Děti rostou různě rychle a rozdíly jsou vidět zejména u mladších žáků. Na ročníkových třídních fotografií je znát rozdíl i několik centimetrů. To, že je spolužák o hlavu větší, ještě nemusí znamenat problém.
Co se dozvíte v článku
O naší velikosti rozhodují zejména geny. Pokud máme vysoké rodiče, budeme patrně také patřit k těm vyšším.
Spočítejte si, jak bude dítě vysoké:
- Cílová výška chlapců ± 8,5 cm = výška otce + výška matky +13 / 2
- Cílová výška dívek ± 8,5 cm = výška matky + výška otce –13 / 2
Pravděpodobnost výsledku je 95 %.
Samotná aktuální výška dítěte není tou nejdůležitější informací. Významným ukazatelem je i rychlost růstu, která je hlídaná na pravidelných preventivních prohlídkách u pediatra.
Růst a výživa
Vše začíná už v břiše matky. Rychlost růstu ovlivňuje to, jak se v těhotenství stravovala, zda kouřila, pila alkohol nebo dokonce brala drogy. Vliv má i funkce placenty a stav metabolismu živin.
V průběhu dětství má negativní vliv na růst dítěte zejména podvýživa. Důležité je však nejen celkové množství jídla, ale také jeho složení a pravidelnost. Děti by neměly vynechávat snídaně. Stravovat by se měly pětkrát až šestkrát denně, důležité jsou tedy i školní svačiny.
Strava by měla být především pestrá a bohatá na ovoce, zeleninu, celozrnné potraviny, mléčné výrobky, ryby a drůbež.
Podívejte se, jak vypadají skutečné svačiny školáků:
Příčinou může být vážná nemoc
Dalším významným faktorem, který ovlivňuje růst dítěte, je jeho zdravotní stav. A tady už bychom měli zpozornět. Protože zpomalený růst dětí může signalizovat vážnější nemoc, která se ještě nestihla projevit.
„Otázka poruch růstu je často podobná rébusu o slepici a vejci, tedy co je příčinou a co následkem. Může je totiž způsobovat vcelku jakékoliv vleklé chronické onemocnění tělního systému a zpomalený růst může být prvním projevem tohoto onemocnění, které jinak není patrné. Proto je důležité tyto případy zachycovat v co největší míře, protože onemocnění, která poruchy růstu způsobují, znamenají často větší riziko než malý vzrůst,“ říká profesor Jan Lebl, přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
Typickým případem, kdy dítě přestane růst kvůli jiné nemoci, je podle lékaře například choroba zažívacího traktu typu Crohnova nemoc nebo některé nemoci ledvin. Pokud se podaří vyřešit příčinu, růst se často vrátí do normálu.
Porucha růstu typicky provází
- zánětlivá onemocnění střev,
- poruchy vstřebávání živin,
- chronickou ledvinnou nedostatečnost,
- srdeční vady,
- cystickou fibrózu,
- revmatická onemocnění
- mnohé další choroby.
Drtivá většina poruch růstu je však tzv. idiopatická, tedy bez zjevného důvodu. „Ve vybraných případech může být možností léčby podávání růstového hormonu. Je to vyzkoušená a většinou účinná terapie, která se používá již od 80. let minulého století. Starší ročníky si možná ještě pamatují, že dříve nebylo nic neobvyklého potkat člověka s hluboce podprůměrným vzrůstem. Dnes už je to díky včasnému záchytu a léčbě spíše rarita,“ vysvětluje prof. Lebl.
Rodiče nedůvěřují hormonální terapii
I přes minimální vedlejší účinky panuje o terapii stále řada mýtů. U mnohých rodičů vyvolává samotné slovo hormon odmítavou reakci, bojí se vedlejších účinků a negativní reakce dítěte. Přitom většinou stačí vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými hormony a jejich pozitivní úlohu v těle.
„Růstový hormon je látkou tělu vlastní, jeho dávkování odpovídá přirozené produkci, zvláště když jím nahrazujeme jeho deficit. Častou obavou je také zvýšené riziko rakovinného bujení, nicméně i tento efekt již vyvrátila řada vědeckých studií,“ říká profesor Zdeněk Šumník z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
Pokud je dítěti pět let, má šťastné dětství a zdánlivě mu nic neschází, je občas obtížné rodičům argumentovat, proč jej začít léčit. „V sedmnácti letech však může být vnímání problému malého vzrůstu dost jiné. Malý vzrůst děti nežádoucím způsobem odlišuje a zvlášť u dospívajících chlapců může vést k pocitům méněcennosti nebo k jiným psychickým potížím,“ dodává.
I proto podle prof. Šumníka děti léčbu obvykle poctivě dodržují, a to i ve složitějších pubertálních letech.
Rodiče si mohou růst kontrolovat
Než však začnou rodiče houfně vytahovat metr a šikovat své děti do ordinací pediatrů, doporučují odborníci nejdříve ověřit reálný stav. „I zdánlivě pomalý růst může být v normě, pokud je stabilní. Rodiče si mohou růst dětí ověřit v tzv. percentilovém grafu, který určuje tempo růstu v závislosti na věku a pohlaví dítěte,“ vysvětluje prof. Lebl. Podle něj se však děti s poruchami růstu daří úspěšně odhalit i díky spolupráci s dětskými praktiky, kteří výšku průběžně zaznamenávají a děti případně včas odesílají za specialisty.
Odborná spolupráce:
Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.
přednosta Pediatrické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole
ČLÁNKY DO MAILU