Vlákno názorů k článku Neříkejte kuřecímu salátu Caesar! od Jiří - To je vždycky průšvih. Speghetti carbonara, v nichž...

To je vždycky průšvih. Speghetti carbonara, v nichž je smetana, boršč připomínající spíše zelňačku, espresso, které s tím italským nemá moc společného, mexická zcela nepálivá jídla a tak dále a tak dále. Cizí kuchyně mám rád, ale v našich restauracích si je raději nikdy nedám.

Když to je často těžké. Mám kolegyni v práci, která miluje čínskou kuchyni. Má to poměrně slušně zvládnuté, často cestuje (sama je z Irska) a tak ví, kde co dělají dobře a co si naopak kde nedat. Před nedávnem byla půl roku pracovně v Číně. A její názor je ten, že čínská kuchyně se dá jíst všude, jen v Číně ne. A tak je to s většinou věcí. Kdyby u nás vařili Číňané podle svých receptů, tak to nebudeme jíst. Kdyby u nás Indové chtěli vařit podle svých receptů, tak jedině jejich jídla pro děti, protože po jejich "normálním" jídle by většina středoevropanů zkolabovala. Stejně tak když si jeden známý otevřel českou restauraci v Houstonu, tak během pár dní přišel na to, že to není dobrý nápad - svíčková sice američanům chutná, ale jejich útroby tu dávku smetany neudrží. Na nějaký čas tedy místo českých jídel vařil "česká" jídla. Nakonec uspěl s českými jídly, ale to až když se mu do restaurace naučili chodit češi. A američany dodnes musí varovat, že po pravé svíčkové asi budou muset jí brzo a rychle na záchod. Takže rozumím tomu, že mexičané u nás raději udělají nepálivé jídlo, než aby řešili přidušené zákazníky - zažil jsem trapnou situaci, kdy jeden z hostů (paní kolem 50 let) dostal záchvat kašle, který po několika minutách přešel ve škytavku. Prostě slupla chilli papričku (piri piri) jako by to byla jednohubka :-) Stejně tak chápu, že si asi málokdo troufne udělat pravý Ceasar, protože ten drží dohromady víceméně syrové vejce. Ale i výjimky se dají najít, když člověk hledá. V mé oblíbené indické restauraci mě vždy varují a i když nesouhlasím, raději mi na stůl připraví okurkový salát (protože voda nepomáhá). A i tak si vždy prvním soustem spálím hubu a ani pak nepoznám, co vlastně jím. I mexickou jednu znám, a i tam se vždy hosta ptají, zda si je jistý, že si chce objednat jídlo s obrázkem tří papriček. Bohužel je pro ně vrcholem Jalapeňos, což já považuji za lepší standard, ale rozhodně ně za něco extra pálivého. Na to musím do té indické, to se pak člověk i bojí jít na záchod :-)

Jenže mě vadí, když se jídla vydávají za něco jiné, než jsou. Proti salátu s kuřecím nic nemám, ale ať se mu neříká Ceasar’s Salad, když ten pojem značí něco jiného. Ať se špagetám se smetanovou omáčkou říká špagety se smetanovou omáčkou a ne spaghetti carbonara. Ať se jídlo, které je úplně jiné než to, co se jí v Mexiku či v Číně, nenazývá mexické či čínské atd. Smutné je, když jsem se v mexické restauraci v Praze u Anděla zeptal "co máte opravdu mexického, čili tak ostré jako v Mexiku?" a dostal jsem odpověď "nic". (Je zajímavé, že indické restaurace u nás bývají podstatně autentičtější než ty mexické.)

Máte pravdu. Nicméně Spaghetti Carbonara se smetanou není český výmysl, nýbrž americký. Ty italské byly pro Amíky asi moc dietní. A odtud se to rozšířilo. Smetanovou pastu Carbonara dělají i po celé Evropě - pravděpodobně mimo Itálii ...

Ale jinak stroprocentně souhlasím. Bohužel u nás máme velmi nenáročné strávníky, kterým je vcelku jedno jakou šlichtu dlabou, hlavně když je to levné. :(