Jakmile přijde na oběd, žebříčku nejpopulárnějších jídel – alespoň v závodních jídelnách – vládne klasika. Vyplývá to z průzkumu a interní analýzy dat společnosti Delirest, která v Česku a na Slovensku provozuje přes 160 závodních restaurací, v nichž každý měsíc kuchaři uvaří a vydají 1,5 milionu jídel.
Díky plné digitalizaci závodních restaurací jsou k dispozici první ucelená a detailní data o tom, jaká jídla mají Češi a Slováci k obědu nejraději. Mimochodem, na něčem se oba národy shodnou, ale dají se mezi nimi najít i zajímavé rozdíly.
Češi i Slováci milují smažená jídla
Křupavá strouhanka, táhnoucí se sýr. Právě to volí Češi k obědu nejčastěji a Slováci hned jako druhé nejoblíbenější jídlo. Jejich pomyslné hitparádě vévodí jiný smažený pokrm, kuřecí řízek.
Lékařům nebo výživovým specialistům to zřejmě radost neudělá, ale právě smažené pokrmy obsazují hned první tři pozice obědové hitparády v obou zemích – v Česku v pořadí smažený sýr, kuřecí řízek a holandský řízek, na Slovensku kuřecí řízek, smažený sýr a vepřový řízek.
Vydatnější než řízky
Pro představu – ještě pořád existují lidé, kteří si myslí, že smažený sýr je coby bezmasé jídlo dietnější než třeba jiná oblíbená pochoutka, smažený řízek. Bohužel, nikoliv. Smažený sýr má zhruba 2800 kilojoulů v běžné, asi 140 gramů vážící porci, hranolky dalších asi 1800, o tatarce nemluvě. Sýry by vás mohly lákat svým nízkým glykemickým indexem, jelikož neobsahují cukr. Jenže to je vlastně stejné jako u uzenin – bohatě to vynahradí množstvím tuku. Stejně velký kuřecí řízek má zhruba 1800 kilojoulů, vepřový asi 2300. To je samozřejmě taky hodně, ale pořád méně než smažák.
Zdroj: Kaloricketabulky.cz
Tradiční svíčková skončila v obou zemích až na šestém místě. Podle Kristýny Ostratické, Fit Brand Chef společnosti Delirest, to ale ani s tou výživovou stránkou nemusí být tak špatné.
Kde se vzal smažák?
Historici tvrdí, že se smažený sýr dostal na talíře už ve středověku, a to na severu Itálie. Do českých spotřebních norem se ale vepsal teprve okolo roku 1953 – připravoval se z ementálu nebo gorgonzoly obalené ve slanině a servíroval spíš jako luxusní předkrm. Hospodská kariéra smažáku se rozjela v 60. letech, kdy se v trojobalu začal smažit o něco levnější moravský bochník, který doprovázela tatarka.
Zdroj: www.jidloaradost.ambi.cz
To, že si lidé rádi dají smažená jídla v závodní restauraci, ještě podle ní nemusí znamenat, že je jedí denně i doma. Za jejich popularitou určitě stojí i fakt, že tyto pokrmy jsou náročné a zdlouhavější na přípravu, nejdřív trojobal a pak manipulace s velkým množstvím oleje, k tomu spousta nádobí, mastnota a načichlá kuchyň. Jednodušší a pohodlnější zkrátka je zajít si na toto oblíbené jídlo do závodní restaurace,
soudí Ostratická. Smažený sýr se navíc, na rozdíl třeba od řízků, nedá dost dobře připravit na běžné pánvi, zvláště pokud není dobře obalený, lepší je z fritézy.
Smažený sýr se každopádně už dlouhá desetileté drží na jídelních lístcích českých restaurací, často jako jedno z mála vegetariánských jídel v nabídce. Lidé se ho zjevně nechtějí vzdát, a tak ho do menu zařadila například i síť Lokál, zaměřující se právě na českou klasiku.
Smažák zde coby jejich specialitu pořídíte za skoro 250 korun a už v době, kdy před několika lety restaurace otevíraly, byl dražší než jinde. Smaží ho tam na přepuštěném másle a podávají s brambory, rovněž maštěnými máslem.
Smažit je dobré v rendlíku, do kterého se nalije o něco vyšší vrstva oleje, tak aby v něm sýr byl mírně ponořený a mohl po usmažení vyplavat na hladinu. Když se tuk správně rozpálí, asi na 175 °C, stačí eidam během smažení otočit jen jednou, a do tří minut je hotovo,
citoval web jidloaradost.ambi.cz šéfkuchaře Lokálu v pražské Dlouhé ulici Jana Martínka.
Považujete smažený sýr za naše „národní jídlo“?
Mimochodem, používají tu eidam třicítku, zatímco běžně to bývá spíše pětačtyřicítka, obalují ho nikoli v hladké, ale v polohrubé mouce a nakonec po vejcích přijde směs mouky a strouhanky.
Smažený sýr byl podle všeho na menu restaurací už za první republiky, kdy byl považován za spíše luxusní jídlo – objevil se třeba na menu hotelu Šroubek na Václavském náměstí, už tehdy doprovázený tatarskou omáčkou. Dají se dohledat i svědectví, podle nichž se v 60. letech minulého století podával i U tří pštrosů poblíž Karlova mostu.
Smaží se nejen eidam, ale také čedar, hermelín, olomoucké tvarůžky, mozzarella, a dokonce i niva. O smažáku se rovněž vedou i vášnivé diskuse, zejména na téma, jak se má smažit a kde že mají ten nejlepší – věnovala se mu například facebooková skupina Smažené sýry v ČR, která má téměř deset tisíc sledujících. Poslední dva roky už sice stránka není kvůli vytíženosti zakladatelek tak aktivní, ale stále tu najdete mimo jiné mapu s recenzemi smažáků z celé země.
Polévka je grunt!
V čem se naopak ve zmíněném výzkumu mezi strávníky závodních jídelen mezi Čechy a Slováky ukázaly velké rozdíly, to je preference polévek. V obou zemích je sice tou nejoblíbenější klasická gulášová, na dalších příčkách se ale na talířích otevírají dva zcela jiné světy.
Zatímco na Slovensku hosté restaurací milují hrachovou s uzeninou nebo tradiční hustou zelnou polévku s uzeninou, Češi raději sahají po slepičím a hovězím vývaru. Vysvětluji si to tím, že v Česku je větší tendence považovat polévku za předkrm a přípravu na další chod. Na Slovensku mají sytější polévky větší tradici – v některých regionech byly náhražkou hlavního jídla,
vysvětluje Kristýna Ostratická.
Na oblibě hutných polévek se rovněž může projevovat fakt, že mnozí z návštěvníků závodek mají fyzicky náročná zaměstnání.