Neničíme dětem nošením v šátku páteř?

Marie Kuchařová chtěla pro svoje miminko udělat to nejlepší. A tak si pořídila ještě v těhotenství šátek na nošení miminek. Absolvovala kurz vázání šátků, kde instruktoři vynesli nošení do nebes, a tak se Marie těšila, až bude mít svoje dítě stále na hrudi. Když se Matyáš narodil, byl podle lékařky naprosto zdravé miminko. I preventivní prohlídky na kyčle dopadly dobře. Marie proto nosila Matyáše v šátku. „Bylo to bezvadné, měla jsem krásné pocity, když usínal a já cítila na kůži jeho dech,“ vypráví. Jenže když Matyáš povyrostl, zdálo se Marii, že v poloze na bříšku zaklání více hlavičku. Lékařka ale tvrdila, že je to v normě.

Když bylo Matyášovi sedm měsíců, rozhodla se zajít za fyzioterapeutkou, na kterou dostala tip od známých. To už Matyáš lezl i seděl. Diagnóza byla jasná, centrální koordinační porucha. „Fyzioterapeutka se zlobila, že jsem Matyáše nosila v šátku. Kdybych ho prý v šátku nenosila, byl by na tom lépe,“ vzpomíná. Následovalo půlroční cvičení Vojtovy metody, a to třikrát denně. „Bylo to velmi náročné. Psychicky i fyzicky. Na naší doktorku jsem se nezlobila. I fyzioterapeutka říkala, že dětský lékař, který má neustále přeplněnou ordinaci, nemá šanci rozpoznat drobné odchylky. Ty se poznají až při speciálním vyšetřením. Škoda, že tyhle prohlídky nejsou preventivní, třeba jako na kyčle,“ říká Marie. Po své zkušenosti poslala na vyšetření pět svých kamarádek. Čtyři musely začít cvičit, protože měly stejný problém jako Matyáš.

Zajímá vás, jak se vyvíjí vaše miminko? Čtěte Těhotenský kalendář na Vitalia.cz

Podlehli jsme módní vlně?

Možná jste na tom jako Marie, když se rozhodovala, jestli své dítě bude vozit nebo nosit. Nosit dítě u sebe je příjemné. Jak pro matku, tak pro dítě. Navíc, těsný pocit v šátku dítěti připomíná pobyt v děloze a děti bývají klidnější. S dítětem se všude dostanete snadno a bez cizí pomoci, doma máte volné ruce na práci a kojenec se přitom necítí odstrčený. „Líbilo se mi, že je Verča hezky u mne, skoro jaky by byla ještě v bříšku. Vždycky hned usnula,“ pochvaluje si šátkování trojnásobná maminka Eva Bártová žijící v Německu.

Právě západní sousedé „vrátili“ kojence do šátků, které v 19. století začal vytlačovat kočárek. Malý rozdíl oproti minulosti tu ale je. Zatímco dnes se o šátky zajímají lidé střední a vyšší třídy, do druhé světové války je používaly nejchudší ženy z venkova.

Šátkování je totiž o velkém byznysu. A ten, kdo chce šátkovat, na to také musí mít. Pokud si chcete pořídit kvalitní šátek, počítejte s cenou od 1500 do 4000 korun. Další investicí může být kurz, kde se naučíte šátek správně vázat. Tím to ale zdaleka nekončí. Abyste mohla dítě nosit v zimě, musíte pořídit další speciální oblečení, které stojí tisíce korun.

Fyzioterapeuti: dítě potřebuje pevnou oporu

Několik metrů látky, jejíž použití si mnohé maminky nemohou vynachválit, však vyvolává skepsi u některých dětských odborníků. Podle fyzioterapeutky Dagmar Mostecké z pražského Centra fyzioterapeutické péče Avete Omne není vhodné, aby kojenec setrvával v poloze v šátku, která je podobná té v matčině těle, dlouhodobě. „Nošení je pro dítě příjemné. To se ale musí dále vyvíjet, ne setrvávat v poloze plodu,“ říká.  Optimální pro vývoj je podle ní rovná, pevná plocha a stimulující prostředí s mnoha podněty, jež v dítěti vyvolává potřebu napřímit se, uchopit hračku nebo se za ní přemístit. Pevná opora ale v šátku chybí.

Prodejci šátků se však zaklínají pozitivním vývojem dětské motoriky nebo správným vývojem kyčlí. „Je to na úrovni reklama nelže, ale také nemluví pravdu,“ komentuje Věra Kováčiková z olomouckého terapeutického a školícího centra Vojtovy metody RL-Corpus. Správný vývoj kyčlí souvisí spíše s postavením pánve, a ta se dobře vyvine, je-li dítě na bříšku opřené o lokty. Což mu v šátku nepůjde. Nesouhlasí ani s tvrzením, že kojenec obepíná tělo rodiče a tím drží nožičky v ideální poloze. „Když dítě obepíná tělo matky, je třeba se ptát, jak velké je dítě? Velikost dítěte a rozpor jeho kyčlí nemusí nutně kolerovat s tělem matky,“ vysvětluje.

