Už neplatí, že by povidla musela být jen ze švestek, které byly původní a tradiční surovinou k jejich výrobě. Podle zákona si totiž můžete koupit také povidla z dalších druhů ovoce, jak jsou hrušky, jablka a nejnověji od letošního roku podle novely příslušné vyhlášky také meruňky.
To ale neznamená, že jako povidla se mohou označovat výrobky z libovolných dalších druhů ovoce, například z třešní. Pokud by se tak stalo, šlo by o porušení pravidel označování potravin a výrobcům „povidel“ z jiných, než ve vyhlášce jmenovaných, surovin by hrozila pokuta.
Nesprávné označení pojmem „povidla“ se přitom na trhu občas objevuje, což možná nemusí zajímat spotřebitele, ale právě příslušné výrobce.
Mnohem více ovoce
Švestková povidla obsahovala méně švestek, než ukládají normy
Od marmelád a džemů se povidla liší výrazně vyšším obsahem ovoce. Například, pokud se k výrobě povidel použijí pouze švestky, platí, že k výrobě 100 gramů takových povidel musí být použito nejméně 170 gramů švestek, slazená povidla ze švestek a jablek pak musí být vyrobena nejméně z 220 gramů ovoce na 100 gramů výrobku. Stejně tak k výrobě 100 gramů meruňkových povidel musí být použito nejméně 170 gramů meruněk.
Naproti tomu k výrobě marmelád musí být použito minimálně jen 20 gramů ovoce. A to je skutečně velký rozdíl. Výrobci však někdy hřeší na to, že zákazník si tohle těžko ověří, a na trhu tak jsou i povidla, v nichž je ovoce méně.
Letos v září tak například Státní zemědělská a potravinářská inspekce nařídila společnosti Albert, aby stáhla z nabídky nevyhovující výrobek Gustona ŠVESTKOVÁ POVIDLA s označením data minimální trvanlivosti do 25. 2. 2024 od slovenské firmy RISO.
Výrobce na etiketě potraviny mj. uvedl: Pro výrobu 100 g hotového výrobku bylo použito 170 g ovoce. Laboratorní rozbor v akreditované laboratoři však potvrdil, že 100 g hotového výrobku bylo vyrobeno pouze ze 111 g ovoce. Spotřebiteli tak byla poskytnuta zavádějící informace o složení potraviny,
uvádí inspekce ve svém zdůvodnění.
Cukr ano, ale musí být uvedený na obale
Nepřesností týkajících se povidel je ale víc. Asi nejvýznamnější je často opakovaná teze, podle níž se povidla liší od marmelád a džemů tím, že se při výrobě povidel do směsi nedodává cukr.
To ovšem už dost dlouho neplatí, už předchozí podoba vyhlášky přidávání sladidel, včetně cukru, umožňovala. V takovém případě ale musí být povidla značena jako slazená povidla, například slazená z meruněk, slazená ze švestek, slazená z jablek, slazená ze švestek a jablek a slazená z hrušek a jablek.
Povidla ale mohou být samozřejmě také vyrobena „bez přídavku“ cukru, pro spotřebitele je ale důležité, kolik je v nich cukru původního a kolik přidaného. Je přitom zřejmé, že povidla bez přídavku cukru jsou přirozenější a také zdravější a při výběru by bylo žádoucí dávat přednost právě jim.
Na závěr snad ještě upozornění, že k výrobě povidel lze kromě přidaných sladidel využít i další komponenty, které ale rovněž musí být uvedeny na obalech.
A co takhle trocha rumu?
Různé typy dochucení se v podobě citronu, koření, nebo dokonce rumu přitom často používají při výrobě domácích švestkových povidel, pokud ale mluvíme o skutečně tradičních švestkových povidlech, není k jejich přípravě kromě samotných, dobře uzrálých švestek a času třeba nic.
I proto je domácí výroba švestkových povidel velmi snadná, ostatně právě proto se jako hodně používané sladidlo, v době, kdy byl cukr pro značnou část lidí nedostupný, podomácku vyráběly.
Množství různých postupů a receptů při výrobě domácích švestkových povidel lze najít na internetu – jejich základem jsou omyté, vypeckované a na kousky nakrájené (nebo natrhané švestky), které se vaří na mírném ohni asi hodinu, poté se do směsi přidá trochu citronové šťávy nebo vinného octa jako přirozený konzervant, případně skořice, a za občasného míchání se směs vaří zhruba další dvě hodiny.
Platí přitom, že čím jsou švestky zralejší, tím je třeba přidat méně cukru – právě v minulosti se nepřidával vlastně žádný.
ČLÁNKY DO MAILU