Při její přednášce v zahraničí šuškaly si dvě dámy v první řadě: „To je zajímavá náhoda, že se jmenuje Boiron jako ta firma, co vyrábí homeopatika.“ O náhodu samozřejmě nejde, Michèle Boiron je dcera Jeana Boirona, jednoho ze zakladatelů společnosti. Po světě dnes přednáší často, i když si svůj důchod představovala docela jinak.
Od charlestonu k homeopatikům
Zakladatelé společnosti Boiron, dvojčata Jean a Henri, byli prý vynikající studenti, současně ale bouřliváci, kteří protančili celé noci. Přesto právě tyto dva mladé lékárníky a doktory přírodních věd oslovil ke spolupráci René Baudry, jeden z prvních průkopníků homeopatie ve Francii dvacátého století. Mluvíme o době, kdy byla prakticky neznámá, jen pár lékařů si samo připravovalo homeopatické léky, které podávali svým pacientům.
Dvojčata k překvapení okolí a možná i svému vlastnímu na nabídku kývla. K nerozeznání podobná a do té doby nerozlučná dvojice se tak v roce 1932 od sebe poprvé oddělila.
Henri v Paříži, Jean v Lyonu rozvíjeli homeopatii a budovali specializované laboratoře. Později se obě pracoviště sloučila s třetí francouzskou homeopatickou laboratoří a na tomto základě vyrostla firma Boiron. Sídlo se přestěhovalo do Lyonu, kde ho najdeme dodnes, a v současné době představuje jedno z mála pracovišť vyrábějících léky rodinného typu. „Já jsem odloučená jednotka, v podniku nefiguruji, jsem lékárnice,“ říká sama o sobě Michèle, jejíž bratři se postupně stali ředitelem podniku a předsedou správní rady.
Nikdy jsem nechtěla čistě homeopatickou lékárnu, říká Michèle Boiron
Již během studií pracovala v různých lékárnách, po ukončení univerzity šla pracovat do lékárny své maminky Simone, kde se prodávaly jen homeopatické léky. „Když po nás chtěli acylpyrin, řekli jsme nemáme, musíte jít naproti.“ Tehdy bylo v Lyonu pět lékáren prodávajících čistě homeopatika. Ostatní lékárny se jimi vůbec nezaobíraly, zatímco dnes v každé lékárně ve Francii najdete oddělení homeopatie, podobně jako v mnoha dalších zemích.
Michèle však cítila jako určité omezení mít pouze homeopatické léky a po deseti letech rodinnou lékárnu opustila. „Koupila jsem si malinkou lékárnu, kde neměli jedinou tubičku homeopatik, a řekla jsem si, teď si to budu dělat, jak chci,“ vzpomíná. Jenže koncem sedmdesátých let byla na vrcholu éra antibiotik. „Maminky opakovaně přicházely s recepty na antibiotika pro děti a stále se vracely. Řekla jsem jim, aby zkusily homeopatika a počkaly ještě několik hodin. Když to nebude fungovat, nasadí antibiotika. Některé mě poslechly, na antibiotika mnohdy ani nedošlo a informace se šířila dál.“ A tak se i v malé lékárně postupně rozšiřovala nabídka homeopatik, až se z ní stala oblastní homeopatická lékárna. I nadále však vedla také alopatické, tradiční léky. „Musíme vědět, v jakých případech je potřeba nasadit který lék. Někdy se lze například antibiotikům vyhnout, ale pak přijde případ, kdy rozhodně není možné je nepodat – a naštěstí je máme k dispozici,“ říká Michèle Boiron.
Myslí si, že v době, na kterou vzpomíná, na konci sedmdesátých let, si maminky vůbec netroufly pediatrovi říct, že namísto předepsaných antibiotik nakonec dítěti pomohla homeopatika. Postupně se rodiče naučili mít doma po ruce jakousi homeopatickou lékárničku a nasadit akutní léky podle příznaků.
Homeopatii považuje za nedílnou část medicíny
Po čase se Michèle vrátila do rodinné lékárny s podmínkou, že zařadí do nabídky i alopatické léky. „Homeopatii považuji za nedílnou část medicíny, ovšem pouze za její část, ale musíme brát medicínu jako celek. Lidé mi někdy říkají, ono to funguje, to je zázrak! Ale to není žádný zázrak, to je lék, který na určitá onemocnění zabírá – ale ne na všechna.“ V současnosti ve Francii již neexistuje žádná čistě homeopatická lékárna, protože homeopatika jsou samozřejmou součástí nabídky běžných lékáren.
„Homeopatii můžeme použít několika způsoby. Buď jako samostatnou léčbu, což já dělám hlavně s dětmi, anebo jako společně podávanou léčbu k jiné terapii,“ říká Michèle Boiron.
Celý svůj život zasvětila farmacii. Za pomoc dětem jí bylo uděleno francouzské nejvyšší státní vyznamenání, řád čestné legie.