Podle fyzioterapeuta Tomáše Rychnovského z Centra fyzioterapeutické péče Avete Omne je šátkování jen pro zdravé děti. Problém je v tom, že optimálně se vyvíjejících dětí podle něj není tolik.

ROZHOVOR s fyzioterapeutem Tomášem Rychnovským

„Těch, kteří mají sklon k vadnému držení, je možná více než 50 procent. Podle mé zkušenosti z působení na klinice rehabilitace FN Motol i z doby poté těchto "centrálních koordinačních poruch“ přibývá," říká v rozhovoru pro Vitalia.cz Tomáš Rychnovský. Chcete vědět, čím šátek může škodit? A proč tolik dětí má problémy? Čím to, že děti primitivních kultur takové potíže nemají? Čtěte celý rozhovor…

Mami, já ještě neumím sedět!

Nicméně použijí-li rodiče šátek jen ke krátkému půlhodinovému přenesení, nejsou fyzioterapeuti proti. Jedním dechem ale dodávají, že první rok života by měl kojenec trávit hlavně v horizontální poloze. „Od jednoho měsíce do doby, než se samo posadí, je vhodné mít dítě při transportu v horizontální poloze. Fixovat dítě v klubíčku na dlouhou dobu není od dvou měsíců fyziologické,“ namítá proti nošení fyzioterapeut Tomáš Rychnovský z Avete Omne.

Šátkem proti hyperaktivitě

Skepsi fyzioterapeutů vyvažují psychologové. Oceňují intenzivní kontakt rodiče a dítěte, jež u kojenců snižuje napětí a neklid a upevňuje emocionální vazby. Šátek mu vytváří bezpečný prostor, díky kterému může v klidu zkoumat okolní svět, zabývat se sebou samým, rozvíjet se.
Přínosem je jen po určitou dobu. „Používání šátku by nemělo bránit přirozené separaci dítěte nebo sloužit jako prostředek ochrany u úzkostných rodičů,“ zamýšlí se dětský psycholog Jaroslav Skalička. A doporučuje šátek používat nejvýše do 1,5 roku.

Někteří psychologové dokonce vidí šátek jako „lék“ na hyperaktivitu. Argumentují tím, že společnosti, které nošení v šátku běžně praktikují, se s tímto problémem téměř nepotýkají.

Čtěte téma: Jak zvládnout dětskou koliku?

Budeme jako indiánky?

Šátkování podporuje i americká psycholožka Jean Liedloffová. Autorka světoznámé knihy Koncept kontinua pobývala u jihoamerických indiánů a dokazuje, že indiánské děti nošené v šátcích jsou mnohem klidnější. A také šťastnější nežli kojenci v civilizované společnosti ležící osamoceni ve svých postýlkách, kočárcích a pokojíčcích. Maminky se shodují, že tato kniha byla často impulsem pro koupi šátku. Většina z nich ale střídá šátek s kočárem. Ne každý kojenec chce být nošen a na delší vzdálenosti se vyplatí moci si dítě někam odložit. Rozmanitý přístup doporučuje i dětských psycholog Václav Mertin. Argumenty o prověřené praxi přírodních národů a našich předků považuje za účelové. „Jak to měly prababičky s kojenci dělat? Měly je nechat doma samotné, když šly na pole? Nebo snad měly nechat kojence ležet na mezi?,“ ptá se a dodává, že ani v jiných případech přece otrocky nepřejímáme zvyky našich prapředků.

Příznivkyní šátkování je německá dětská psycholožka českého původu Jiřina Prekopová. I ta však varuje  před otrockým přenášením tradice primitivních kultur do té naší. Argumentuje tím, že děti vyrůstají ve velkých rodinách a matka se tak v šátkování prostřídá s ostatními. Teplo a bezpečí hnízda (šátku) sebou nese v těchto kulturách i omezení pohybu. Jeho rodiče se na rozdíl od našich  nemohou zabývat jen potřebami potomka, musí tvrdě manuálně pracovat, a je to dítě, kdo se musí přizpůsobit. V publikaci Děti jsou hosté, kteří hledají cestu doporučuje psycholožka nošení hlavně u novorozenců: „V prvních měsících života bychom měli dítě nosit hodně. Po prvním půlroce ale můžeme nošení omezit na minimum.“ Za důležitý považuje hlavně tělesný kontakt rodičů s potomkem, a je jedno, zda u toho sedí, leží nebo stojí. „Dítě potřebuje čerpat energii z pevného sjednocení s matkou a s otcem, aby bylo později schopno být samostatné.“