Nemocnice blízké budoucnosti

Už teď nás operují roboti a zobrazovací technika v medicíně je tak dokonalá, že nedávno pomohla odhalit i tajemství tři tisíce let starých mumií. Díky tomu víme, jak vypadala královna Hatšepsut, a přitom to zjistil přístroj, který byl ještě před pár lety drahou raritou a dnes jej u nás má každá druhá nemocnice – „cétéčko“. Budoucnost zdravotnictví bude patřit hlavně podobné moderní technice. Jak budou tedy s největší pravděpodobností vypadat nemocnice za deset let?

PAVEL KUBŮ, manažer pro oblast digitalizace zdravotnictví společnosti Intel, a ZDENĚK HŘIB ze společnosti Aquasoft o tom leccos vědí. Jejich firmy totiž buď vyvíjejí nové digitální technologie pro zdravotnictví, nebo řeší projekty, které nás posouvají do elektronické budoucnosti. A je téměř jisté, že počítače a ne lékaři budou mít hlavní kontrolu nad pacienty. A to od první chvíle, kdy člověk do nemocnice vkročí.

Čipy budou všude

Už dnes má v řadě nemocnic pacient náramek s čipem. Ten slouží k jeho identifikaci, aby nedošlo k záměně s jiným člověkem. Čipy se ještě v českých nemocnicích nestihly pořádně rozšířit a už existují vylepšené verze, takzvané RFID čipy. Ty používají nemocnice v zahraničí jak do oblečení pacientů, tak k označování léků. Jediné, co zatím brání jejich rozšíření i u nás, je cena. Přestože jde o záležitost několika korun, při počtu pacientů v jedné nemocnici a velké spotřebě ústavního oblečení, jsou pořizovací náklady vysoké. A to přesto, že právě léčebny dlouhodobě nemocných či geriatrická a dětská oddělení nemocnic by takové čipy s nadšením uvítaly. Uplatní se taky všude tam, kde leží pacienti zmatení či dezorientovaní po operacích. Pokud se například pan Novák trpící Alzheimerem v pyžamu se všitým čipem dostane mimo vymezenou zónu,  na sesterně se spustí alarm. A zdravotníci se tak ihned dozví, že zmatený pacient právě bloudí po parku léčebny a je potřeba pro něj dojít.

High technologie šetří peníze

Kvůli nedostatku financí proto nemocnice zatím čipy používají jen k označení léků. A to ještě pouze některých. „Třeba Masarykův onkologický ústav v Brně si čipem značí směsi, z nichž vyrábí onkologické koktejly. A pomohlo jim to ušetřit značné peníze,“ říká Pavel Kubů. „Díky čipům v každé chvíli vědí, kolik léků jim kde zbývá, jakou mají dobu spotřeby, a že tudíž nemá smysl otevírat další koktejl, protože už někde jeden otevřený je a blíží se mu doba expirace. Dokud značení pomocí čipů neměli, stávalo se, že někdo někde zapomněl otevřenou lahvičku s lékem, ta prošla a musela se zbytečně vyhodit. A to je drahá legrace, protože jde o nákladné léky,“ popisuje Pavel Kubů.

V zahraničních nemocnicích to podle něj funguje tak, že čipem si tu značí každý lék. Sestra pak u lůžka pacienta čtečkou zkontroluje čip a zároveň náramek s identifikací pacienta. Snadno tak zjistí, jestli má správný lék pro správného člověka. Omyly s tragickými následky jsou omezeny na minimum. „Nejdál je však nemocnice v Hamburku,“ říká Pavel Kubů. Také se jí proto přezdívá Future Hospital. Například na chirurgických sálech je skříň, která se dokáže sama zásobit tím, co z ní lékaři při předešlé operaci odebrali.

„Sestra zároveň na digitální tabuli před sebou vidí, co se děje s pacientem, který se na operaci chystá – jestli už mu píchli léky, jestli je ještě na pokoji nebo už pro něj přišli, a pokud ne, zajistí to, aby nebyly zbytečné prostoje. Stejně tak digitální technologie dávají signál chirurgům, že je čas chystat se na operaci a že už si mají jít mýt ruce. Všechno tu vlastně směřuje k tomu, aby se co nejvíc zefektivnil chod nemocnice. Zdá se to jako maličkosti, tamhle ušetřit tři minuty, jinde deset, ale tato drobná opatření vedla k tomu, že se jim podařilo ušetřit za den pětadvacet procent času a mohou tudíž udělat v průměru o jednu a půl operace denně navíc se stejným personálem a stejným vybavením. A to pochopitelně nese peníze,“ popisuje Pavel Kubů.

