Právo EU má v rozsahu své působnosti přednost před vnitrostátním právem úplně vždy. Jedinou hypotetickou výjimkou jsou ústavní předpisy dotýkající se materiálního státu jako takového. (To už vše je známo.)
A úplně jste vynechala mezinárodní právo, zejména obě Úmluvy, které mají přednost vždy a bez výjimky.
"...tento případ to však není". Na to, co všechno vůbec nevíte, je to více než troufalý úsudek.
Nicméně ano, samozřejmě i Francie může porušovat mezinárodní a unijní právo. Už jí to ve stovkách individuálních případů prokázal Evropský soud pro lidská práva i Soudní dvůr EU. To není vůbec nic neobvyklého. Řekl bych.: "Každý přece porušuje..."
Vaše výtka, pokud by měla být rozumná a informovaná, měla vypadat takto:
"V tom případě i takové země, jako např. Francie, možná porušují právo EU. Ano, právo EU je nadřazeno právu daného státu. V tomto případě však právo EU nemá založenou působnost a nebude tedy žádným soudem vůbec použito." (A tady se otevírá vysoce zajímavý teoretický problém, který skutečně nelze dále řešit na tomto místě.)