To je příběh, který se skutečně stal před rokem a čtvrt 43letému muži v největší pražské fakultní nemocnici. Zemřel zřejmě na prasečí chřipku, protože i když měl oslabenou imunitu, sdílel pokoj s jinými pacienty. Nemocnice se hájila, že jednolůžkových pokojů je málo a že personál, od něhož se pacient nemocí s největší pravděpodobností nakazil, měl zakázáno chodit do práce nemocný.
Jsou věci, jako zrovna tato, které pacient příliš neovlivní. Nikdy nikdo neví, jestli někdo z personálu nemá vážnou infekci, která u něj probíhá bez příznaků, ale pro nemocí zdecimovaného pacienta se slabou imunitou může být osudová.
„Každé zdravotnické zařízení by se dalo přirovnat k Titaniku, který pluje velkou rychlostí mezi ledovci,“ píší ve své knize Řízení zdravotnických rizik Petr a Magda Škrlovi.
„Osmnáctiměsíční Josie byla přijata na jednotku intenzívní péče poté, co utrpěla vážné popáleniny vařící vodou na 60 procentech těla. Lékaři opětovně ignorovali varování matky, že dítě má známky dehydratace. Příběh Josie King by se nedostal na přední stránky novin, kdyby její matka neiniciovala v Baltimorské Johns Hopkins nemocnici jeden z největších projektů prevence pochybení v nemocnicích v USA,“ píší dále.
Pssst, raději o tom nemluvit…
V Česku bylo donedávna tabu mluvit o tom, že kvůli pochybení lékařů a sester zbytečně umírají lidé v nemocnicích. A někdy je to i kvůli zdánlivým banalitám – třeba proto, že si lékař neumyje ruce, než sáhne na pacienta. První, kdo toto téma u nás otevřel, byl právě lékař Petr Škrla a David Marx zabývající se kvalitou zdravotnické péče. Jejich předchůdcem byl ještě v roce 2002 Jiří Mareš z Ústavu sociálního lékařství z Vysoké školy J. A. Komenského, který na toto téma napsal knihu.
„Už příprava prvního vydání této publikace byla provázena pochybnostmi ze strany lékařů a sester, zda je vhodné tak delikátní téma zpracovávat…“ říká. Odpověď zní: ano, je. Pacient má právo vědět, co se mu může v nemocnici stát a nač si má dát pozor.
Čtěte dále: Zapomněl jsem si skalpel. Ve vašem břiše
Jedna americká studie z počátku devadesátých let totiž dokonce zjistila, že pobyt v nemocnici je statisticky rizikovější než bungee jumping nebo let letadlem. A sedli byste do letadla, kdybyste měli pravděpodobnost jedna ku deseti, že spadne? Do nemocnic přesto chodíme. Přestože pravděpodobnost, že nás tu poškodí, je právě taková: deset procent.
Co chytíte v nemocnici?
Mezi nejčastější rizika patří takzvané nozokomiální nákazy. Například zlatý stafylokok, což je obávaná nemoc, protože na ni špatně zabírají antibiotika, stafylokok je vůči nim často odolný, a pacient kvůli tomu může zemřít.
Toto riziko však mají nemocnice už z principu – protože se tu pohybují vážně nemocní lidé. A nikdy nezmizí. Jen se dá zmenšit různými opatřeními. Když jsem se před pár lety jako novinářka pídila po tom, jak jsou na tom české nemocnice, jedna z nich, Fakultní nemocnice Na Bulovce, mi odpověděla, že za uplynulý rok nemají žádného takto nakaženého pacienta. Což je nesmysl. Taková nemocnice neexistuje.
V USA jsou nozokomiální infekce 4. nejčastější příčinou smrti pacientů. Každý rok se zde přitom těmito infekcemi nakazí zhruba 2 miliony lidí. Evropská unie zaznamenává každoročně 4 miliony pacientů s nozokomiálními infekcemi, z nichž 37 000 jim podlehne.