A nemusíme chodit až do Hamburku. V Bratislavě byla před rokem otevřena podobná nemocnice, Medissimo. Orientuje se jen na soukromou klientelu. Její lékaři mají k dispozici takzvané tablety. Tedy jakési elektronické displeje, na které si tužkou u lůžka pacienta zapisují diagnózu, momentální stav, teplotu, zlepšení po lécích… A vše se přenáší rovnou do pacientova chorobopisu.

Omyvatelné a voděodolné „tablety“ dostávají také pacienti a jsou tak díky nim ve spojení se svou rodinou. Tyto tablety také dostávají hned při příjmu dětští pacienti nemocnice v Košicích. Mohou být kdykoliv se jim zachce ve spojení s rodinou. A teď se bude testovat i vyučování na dálku pomocí těchto tabletů. Během deseti let by měly být běžné i v českých nemocnicích, alespoň pro pacienty na onkologiích a dětské pacienty. Fakultní nemocnice na Bulovce už je ostatně testovala právě pro děti z onkologie.

Pacient jen jako číslo?

Nemocnice v Hamburku se však stále víc orientuje jen na to, aby se v ní dělaly čistě „úkony“ na pacientech. Tedy – odoperovat s co největší efektivitou co nejvíce pacientů. Není pak ale už medicína díky technologiím úplně odlidštěná? Nebudou v nemocnicích budoucnosti pacienti jen číslem, které nese peníze?

„Toho se nebojím. Technologie totiž šetří čas a ubírají lékařům zbytečnou administrativu. Vezměte si třeba případ, kdy sestra stojí se čtečkou čipu a s léky u lůžka pacienta. Místo aby se ho jako dnes pro kontrolu vyptávala, jestli je pan Novák a jestli bere tyto léky, tak si čtečkou sjede jeho náramek a kód léku a než se jí zobrazí výsledek, tak se ho poptá, jak se dnes má a jestli ho nic nebolí. Moderní technologie spíš naopak pomohou vrátit nemocnicím to, o čem se dnes říká, že tu chybí nejvíc – prostor a čas pro komunikaci,“ říká Pavel Kubů.

„Ani já si to nemyslím, protože když se ohlédnete zpět za posledními deseti lety, tak kde by mě tehdy napadlo, že budu pacienty objednávat esemeskou, když tehdy měl mobil ještě málokdo,“ vzpomíná praktický lékař MIROSLAV SVOJKA. „Nebo že budu recepty tisknout počítačem a že ta plechová obří kartotéka, kterou jsem tehdy měl, zmizí a všechny nemoci a pacienty budu mít uložené v počítači. Taky teploměry už nemám rtuťové, ale přesnější a rychlejší digitální. A díky tomu, že jsem zapojený do projektu IZIP, si mohou mí pacienti třeba na kterékoliv poště zjistit, jaké berou léky, když si nemohou vzpomenout nebo jsou zrovna na dovolené na druhém konci země a potřebují si zajít do lékárny. A to jsem jen obyčejný praktik a nevládnu technikou, kterou mají nemocnice,“ vypočítává novinky posledních deseti let Svojka.

Co nás čeká dál?

Podle lékaře Zdeňka Hřiba zcela jistě elektronické recepty. Ty má zatím zavedené jen Nizozemí a Dánsko, ale už teď Evropská Uie vyčleňuje miliardové sumy právě na podobné projekty. Nejenže je díky nim větší kontrola nad léky a jejich případným zneužíváním třeba narkomany, ale zdravotnictví ušetří, protože se odstraní dvojité předepisování léků od lékařů, kteří o sobě vzájemně nevědí, že léčí stejného pacienta. Pacientům se tak zároveň ušetří starosti. Do lékárny totiž nemusí přinést nic – jejich recept si lékárník stáhne sám do svého počítače.

MUDr. Hřib upozorňuje: „Problém, před kterým naše společnost bude stát přinejmenším v nadcházejícím desetiletí, je však shoda na tom, že informace o svém zdravotním stavu skutečně takto elektronicky sdílet chceme. Aktuální stav našich zákonů prakticky neumožňuje sdílet garantované údaje o zdravotním stavu pacienta mezi jednotlivými nemocnicemi či soukromými lékaři a k jejich změně by byla potřeba společenská shoda a rozptýlení obav z budování „velkého bratra“, díky kterým se elektronické zdravotnictví stává spíše strašákem veřejnosti,“ říká a navrhuje jedno možné řešení: „Jednou z možností řešení obav z neoprávněného přístupu k naší zdravotní dokumentaci by mohly být třeba elektronické občanské průkazy, které by umožňovaly také elektronický souhlas pacienta se sdílením jeho zdravotnické dokumentace a zaručenou identifikaci zdravotníků.“

Podle náměstka ministryně zdravotnictví MARKA ŠNAJDRA by elektronické recepty mohla mít Česká republika už v horizontu čtyř let.

Autorka je redaktorkou MF DNES

Ilustrační foto: agentura SXC, Dreamstime