Dokud to člověk nezažil na vlastní kůži, netušil, jak velký je to nesmysl.
I s velkým a samostatným dítětem nyní musí k lékaři rodiče
Sedmnáctiletý fotbalista Martin se vrátil od rehabilitačního lékaře, k němuž do té doby normálně chodil, poprvé s nepořízenou. Nedoprovázel ho totiž jeden z rodičů, tak jak to nově od letošního dubna u nezletilých ukládá zákon. Ba co víc: lékař jej nechtěl samotného ani objednat na další rehabilitaci. Takže jeho matka si musela vzít v práci volno, oba přišli k lékaři, ten během třiceti sekund Martina objednal a bylo vyřízeno: oba mohli odejít. Jen matka věděla, že termín synovy rehabilitace platí příště i pro ni, což bude znamenat nové volno v práci a ona bude muset sedět hodinu v čekárně u lékaře, a čekat na něj, až od lékaře vyjde, přestože syn je téměř dospělý a takové věci donedávna bez problémů zvládal sám.
Byrokracie? Ano, a to ještě ta menší. Mnohem horší chvíle zažívají rozvedení rodiče, nebo rodiče, kteří se nestýkají a nově musí oba podepisovat papíry, že souhlasí, aby lékař provedl jejich dítěti byť i sebebanálnější zákrok. Třeba očkování.
„A na just: nic ti nepodepíšu…“
Taková pravidla totiž nastavilo ministerstvo zdravotnictví v nových reformních zákonech. „Chtěla to po nás Liga lidských práv, abychom dodrželi stejná pravidla pro oba rodiče, aby nebyli kráceni ve svých rodičovských právech,“ vysvětlil to tehdy mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň.
Není třeba příliš bujné fantazie, aby si člověk představil, co to způsobilo u právě se rozvádějících rodičů, u těch, co se rozešli ve zlém, nebo kteří spolu vůbec nežijí a o dítě nejeví zájem. Je to snadný způsob, jak si s tím druhým přes dítě vyřídit účty.
Jenomže v praxi to znamená problémy i v normálních rodinách, kde spolu všichni komunikují. Třeba lékař Jan V., jehož žena je na tříměsíční stáži v zahraničí, nemůže nechat naočkovat třináctiletou dceru bez manželčina podpisu, že s tím souhlasí. „No, její podpis za těch patnáct let, co jsme spolu, znám a umím,“ naznačuje, jak situaci vyřeší, aby si nemuseli se ženou složitě přeposílat papíry s informovaným souhlasem. Pravost podpisu totiž nikdo nekontroluje a ani nemusí být nijak ověřený.
A další absurdita? Lékaři se museli povinně ptát i dvouletých dětí, jestli správně pochopily, co je čeká při vyšetření a lékařském zákroku. Podstatné přitom není ani to, zda jsou vůbec schopny něco pochopit, ale že si lékař odškrtne kolonku splněný úkol a dítě v chorobopise orazítkuje, že bylo poučeno.
Tyto nesmysly a byrokracie naštěstí po několika měsících fungování skončí. Ministerstvo zdravotnictví připravilo takzvanou rychlou poslaneckou novelu sotva platného zákona. Novelu nyní ministr Leoš Heger přinesl do Poslanecké sněmovny. „Návrh podporuje i Kolegium pro zdravotnické právo,“ říká ministrův náměstek pro legislativu Martin Plíšek, čímž naznačuje, že novela by mohla rychle projít a od podzimu, nejspíš od konce září, začít platit.
Co se změní?
Zákon teď nově říká: „Jde-li o nezletilého pacienta, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci pacienta a pacientovi, je-li k takovému úkonu přiměřeně rozumově a volně vyspělý.“ To znamená, že už se lékaři nebudou muset dohadovat s tříletým dítětem a zapisovat jeho názor na vyšetření do karty, ale to, co se bude dít při vyšetření, vysvětlí jeho rodiči.
Především však skončí nutnost mít i u banálních lékařských zásahů podpisy obou rodičů dítěte. Podle Martina Plíška byl problém s výkladem, co jsou ony „zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.“ Podle právníků a lékařů je to všechno, co lékař s pacientem provádí, tedy i když mu předepíše acylpyrin, protože i ten může u dětí způsobit takzvaný Reyův syndrom a nevratně dítě poškodit.
„Praktická realizace tohoto ustanovení zákona přináší problémy zejména v případě neúplných rodin,“ přiznává dnes náměstek, takže nově bude souhlas obou rodičů nutný jen v případech, jako je třeba amputace končetiny, transplantace a podobně. Tedy při opravdu vážných zásazích do dětského organismu. A také na běžné návštěvy lékaře by už nezletilí „přiměřené vyspělosti“ mohli normálně chodit sami. Pravda: aniž by jeden z rodičů podepsal souhlas s tím, aby dítě chodilo k danému lékaři samo, se to také neobejde. Ale stačí jeden podpis a rodiče téměř dospělých dětí už si nebudou muset brát volno na zbytečný doprovod k lékaři.
Bohužel: zákon stále ještě platí ve staré verzi, takže všechny tyto novinky nabudou platnost teprve na podzim. Budeme vás o tom včas informovat.
ČLÁNKY DO MAILU