„Zatímco ve většině civilizovaných zemí tato čísla budí bouřlivý zájem o problematiku prevence vzniku a šíření těchto infekcí, v České republice je bohužel tento problém dlouhodobě ignorován," říká Renata Podstatová, předsedkyně Společnosti prevence nozokomiálních nákaz. "Management zdravotnických zařízení sice intenzivně upozorňuje na nedostatek financí potřebných k řešení nozokomiálních infekcí a klade stále vyšší nároky na rozpočty zdravotních pojišťoven, přitom ale podle zkušeností ze zahraničí lze minimálně celou třetinu nákladů ušetřit pouhou prevencí a důsledným sledováním přijatých opatření.“
V každé nemocnici, i v těch nejlepších, jsou kvůli nákaze poškozeny desítky pacientů ročně. U těch nejlepších zařízení, která dbají na snížení rizika nákazy a v případě každé takové mimořádné události prošetřují, proč k ní došlo a jak se jí příště vyvarovat, se procento nakažených nozokomiálními nákazami pohybuje od dvou do pěti procent. Jestliže nemocnice tvrdí, že nemá žádné nakažené pacienty, znamená to jediné: jejich počty vůbec nesleduje, takže ani nedodržuje pravidla, která mohou dalším nákazám předejít.
Čtěte dále: Bakterie zabiják
Desatero prevence nákazy
To všechno jsou věci, do nichž pacient na první pohled nevidí. Jsou však rizika, která si může každý ohlídat sám. Zvýšíte tak pravděpodobnost, že se z nemocnice vrátíte celí a zdraví, když si budete všímat těchto detailů. Společnost Hartmann-Rico nyní připravila pro pacienty základní desatero prevence nemocničních nákaz. Tady je:
1. Hlídejte si ruce zdravotníků. Nehty musí být přiměřeně ostříhané a nenalakované nebo nalakované pouze bezbarvým lakem. Na jejich rukou nesmí být prsteny, šperky ani umělé či gelové nehty.
2. Sáhnout na vás může zdravotník až poté, co si umyje ruce. Na osušení rukou po umytí se používá jednorázový materiál, třeba papírový ubrousek, ne opakovaně použitý textilní ručník.
3. Před operací si musí ruce dezinfikovat. Stejně tak kdykoliv, když vám zdravotník potřebuje narušit celistvost kůže například zavedením katetru, kanyly, injekční jehly, musí při výkonu použít rukavice. Zdravotník nesmí hledat žílu rukou bez rukavice!
4. Tam, kam si leháte či sedáte nazí, musí být jednorázový materiál. Na přikrytí vyšetřovacího stolu, lehátka či lůžka, které přichází do kontaktu s obnaženou částí těla pacienta, se používá jednorázový materiál, který se musí vyměnit (tedy například popotáhnout z role), případně vydezinfikovat plochu (na mamografu, u očního lékaře a podobně) vždy po každém pacientovi.
5. Ložní prádlo se vymění nejméně jednou za týden. Spíš však mnohem častěji, vždy po znečištění a po operačním výkonu. Při výměně ložního prádla v pokoji pacienta se nesmí větrat dveřmi do chodby a podle možností mají zdravotníci vyloučit přítomnost pacienta.
6. Použité ložní prádlo se nesmí klást na zem v prostorech oddělení. Třídí se a počítá jen v místnosti na to určené s přímým anebo nuceným větráním. Použité prádlo se správně hned odkládá do obalů, které brání kontaminaci okolí z tohoto prádla.
7. Jednorázové zdravotnické prostředky se nesmí používat opakovaně.
8. V bílém nesmí nikdo běhat po venku. Zdravotník nesmí v pracovním plášti a dalších osobních ochranných prostředcích opouštět areál zdravotnického zařízení.
9. Do klinických oddělení ozdoby nepatří. Na všech klinických odděleních se nesmí umísťovat textilní a ozdobné bytové doplňky ani čalouněný nábytek. Na pracovištích ARO, gynekologicko-porodnickém a chirurgickém oddělení se nesmí umísťovat ani květiny, což platí i pro přinášení květin zvenčí od pacientů.
10. Pacient s přenosnou nemocí (infekcí) musí být izolován. Týká se to i pouhého podezření na infekci. Takový pacient musí být izolován na samostatném pokoji.
ČLÁNKY DO MAILU