolu nyní členové domácnosti tráví mnohem více času,“ říká psychoterapeut Pavel Pařízek.

A Hana Regnerová z Modré linky doplňuje, že velkou skupinou volajících jsou lidé, kteří již měli nějaké psychické problémy. Vzhledem k současné nestandardní situaci a těžké atmosféře se u nich začínají znovu objevovat nepříjemné stavy, jako jsou strachy, úzkosti, deprese nebo se otvírají stará traumata. „Mnozí z nich svůj stav zvládali, protože se léčili a byli v pravidelném kontaktu se svým terapeutem či psychiatrem,“ dotýká se terapeutka další podstatné věci. A tou je zanedbávání péče o zdraví u již dříve nemocných, ale i u nových zdravotních problémů, ztráta kontaktu s lékaři.

Tím, že se objevil koronavirus, nezmizely jiné nemoci

Zde jsem si půjčila citaci doktora Muchy. On a řada dalších lékařů totiž upozorňují na to, že lidé jsou příliš zahlceni koronavirem a zanedbávají své zdraví. Bojí se navštěvovat lékaře, nechodí si pro pravidelné léky – což by ostatně mohli vyřídit prostřednictvím telefonu a eReceptu. Raději své potíže bagatelizují, přitom lékaři jsou dostupní na telefonu, vždy je možné se poradit a v případě potřeby domluvit i na osobní návštěvě za vhodných bezpečnostních opatření. Někdy se ale lidé pro zahlcení systému ani k potřebné péči nedostanou. Epidemii koronaviru vystřídá „epidemie odložené péče“, varují odborníci.

Jsou tu chroničtí pacienti, kteří potřebují být pod pravidelnou kontrolou, užívat dlouhodobě své léky, podstupovat potřebné procedury. Dále lidé s akutními problémy, které odkládají „až po koronaviru“ – což někdy může být pozdě. Mnohdy jde opravdu přímo o život. Dr. Mucha uvádí případ mladé ženy po porodu, která vyhledala odbornou pomoc s trombózou nohou až na poslední chvíli, protože nechtěla riskovat možnou nákazu koronavirem. Často je však lékařská péče neodkladná a její zanedbání či odsunutí o několik týdnů může mít fatální následky, jak popisuje rovněž Lucie Valešová, primářka oční kliniky DuoVize: „Pacienta k nám přivedly náhlé změny vidění. Znepokojení mu dodalo, když si začal takzvaně vidět na nos. Vyšetření bohužel potvrdilo závažné podezření na odchlípení sítnice, které vyžaduje okamžitou operaci. Nepřijít včas a odložit vyšetření na později by vedlo k nevratné částečné či úplné ztrátě zraku.“ 

Lékaři nedoporučují příliš odkládat ani preventivní prohlídky. „Praktický lékař musí člověka vnímat jako celek, ve všech aspektech, a ne například jako nyní jen z pohledu epidemiologie. Tak nikdy není možné udržet člověka komplexně zdravého. V ČR je výborně nastavený systém preventivní péče, kde každé vyšetření má své opodstatnění, ale nyní lidé na preventivní prohlídky nechodí a zanedbávána jsou i jiná vyšetření. Nedělají se testy na okultní krvácení ve stolici, neměří se hodnoty u chronicky nemocných, odkládají se operace…“ 

Vedlejší efekt koronavirové pandemie

Jeden konkrétní příklad z mnoha a mnoha – u Parkinsonovy choroby, kterou trpí odhadem třicet až padesát tisíc Čechů, je možné postup nemoci zpomalit. Ovšem za dvou podmínek – pokud je včas diagnostikována a pokud pacient dostane potřebnou léčbu, například hlubokou mozkovou stimulaci, ve správnou dobu. „Toto ‚okno‘ se později uzavírá. Vhodnou léčbu kvůli nízké informovanosti propásnou stovky těch, kterým by výrazně zlepšila život,“ říká Romana Skála-Rosenbaum, předsedkyně pacientské organizace Parkinson-Help. Nyní vše navíc komplikuje zaměření nemocnic, zdravotnických zařízení a lékařů na koronavirovou epidemii. „Všechny neakutní operace a zákroky se odkládají a bohužel jsou mezi nimi i ty, na které pacienti s Parkinsonovou nemocí čekají obvykle přes rok, a to po dalším několikaměsíčním vyhodnocování, zda jsou vůbec k takovému zákroku vhodní,“ potvrzuje vedoucí Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN prof. Robert Jech.

Operace všech specializací se ruší napříč republikou a tento „skluz“ bude obtížné dohnat. Ředitel FN Motol Miloslav Ludvík v rozhovoru pro server iDnes uvádí, že tato největší česká nemocnice již odložila až několik set důležitých zákroků. „Za běžného provozu provádíme týdně až sedm stovek operací. Během pandemie se tohle číslo radikálně snížilo na třicet až čtyřicet denně. Zdravotnictví se teď soustředí jen na COVID-19, ale potlačují se jiné choroby, které jsou opravdu nebezpečné a mohou lidem ublížit,“ upozorňuje s tím, že takto zcela zbytečně umírají lidé, kteří by jinak mohli žít.

A nastane i problém finanční. Miliardy, které stát dává na opatření proti šíření epidemie, budou nutně někde chybět. „Neumírá se jen na koronavirus, ale také s koronavirem,“ říká Cyril Mucha. Nemělo by se stát, aby se vše soustředilo jen na COVID-19 a koronavirus, a lidé kvůli tomu stonali a umírali na jiná onemocnění – a přitom vlastně také kvůli koronaviru. Jako takový „vedlejší efekt“.