Díky za podporu. Synovec je mladý kluk, studuje VŠ a celkem mu to logicky myslí, takže ty prášky nebral. Naštěstí si totiž přečetl, co je to za léky, a to ho vyděsilo. Věc je ta, že jeho obvodní doktor si nebyl ani jistý diagnózou syndrom dráždivého tračníku. Proto nasadil psychofarmaka, patrně z bezradnosti, doufaje, že to zklidní i střeva. Doktoři prostě nevidí a nechtějí vidět v lécích zlo- závislost, nežádoucí účinky. Proto je s klidem předepisují jako by to byly lentilky, a klidně riskují, že se pacient osype nebo mu bude špatně, a hlavně zase přijde..
O doživotním braní léků jsem měla na mysli vysoký krevní tlak a cholesterol: to, že se vysoký krevní tlak "léčí" doživotně, je fakt. Každý, koho znám, dostal od doktorů zákaz vysadit léky, jinak hrozí velké poškození zdraví. Takže vypěstují závisláky a trvalé odběratele léků. Může se tomuhle ještě říkat léčba, když nevyléčí?