Teď jsem nepochopil ani vaši reakci. Nic o vině jsem nikde nenapsal.
Nešťourám se v tom a neztrácím čas psychologickým rozborem „co by, kdyby“. Pokud mám pocit, že bych měl něco udělat či změnit, tak to prostě udělám. S nadšením. Ten kdo si musí sám sobě hrát psychologicky slovní divadlo, není osobnost a stejně nežije naplno. Budiž tedy ztracen a ať se utápí v nesmyslných divadelních replikách.
Silným osobnostem totiž nevadí negativní situace a dokážou si samy ze sebe udělat i legraci. Mně vůbec nevadí, když si řeknu: jsem tlustý jak hroch. A nosím veselé tričko s dvěma hrochy. Prostě: buď ten stav (ta pravda) mi nevadí a v pohodě s tím žiju, nebo mi vadí a něco s tím začnu dělat. Protože to „negativní“ je pro mně motivaci abych s tím něco udělal. Naopak „pozitivní lži“ by mohly vyústit v situaci, kdy bych došel k závěru, že mi to nevadí a nic bych s tím nedělal. A stejnak jsou pro mně jen ztrátou času.
Každopádně – pozitivně zformulovaná definice „jsem tlustý“ mi nesníží nadváhu. Slova jsou jen slova a pomůžou jen činy.
Člověk, který globálně myslí pozitivně, ten článek vůbec nemusí číst.
Článek je „o ničem“ a nabádá slabé jedince, aby si hráli divadlo, možná jim to pomůže.
Teď mi ještě napadá – možná existují slabší jedinci, kteří místo činu začnou hledat „nepřítele“ začnu se utápět a trápit nesmyslným obviňováním a pak ten článek pro ně asi je.
Zapomněl jsem, ze na webu o zdraví mohou být i články pro lidi s psychickými problémy. :-)