Povinné očkování je v tomto státě prováděno na základě zákona. Zákon je nadřazen naprosto všemu, tedy za stávající situace platí, že povinnost je očkovat. Cokoli dalšího, tedy přijetí/nepřijetí do školky, které je rozhodnutím soukromého subjektu (zřizovatelé jsou u tzv. státních školek obce, soukromé jsou již z titulu založení soukromými), je zákonu podřízeno. Tedy jakékoli žaloby jsou naprosto mimo mísu. Změnit to může opět jen zákon, a poté k této situaci - nepřijetí neočkovaných docházet nebude. Klidně ať je dobrovolné očkování, ale v případě onemocnění takového člověka, který neprokáže, že očkován byl, je pak nutné ošetřit zákonem jeho odpovědnost za sebe sama, u dětí odpovědnost zákonného zástupce, a případnou léčbu, hradit jako samoplátci. V případě prokázané nákazy okolí, takovým člověkem, na sebe pak nebudou dlouho čekat žaloby na odškodnění za způsobenou újmu. Tak si vyberte, která z variant je lepší...
Milá Míšo,
to jste úplně mimo mísu Vy. Existuje něco jako neplatnost případně jen nepoužitelnost zákona (vnitrostátního předpisu) pro jeho rozpor s mezinárodním právem. (Tu by měl by konstatovat Ústavní soud obvykle sám, někdy až s dopomocí Evropského soudu pro lidská práva.) A existuje také neplatnost nebo nepoužitelnost zákona (vnitrostátního předpisu) pro rozpor s přednostním právem EU. Vaše odpověď tyto skutečnosti úplně popírá. Vy máte vnitrostátní obecně závazný předpis - zákon - za nepřekonatelného Boha právního řádu. Tak tomu ale není. Vnitrostátní zákony nejsou v žádném případě "nepřekonatelné". Existují stovky důkazů toho, že tady tvrdíte lidem nesmysl. Existují stovky reálně odškodněných jednotlivců za porušení povinností státu při provádění/neprovádění mezinárodního či unijního práva. Vy tu problematiku evidentně vůbec neznáte. V působnosti práva EU Vám doporučuji linii judikatury "Francovich". V působnosti Úmluvy je prakticky standardní odškodnit stěžovatele, které řádně neochránily vnitrostátní soudy, zejména pak soudy ústavní.
Příliš věříte kusým informacím, které Vám poskytují lidé, kteří profesionálně lžou. NEBO - mezi ně sama patříte a snažíte se odradit nebezpečné budoucí žalobce. A to Vám samozřejmě nemohu a nechci dovolit.
V tom případě i takové země, jako např. Francie, porušují právo EU. Ano, právo EU je v určitých případech nadřazeno právu daného státu, tento případ to však není.
Právo EU má v rozsahu své působnosti přednost před vnitrostátním právem úplně vždy. Jedinou hypotetickou výjimkou jsou ústavní předpisy dotýkající se materiálního státu jako takového. (To už vše je známo.)
A úplně jste vynechala mezinárodní právo, zejména obě Úmluvy, které mají přednost vždy a bez výjimky.
"...tento případ to však není". Na to, co všechno vůbec nevíte, je to více než troufalý úsudek.
Nicméně ano, samozřejmě i Francie může porušovat mezinárodní a unijní právo. Už jí to ve stovkách individuálních případů prokázal Evropský soud pro lidská práva i Soudní dvůr EU. To není vůbec nic neobvyklého. Řekl bych.: "Každý přece porušuje..."
Vaše výtka, pokud by měla být rozumná a informovaná, měla vypadat takto:
"V tom případě i takové země, jako např. Francie, možná porušují právo EU. Ano, právo EU je nadřazeno právu daného státu. V tomto případě však právo EU nemá založenou působnost a nebude tedy žádným soudem vůbec použito." (A tady se otevírá vysoce zajímavý teoretický problém, který skutečně nelze dále řešit na tomto místě.)
Ovšem on to také nikdo nebude řešit. Je to všechno jen v teoretické rovině a proto nevím, proč dáváte rodičům planou naději na odškodnění.
Precedens Francie je tak silný, že se do toho nikdo neodváží vrtat, to snad je jasné i vám.
tsd
"Ovšem on to také nikdo nebude řešit. Je to všechno jen v teoretické rovině..."
Dovolujete si ze své pozice očkovacího otroka v Avenieru tvrdit, že evropské soudy selžou ve svých povinnostech? Že právo není konstrukt především v teoretické a filozofické rovině?
Víte, mi je jasné pouze to, že jste dosud hluboce nedospělý muž. Jste tím pravděpodobně sám velmi frustrován a možná jste si to vyřešil vnitřním popřením této významné skutečnosti, ze které pramení Vaše zoufalé emoce, zda se tak typicky projevující. Nevím ale, čím bych Vám mohl pomoci. Měl byste ale pomoc vyhledat. Vyhledat dříve, než v životě dostanete nějaký zkrat a provedete něco strašného těm, kteří Vámi budou pohrdat.
Prosím zkuste mi na tohle vůbec neodepsat, abyste mne zviklal v tomto mém názoru a přesvědčení.
Myslet si můžete co chcete vy dospěláku. Jen bych vás rád vyvedl z omylu, že mám cokoliv společného s Avenierem. Když jsem někomu doporučil konkurenční očk. centrum Avenieru, tak jen proto, že chci zůstat v anonymitě. Na Avenieru se mi líbí jen doktor Maďar, kterému vy ovšem odborně nesaháte ani po kotníky.
S pozdravem
tsd
Víte Míšo, s tou odpovědností a hrazením léčby jako samoplátce se dostáváme celkem na tenký led. Co tím přesně myslím?
Vezměte si například kouření - dle této logiky by si kuřáci měli hradit nemoci způsobené kouřením (a následky pro okolí by taky byly zajímavé)
- Lidé pijící alkohol to samé.
- Řidiči, kteří pojedou rychle tam kde nemají apod.
- Velmi zajímavou skupinou jsou určitě l lidé žijící nezdravým životním stylem (ovšem ta definice nezdravého životního stylu by stála za to :-) )
- Co třeba takový sport a těžké úrazy z něj?
Převzít zodpovědnost za svůj život by měl určitě každý každý člověk. Ale je naše společnost ochotna to udělat? A kde je ta hranice, kdy člověk by měl převzít zodpovědnost za své chování a kdy už ne? A proč by měla převzít zodpovědnost za svůj život a chování jen určitá skupina lidí?
ČLÁNKY DO MAILU