Homeopatie podle ní pomáhá také preventivně, například u alergiků. „Pokud člověk trpí pravidelně sezónními potížemi, můžeme v předstihu nasadit vhodná homeopatika. První rok lze dosáhnout mírného zlepšení, za dva až tři roky sledujeme již velmi snížené alergické reakce.“ Vedle prevence alergií či například chřipek se homeopatie využívá také jako preventivní příprava na chirurgické zákroky. „Pacienti pak mnohem lépe reagují na velká zatížení, která operace provázejí.“
Za další velkou výzvu pro homeopatii považuje Michèle Boiron kategorii seniorů. „Pro staré lidi jsou zajímavé právě preventivní přístupy. Dále důsledky úrazů jsou u nich vážnější. Často jsou smutní a depresivní, mají bolesti, v tom všem by mohla homeopatie také pomoci.“ Výhodou je, že homeopatika nemají vedlejší účinky ani kontraindikace s jinými léky, kterých senioři užívají obvykle více než zbytek populace.
Dále uvádí, že homeopati mohou například pomoci snížit nežádoucí účinky chemoterapie při léčbě rakoviny. „Ve Francii nyní šedesát procent onkologických pacientů žádá podpůrnou léčbu jinou než alopatickou a onkologové je již dnes po dobrých zkušenostech sami posílají za lékaři-homeopaty,“ popisuje farmaceutka. S jedním z onkologů ostatně napsala knihu o podpůrné péči pro onkologické pacienty.
Povolání: lékárnice a světoběžnice
Michèle Boiron celý život pracovala samostatně a zůstala nezávislá i na rodinné firmě. V roce 2005 lékárnu prodala a těšila se na důchod. „Chtěla jsem ho strávit tancem, cestováním a dalšími příjemnými věcmi,“ říká. Bratři ji však oslovili s nabídkou, aby jednou či dvakrát za rok někam zajela a podělila se o své bohaté zkušenosti. „Proč ne?“ řekla si. To ještě nevěděla, že to nebude jednou či dvakrát za rok, ale dvě až tři země za měsíc. „To je takzvaný aktivní důchod,“ směje se skutečně aktivní důchodkyně při své návštěvě Prahy. Kromě vystoupení na konferenci Homeopatické lékařské asociace tu zvládla i několik „průzkumných“ návštěv tuzemských lékáren. Lékárny jsou její bytostný svět a zajímá ji nejenom nabídka homeopatik v nich. Situace v lékárnách po celém světě, z nichž velkou řadu navštívila, je podle Michèle Boiron podobná. Vývoj všude směřuje k většímu podílu poradenství v práci lékárníka-farmaceuta.
„Toto povolání by si mělo uchovat etický rozměr. Neměl by se z nás stát supermarket, ale spíše rodinní poradci, měli bychom mít bližší kontakt s pacienty,“ říká. „U nás platilo: ‚Každý, kdo vchází do lékárny, je jako přítel, kterého jsme dlouho neviděli.‘ To úplně změní přístup. Ve vedlejší lékárně měli heslo: ‚Každý zákazník je otevřená peněženka.‘ V tom je ten rozdíl. Přesto moje lékárna velmi dobře prosperovala,“ směje se. Obrat v lékárně na lyonském předměstí se jí podařilo během osmi let osmkrát znásobit.
Na povolání lékárníka ji vždy zajímalo, jak pomoci člověku, který před ní stojí. „Jsem si jistá, že v tom je budoucnost lékárenství,“ říká. „Úloha je v tom být přínosný pro toho člověka a ne mu něco za každou cenu prodat. Dnes už jsem zase klientem lékáren. Vejdu dovnitř, a když mě vůbec pozdraví, to už je co říct,“ kritizuje častý přístup. „Lékárník by měl víc než vydat lék, měl by něco přidat, stačí mít zájem o člověka před vámi. Jedinou otázkou otevřete prostor k navázání komunikace.“
Ve francouzských lékárnách jsou běžně poskytovány i některé služby, většinou hrazené zdravotní pojišťovnou, o nichž se u nás zatím jen vede debata. Lékárníci mají jednak určitý dohled nad chronickými pacienty, ovšem poté, co jim je nastavena léčba lékařem, sledují jejich stav, poskytují jim poradenství a v případě potřeby sjednají vyšetření u specialisty. Tím podle Michèle Boiron vzniká komplexní partnerství mezi lékařem, lékárníkem a pacientem. Nejnověji také francouzští farmaceuti aplikují očkování.
„Je důležité si uvědomit, že úloha lékárníka končí tam, kde končí akutní případy, že lékárník radí čistě při akutních stavech svých klientů. Pokud se setká s chronickým onemocněním, musí tyto pacienty odeslat k lékaři,“ říká farmaceutka. Pro záležitosti delikátnějšího charakteru, které člověk nechce řešit před ostatními zákazníky, například onemocnění močových cest a podobně, doporučuje mít v lékárně oddělené místo, kde je možné vést privátní rozhovory.
Elegantní a energická dáma má na kontě – kromě přednáškové činnosti a několika úspěšných knih o homeopatii (titul Homeopatie v lékárenské praxi, kterou napsala spolu s lékárníkem Françoisem Rouxem, byl přeložen do čtrnácti jazyků; loni vydala Grada novinku Pediatrie – homeopatie) – také spolupráci s organizací Doctor Clown. Podobně jako český Zdravotní klaun, který navštěvuje malé pacienty, ale třeba také seniory, pomáhá nemocným dětem v nemocnicích. Práci Michèle Boiron ocenila francouzská ministryně zdravotnictví nejvyšším státním vyznamenáním, řádem čestné legie za pomoc dětem.
ČLÁNKY DO MAILU